"Anttínku!" vrhl se
Chris Anttimu kolem krku. Stalo se tak hned ve chvíli, kdy basák vyšel z
chatky. "Tys ho zachránil! Nebejt tebe, tak ho Larry třeba i roztrhá!
Antti, ty seš můj polštářkozachránce! Děkuju, děkuju! A to pexeso si s
tebou budu klidně hrát až do rána! Moc a moc rád!"
"Ty vole, čím ses to nadopoval?" odtáhl se Antti.
"Vůbec ničím!" vykřikl rozjařeně Christus.
"Že
ty máš ten polštářek napěchovanej marjánkou?" vyslovil Jonne svou
domněnku. I přesto, že vůbec si ji uvědomit ho stálo značné úsilí.
"Dej
to sem," vytrhl Antti Chrisovi inkriminovaný předmět a přičichl si k
povrchu látky. "No fuj," zašklebil se a hodil ho zpátky jeho majiteli.
"Tak co?" sledoval Jonne basáka, který si vší silou třel nos a snažil se pokud možno nedýchat.
"Marjánka to není," zahuhňal Antti a vykročil k chatce číslo dvě. "Jen příšerná levandulová aviváž."
"To aby nebyly cejtit ty cíga," vysvětlil Christus. Vesele vstoupil do chatky za Anttim, následován Jonnem.
"Fajn.
To chápu.," vytvořil Jonne na tváři výraz 'Nechápu vůbec nic, ale
nemusíš si dělat zbytečnou práci a snažit se mi to vysvětlovat, stejně
to nepochopím'.
"Pánové, pozor!" zavelel náhle Antti. "Naše mise za záchranu Larryho cigaret tímto začíná!"
"Vážně tam musíme jít?" kousl se Christus do spodního rtu. "Myslím, jít ven a hledat nějaký pitomý cíga?"
"Slíbili jsme mu to," pokrčil Jonne bezmocně rameny.
"A
když ty cíga nenajdem, dřív nebo pozdějc vyčenichá tvůj polštářek,
vezme nůžky, zabodne je ne do švu, ale přímo do látky, začne stříhat…"
vyprávěl hororovým hlasem Antti.
"Tak kde seš?" ozvalo se zvenčí.
"To
se dalo čekat," povzdychl si Antti nad dvěma záhadnými růžovými
šmouhami, které se kolem něj před chviličkou přehnaly. Vyšel ven, zamkl
dveře chatky a otočil se k Chrisovi a Jonnemu, protože ti už dávno stáli
na trávníku. "Mimochodem, kluci, kdy jste se stihli převlíknout?"
zamrkal nevěřícně, když uviděl Christusovy růžové kalhoty a tričko téže
barvy, ačkoliv dle všech fyzikálních zákonů měl kytarista stále ještě
mít na sobě maskáčový oděv. Oproti tomu na Jonnem se změnilo jen jedno -
maskáčovou košili vyměnil za růžové tílko.
"No, zatímco jsi vyprávěl ten strašidelnej příběh," otřásl se Christus.
"Takový hrůzy nešly vydržet, co?" ušklíbl se Antti.
"To teda ne," otřel si Jonne své stále ještě zpocené čelo.
"Můžeme teda konečně jít hledat ty Larryho cigarety?" ujistil se ještě Antti.
"Jo! Jo, ale hlavně nenápadně!" upozorňoval Christus.
"Tak
to bude asi maličko problém," poznamenal Antti při opětovném pohledu na
Kristianův dokonalý zadek… é, tedy, při pohledu na Kristianovy růžové
kalhoty.
"Jo, ty tvý vlasy budeme muset nějak zamaskovat," zadíval se Jonne na Anttiho provokativně červené dredy.
"Pane
BOŽE!" zařval zoufale Antti, vrazil do chatky, tam vyměnil maskáče za
černé tříčtvrťáky, tílko za černé tričko s lebkou, na hlavu si uvázal
černý šátek s motivem ostnatého drátu a takto vymóděn (a v tu chvíli už
poněkud uklidněn) vyšel zase ven. "Vyhovuje vám to takhle, pánové?
"Vždyť budeš nenápadnej jak růžovej slon v černym tunelu!" vytkl mu Christus.
"Ale Kristianku, my nechceme bejt maskovaný," usmál se na něj zářivě Antti.
"Ne?" podivil se Jonne.
"Tak
proč jsem se tak snažil, abych vypadal nenápadně!" obořil se na chudáka
Anttiho Chris. "Antti, pokud plánuješ nějakou šílenost, tak bys nám
snad moh předem říct, jestli se máme nebo nemáme maskovat, nemyslíš?
Teda, že se vůbec ptám, ty přece zásadně NEMYSLÍŠ! A ani bys s tim neměl
začínat, protože by sis třeba taky moh-"
"Roubík," vydechl Antti. "Bože, sešli mi roubík! Jinak ti asi zabiju jednu z tvejch oveček!"
"Cože?!"
zaječel Christus. "Tak ty bys mi chtěl dát do pusy roubík?! A svázat
bys mě třeba nechtěl?! Ty hnusnej, perverzní, odpornej-"
"A dost!" zaťal Antti pěsti a vrhl se na Kristiana.
"Jasně,
jen se do mě pusť! uhoď si, na co čekáš?! Jsi neuvěřitelně násilnickej!
Tak dělej!" pokračoval Christus ve svém proslovu i na zemi.
"Tohle mě vážně nebaví, Kristiane," pustil Antti Christusovo tričko a pomalu se zvedl z jeho klína.
"No tak! To nedokončíš, co jsi začal? Já chci, abys mě praštil! Slyšíš?! Antti!" strhl Chris Anttiho zpátky na sebe.
"Ale no tak, kluci," vložil se do toho Jonne. "Nechtěli byste toho náhodou-"
"NE!" dostalo se mu rázné odpovědi od obou osob, které se právě rvaly na zemi.
"Hele,
vždyť hodně se toho dá vyřešit i jinak než násilím," snažil se je Jonne
uklidnit, když tu mu kolem ucha prosvištěla Christusova bota. "KURVA,
NECHTE SE BEJT!" zařval vztekle blonďáček.
"Proč?" zeptal se Chris. Ale přece jen Anttiho pustil, a dokonce mu galantně setřel z koutku úst kapičku krve.
"Má
pravdu. Končíme," odtáhl se Antti. Předtím ale ještě lehce prohrábl a
upravil Christusovy rozcuchané vlasy. "Promiň. Nechtěl jsem tě uhodit."
"Řekl jsem si o to," usmál se plaše Chris.
"Kristianku," pohladil ho Antti po tváři.
"Kluci!" vykřikl najednou Jonne. "Mě teď něco napadlo!"
"Mám tě jít bránit?" pozvedl Antti obočí.
"Ty vole, já to myslim vážně!" ohradil se Jonne. "Už vím, jak dostaneme zpátky Larryho cíga!"
"Jak?!" zareagovali okamžitě Kristian s Anttim.
"Půjdeme za Erikou!" vykřikl vítězně Jonne.
"To je fakt," uznal Christus. "Ta by mohla vědět, kde její dědeček schovává věci, co při raziích zabavil."
"Tak pohyb!" přikázal Antti a vyrazil ke skladišti, kde, jak doufal, se nacházela jeho sestřenka.
Žádné komentáře:
Okomentovat