Putování skupin číslo tři a čtyři
"Super!
Tak vyrážíme, ne?" zazubil se Ville, když spolu s Nakkim a Jayem v lese
osaměli. Hodil batoh na záda a udělal několik kroků přímo k nejhustšímu
porostu.
"Zastav, ty pako!" chytil ho Jay za límec a přitáhl si ho zpátky.
"Proč?" zamrkal Ville. "Musíme dojít včas!ů
"Ale to nejdřív musíme jít tou správnou cestou," upozornil ho Nakki.
"No vždyť! K táboru!" přikývl Ville.
"A ty víš, kterým to je směrem?" zaculil se na něj Jay.
"No... tamhle?" ukázal Ville váhavě tam, kam předtím šel.
"Sedni si a čekej!" přikázal Jay a rozložil mapu. Nakki si k němu přisedl.
"Podle mě máme jít tam!" trval Ville na svém.
"Hele, tábor je tady," mumlal si pro sebe Nakki a ukazoval kamsi do mapy. "A my tady."
"Proč myslíš?" pozvedl Jay obočí.
"Hele, podívej. Vidíš ty zdi? Tamhle, kousek od nás. To je hřbitov."
"A?"
"A
ten je na mapě tady," zabodl Nakki znovu prst do papíru. "A podle
dalších orientačních bodů jsme na tuhle stranu od hřbitova..."
pokračoval a přejížděl po mapě.
"Což pro nás znamená co?" dorážel Jay.
"Že musíme jít přesně..." Nakki zvedl hlavu a nervózně se zadíval na Villeho.
"No? Takže jsem měl pravdu?" zakřenil se blonďáček.
"Zavři tlaminku," odbyl ho Nakki.
"Vážně měl pravdu?!" pootevřel Jay údivem ústa.
"Do toho křoví se mi právě nechce," povzdychl si Nakki.
"A nedá se to nějak obejít?" ozval se Ville. "Moje kalhoty..."
"Tvoje kalhoty maj smůlu," vrhl po něm Nakki vražedný pohled.
"Proč?" zakňučel Ville.
"Nemůžeme se zdržovat. A navíc jsi tou cestou sám chtěl jít!" nechápal Nakki.
"To jo, ale to jsem ještě nevěděl, že tam budu MUSET jít," fňukl Ville.
"Já půjdu první," mrkl na něj Jay. "Zkusím ti najít a proklestit cestu, kterou tvoje kalhoty přežijou."
"Děkuju," pousmál se Ville.
"Tak dělej, Jayi! ROVNĚ!" zavelel Nakki a prudce do bubeníka strčil.
"No jo, vždyť už jdu," zavrčel Jay. "Už běžím..."
Zhruba
po hodině se celá zakrvácená a podrápaná trojice konečně vyhrabala z
hustého křoví. Villeho kalhoty nezůstaly ušetřeny roztrhání, proto byla
blonďáčkova nálada hluboko pod bodem mrazu. Jay v duchu nadával, že
nejrůznější klacíky bude z dredů vytahovat ještě na konci pobytu. Jediný
Nakki měl z vývoje situace radost, neboť se zdálo, že se jim podařilo
ujít celkem slušný kus cesty. Pak se ovšem podíval na kompas.
"Do hajzlu!" zaklel.
"Co se děje?" zadíval se na něj Jay.
"Uhnuli jsme z trasy," zoufal si Nakki. "Musíme se kus vrátit."
Ville
vytřeštil oči a upřeně se zadíval na stěnu z větviček, jež se za ním
provokativně tyčila. "Nikdy! Tam už mě nikdo nedostane!"
"A mě taky ne!" přidal se spěšně Jay.
"Ale tak jsem to přeci nemyslel," mávl Nakki rukou. "Chtěl jsem říct, že-"
"Natti,
podívej! To jsou přece kluci!" ozvalo se náhle kus od nich. Všichni se
otočili právě ve chvíli, kdy se k nim rozeběhly dvě dívky.
"Ville, broučku! Kde se tady bereš?" vykřikla Natti.
"No, trošku jsme uhnuli z plánovaný trasy..." vysvětloval Nakki.
"A co vy, holky moje?" zamrkal svůdně Ville a přitáhl si dívky k sobě.
"Nevím.
Vyrazily jsme, nějakou chvíli jsme šly a najednou slyšíme hlasy..."
vyprávěla Patti a při tom rukou přejížděla po Villeho hýždích.
"Šli jsme za hlasama - a najednou vidíme vás!" dokončila Natti a při tom rukou přejížděla po Villeho hrudníku.
"Vy jste moje malinký šikulky..." vrněl Ville. "Nechcete si třeba trošku užít? Tady za náma je jedno takový šikovný křoví."
"Já myslel, že tam tě už nikdo nedostane," ušklíbl se Jay.
"No Ville, to bych od tebe nečekala..." pošeptala Natti.
"Jsou tady přece lidi..." dodala Patti.
"Do žádnýho křoví nejdete!" oznámil jim Nakki.
"Proč ne?" posmutněl Ville.
"Protože teď jdeme do tábora!" oznámil Nakki.
"A ty víš kudy?" zadíval se na něj se zájmem Jay.
"Jo!" kývl Nakki a ukázal někam pryč od křoví. "Přesně tudy!"
Žádné komentáře:
Okomentovat