Negative na vojně 19/45

I Jonneho potkala tragédie...

 

 

Po hodině Antti s Christusem vyšli z chatky. První věc, která na nich člověka musela zákonitě zaujmout, byl jejich zcela shodný, poněkud vytřeštěný výraz. Naši dva hrdinové totiž právě strávili několik velice zajímavých minut - a to ničím jiným, než líbáním. K jejich překvapení se jim ty okamžiky více než líbily…

"Hej, vy dva! Co je s váma?" všiml si Jonne jejich obličejů.

"Nic," vyhrkl Christus.

"Vážně ne?" pozvedl Nakki obočí.

"Už jsme řekli, že ne!" vyštěkl Antti.

"Takže se něco děje," povzdychl si Jay. "O co jde?"

"O nic!" zaječel Christus a začal rozčileně poskakovat. "Nic, nic, nic, nic, NIC!"

"Radši jim věř, proboha," mávl Larry rukou.

"Ani mě nehne! Už jste se usmířili?" dorážel Jay.

"Jo," kývl Antti.

"A jaký to bylo?" ušklíbl se Nakki.

"Moc milý, děkuju za optání," usmál se Christus.

"Vojíni!" zavolala Erika, která se zničehonic objevila ve dveřích jídelny. "Kde máte zbytek?"

"Myslíš tím Villeho, Natti a Patti?" zazubil se Antti.

"Jo, přesně ty. Zdrhli ze snídaně hned po vás, ačkoliv přišli jen pět minut předtím. Myslela jsem, že šli za váma!" zadívala se na ně podezřívavě Erika.

"Ne, tak za náma teda ne," pokrčil Larry rameny.

"A co jste vlastně celou tu dobu dělali vy?" zeptal se Christus.

"Hráli badminton," oznámil Nakki. "Na tom hřišťátku, co je tady kus za chatkama…"

"Hřišťátko?" zamrkal Christus překvapeně. "Badminton? Já si chci hrát taky!"

"Neměl jsi se urážet," šťouchl do něj Antti, "a hrál bys taky."

"Teď se asi urazim znova," zavrčel výhrůžně Christus.

"Ne, to neurazíš," informoval ho Larry. Vzápětí si značně překvapeného růžového kytaristu přitáhl k sobě, objal ho a něžně políbil. "Já ti totiž nedovolím urážet se," prohlásil zamilovaně, čímž rozesmál všechny přítomné osoby. Kromě jediné.

"Co děláš, Larry? Pusť ho!" přikázal Antti a vytrhl hihňajícího se Christuse z Larryho náruče.

"Hraju si. Copak to nepoznáš? Proč ti to vadí?" rozhodil Larry rukama.

"Protože kvůli tomuhle tady přece jsme!" zavyl zoufale Antti.

"Tak moment!" bránil se Christus. "Jsme tady kvůli tobě a tomu růžovýmu paku!"

"Jo!" přidal se Jay. "Vy dva se necháte fotit, když si to skoro rozdáváte, a vodskáčem to všichni!"

"Ne, to není kvůli tomu. Je to kvůli tomu, že Larry a ty dva růžový blbci se vzájemně permanentně voblejzaj," opravil ho Antti. "To naše číslo sice byla poslední kapka, ale stejně by to nakonec přišlo!"

"Takže ty… ty… ty obviňuješ… MNĚ?" vzlykl Christus.

"Ne, jen tebe ne. Larry s Jonnem za to můžou taky," pronesl pevně Antti. Odpovědí mu byl vzlykot, postupně se vzdalující kamsi do lesa.

"On se urazil?" díval se Nakki směrem, kterým odběhl Christus.

"Jistě. Víš, s naším Kristiankem musíš zacházet jako s jemnou dámou," poučoval ho Jonne.

"Fajn. Ale já si teď jdu dámu vychovat!" oznámil Antti a vyrazil za Christusem.

"Zdá se mi to, nebo se s Kristianem něco děje?" rozhlédl se Jay po ostatních.

"Co by se s ním mělo dít?" pokrčil Jonne rameny. "Asi je nervózní, že na obličeji nemá make-up. Ani se mu nedivim. Já jsem z toho už taky docela NA PRÁŠKY!" Poslední slova svého projevu Jonne zařval tak nahlas, že by na něj byl hrdý i sám generál Aatamila.

"Klid, Jonne! Klid! To bude dobrý!" natáhl před sebe Larry ruce a odstoupil do bezpečné vzdálenosti.

"Nebude! Nebude, nebude, nebude!" vřeštěl Jonne a poskakoval kolem kluků. "Já chci aspoň svoji řasenku!"

"A kdepak ji máš, Jonníku?" chytil Jay Jonneho do náruče a zvedl ho vysoko do vzduchu, aby se rozčilený mladík mohl poněkud zklidnit.

"Pryč! Je pryč ZMIZELA!" zavzlykal Jonne. Zuřivě kolem sebe kopal nohama, aby se osvobodil z Jayova sevření. "Já se na to snažil nemyslet! Ale pak jsem si kvůli Kristianovi vzpomněl a… a… a…"

"Ale no tak, Jonníku…" pohladil Nakki blonďáčka po vlasech. "Copak se stalo s řasenkou?"

"J-j-já nevím. Zmizelo mi všechno. Všechno! VŠECHNO!" zavřískal Jonne. Po svém dramatickém výkonu se chytil za srdce a druhou paži nechal bezvládně viset ve vzduchu. V obličeji se mu zračila obrovská bolest.

"Kluci, co je Jonnemu?" vložila se do toho Erika, která během rozhovoru kamsi zmizela, nyní se však zase záhadně objevila. A za ní provinile pochodovali Ville, Natti a Patti.

"Myslím, že omdlel. Ječel něco o řasence…" zamumlal Jay a položil blonďáčkovo tělo do trávy.

"A do háje. Generálova razie. Chudáček malej, blonďatej…" povzdychla si Erika, klekla si a pohladila Jonneho po tváři. "Teď jste byli na řadě vy. Generál mu určitě sebral všechny šminky. Včera vezl na ostrov nějakej růžovej kufřík…"

"On mu sebral šminky?" vytřeštil Larry oči. "Tak to Jonne nemůže přežít!"

"Ještě štěstí, že jsem si ty svoje schoval," poznamenal tiše Christus. V tom shonu si nikdo nepovšiml jeho příchodu. Pravda byla taková, že byl přemluven Anttim, aby šel zjistit příčinu Jonneho řevu, načež se měl nenápadně vytratit na několik romantických minutek v lese...

"No, že ty, ale… Proboha, vždyť on nedejchá!" vyjekla Erika, když chvíli pozorovala Jonneho, jak si právě uvědomila, nehybný hrudník.

"Cože?!" ozvalo se od lesíka. Vzápětí se přihnal Christus, který se mezitím už začal vytrácet, vrhl se k Jonnemu a začal mu masírovat srdce. "Jonníku! Jonníku, prober se! Prosím!"

"Počkej, uhni," odstrčila ho Erika. "Tohle chce umělý dejchání." Sklonila se, přitiskla své rty na ty Jonneho a do úst mu vdechla trošku vzduchu…