Zpět ke skupině číslo jedna
Zhruba
ve stejné chvíli, kdy se Ville vítal se svými dívkami, Christus s
Anttim právě seděli každý na jiné straně mýtiny, kde se jen chvíli
předtím milovali. Oba už byli kompletně oblečení, zády se opírali o
strom, vyděšeně na sebe zírali a zarytě mlčeli. Tato situace trvala již
dobrých dvacet minut. Přesně od okamžiku, kdy si uvědomili, co se právě
stalo.
"K... Kristianku?" prolomil nakonec Antti ticho.
"Co chceš?" odpověděl mu nervózně Christus.
"Co jsme to jen udělali?"
"Vyspali jsme se spolu, Antti."
"Tohle jsem slyšet nechtěl, kurva!"
"Já to zas nechtěl udělat! A NEJSEM KURVA!"
"Proboha, vždyť ty se chováš jako můj vlastní dědeček!"
"Už jsi s ním někdy spal?"
"Ne, to ne..."
"Zato se mnou jo. Vidíš, nechovám se jako on. Výborně sis to užíval, nemám pravdu?"
"Kristianku..."
Antti konečně změnil svou pozici. Pomalu se postavil na všechny čtyři a
takto přešel až k Christusovi. "Kristianku, to bylo něco tak úžasnýho!
já... já chci... ještě..." mumlal a pokoušel se svého milence políbit.
"Antti, dost," zstavil ho Christus. "Víš... já teď hodně přemejšlel."
"Neblbni, vždyť si ublížíš," usmál se Antti.
"Já nevtipkuju," upozornil ho Christus.
"Já taky ne. Nechtěl bych o tebe tak blbě přijít."
"Antti, my přece nejsme gayové."
"Já vím, Chrisi."
"Tak proč se to stalo?"
"Chceš dělat, že se to nestalo?"
"No..." zaváhal Christus.
"Dobře," kývl Antti.
"Já přece ještě neodpověděl!"
"Tak to ani nedělej. Prosím."
"Bylo to vážně nádherný, Anttíku."
"Fajn, bude to jen vzpomínka. Nádherná vzpomínka," pohladil Antti Christuse po tváři. "Ale teď už o tom nebudeme mluvit, dobře?"
"Dobře," špitl Christus.
"Vezmi si batoh. Konečně vyrazíme!" zavelel Antti a vyškrábal se na nohy.
"Vážně víš kudy?" ujišťoval se Christus.
"No jasně!" přisvědčil Antti a ukázal mezi stromy. "Přesně támhle. A pak pořád rovně!"
"Nic v cestě?"
"Určitě bych o tom věděl, mít tak mapu!"
"Něco mi naznačuješ?"
"Vůbec nic, Kristianku," usmál se Antti a chytil Christuse za ruku. "Pojď."
celé
tři hodiny se trmáceli krajinou. Podle Anttiho mínění byl směr správný.
Pokud se jim nic nepřiplete do cesty, měli by to zvládnout. Pak ovšem
narazili na široký potok. Ještě před všemi pokusy o jeho překročení se
rozhodli poobědvat.
S plnými žaludky cesta ubíhala mnohem
lépe. Zcela suchý Antti a zcela promočený Christus (tak to dopadá, když
člověk spadne z provizorní lávky) šli svižným tempem (ovšem s mnoha
přestávkami), občas se vyhnuli nějakému tomu křoví, až se dostali na
dohled od jim velmi povědomého místa.
"Antti, podívej!" vydechl Christus. "Támhle mezi stromama! Není to naše jezero?"
"Proboha! Máš pravdu!" rozzářily se Anttimu oči. "Dokázali jsme to!"
"A ještě pořád nám zbejvá víc než pět hodin!" zasmál se Christus.
"Takže vlastně vůbec nemusíme spěchat!"
"Šílíš? Já už chci domů! Natáhnout se. Nožička mě bolí!"
"Budeme tam tak za třičtvrtě hodinky... Kristiane, kam běžíš?!"
"Do naší chatky!" Christus se rozběhl. Během okamžiku zmizel mezi stromy. Antti rychle vyrazil za ním.
"Kristianku!
Ozvi se! Do prdele!" vydechl Antti, když málem spadl přímo do jezera.
Voda totiž jeden břeh vymlela tak, že nad hladinu čněl více než metrový
sráz. A kdo ví, jak hluboko se nacházelo dno.
"To ne... Kristianku!" vykřikl Antti. Odpovědí mu bylo několik bublinek na hladině...
Antti
nezaváhal ani na okamžik. Sundal tričko a boty, tiše se pomodlil a
skočil. Vodu měl až po krk, když nohama konečně narazil na dno. Rukama
začal prohrabávat prostor ve své blízkosti. Nakonec se prsty sevřely
kolem kusu látky...
Antti prudce zatáhl. Na hladině se objevil
kus lehké maskáčové košile, vzápětí následován Christusovým bezvládným
tělem. Basák popadl Christuse za zátylek a přidržel jeho hlavu nad
vodou.
"Kristianku, co ti je?" vzlykl a opatrně setřel
pramínek krve, stékající z Christusova pravého spánku. "Praštil ses do
hlavy a proto jsi nevyplaval? Kristianku, lásko..."
Pak si
Antti konečně uvědomil, že musí kytaristu dostat na břeh. Několika tempy
je oba dostal dál od strmého břehu a očima našel příhodnou pláž, na
kterou Christuse posléze vytáhl.
"Kristianku..." mumlal roztržitě. "Slyšíš mě? Prosím, řekni, že mě slyšíš. Že ses mi neutopil..."
"Antti," zašeptal Christus a pomalu otevřel oči. "Co se stalo?"
"To nic. To nic..." prohrábl mu Antti opatrně vlasy. "Myslíš, že můžeš vstát?"
"Já... já nevím..."
"Tak buď v klidu. Zůstaň tady. Dojdu... dojdu pro pomoc!"
Žádné komentáře:
Okomentovat