Bok po boku vešli do hotelové restaurace. Zamířili
ke stolu, u kterého tou dobou seděl jediný Christus. Před ním stály,
krom jiného nádobí, čtyři velmi objemné hrnky od kávy. Kytaristův pohled
se upíral kamsi do prázdna.
"Do hajzlu, já to říkal!" zaklel Jonne.
"Tak jsi měl trošku pohnout v tý koupelně," konstatoval drze Jann.
"Ticho, Wilde!"
"Promiň."
Jonne protočil panenky a vzdychl.
"Konečně jsi tu, Liimataineníčku?" ozvalo se.
"Kristiane,"
obrátil Jonne svou pozornost na kytaristu. "Promiň, že jdu tak pozdě.
Ale... Že jsi tohle všechno kafe neměl jen ty?"
"Co?" zadíval se Christus na stůl. "Tohle? Ne! Já neměl ani jedno!"
"Uf," oddychl si Jonne. "Ale proč jsi potom byl tak mimo?"
"Prostě jsem se zamyslel," mávl rukou Christus. "Ahoj, Janne. Budete snídat?"
"Jasně," kývl Jonne.
"Jestli chceš, Liimatainene, sedni si. Já ti něco přinesu," nabídl Jann. "A neboj, pokusím se to nenakazit svou úchylností..."
"Toust,
pomerančovou marmeládu, džus a zelený čaj. Děkuji," odvětil Jonne. Když
druhý zpěvák odešel, blonďák zoufale složil hlavu do dlaní.
"Co tohle zase bylo?" poklepal Christus prsty na stůl.
"Nemám tušení," zavrtěl Jonne hlavou. "Dneska jsem ho ještě ani jednou neurazil!"
"A nejsi náhodou nemocnej?" pozvedl Christus obočí.
"Mlč," okřikl ho Jonne.
"Jonne, ahoj," zaznělo nad stolem. "Jaká byla noc?"
"Larry!" vykřikl Jonne, když vzhlédl. "Co ty tady?"
"Nese mi kakao," zaculil se Christus. "Díky, Larríku. No, Jonne, povídej. Jak sis užil s tím zlým homosexuálem?"
"Není zlej," zabručel Jonne. "Vůbec není zlej. Já ho jen nemám rád."
"Fajn, tak jak sis užil s tím hodným homosexuálem, kterého ovšem nemáš rád?" přetransformoval svou otázku Christus.
"Večer
jsem se musel převlíkat v koupelně," odpověděl Jonne. "A ráno mě
vzbudila televize. Ale jinak... Ráno mi dokonce nevědomky řekl, že jsem
naprostej idiot, když se líčím jen kvůli nějakejm nákupům!"
"Tak
proto nemáš na očích šminky!" vyhrkl Larry. "Takže kvůli tomu, co ON ti
nevědomky řekne, ty se přestaneš líčit na nákupy, ale když ti to už
roky říkáme MY-"
"Nech si to," přerušil ho rázně Jonne. "Jen
mi dneska docvaklo, že máte všichni pravdu. Asi jsem musel nejdřív vidět
někoho, kdo vypadá dobře i bez make-upu..."
"Myslíš si, že Wilde vypadá dobře?!" zašeptal zděšeně Christus.
"Nejsem gay, Kristiane!" zasyčel Jonne. "Tak kde se ten kluk fláká? Já mám hlad!"
"Jonne, můžu ještě jednu otázečku?" přihlásil se Larry. "Je nějaký důvod pro to, že jste na snídani přišli společně?"
"Tak
nějak jsem ho asi... pozval, aby šel se mnou a Christusem nakupovat,"
zamumlal Jonne. "Bylo mi ho líto. Vypadal tak smutně, když říkal, že
Avenue mu určitě zdrhla..."
"Jonne, počkej. Co jsi udělal? Zopakuj mi to, prosím!" požádal Christus.
"Řekl
jsem mu, ať s námi jde na nákup," kousl se Jonne do rtu. "Pokud by to
snad tobě vadilo, vím, nejvíc si nakupování užíváme ve dvou, ale... Já
mu kdyžtak řeknu, ať radši sedí v pokoji a čte si..."
"To byl i
Larryho plán," konstatoval Christus. "Takže, pokud to nevadí tobě,
pozval jsem si zase jeho. Uděláme si vymetání obchodů ve čtyřech! Jen
jsem se divil, že jsi k němu byl tak milej."
"Já nejsem milej!"
Na
stole přistál podnos s hromadou opékaných toustů, malých nádobek
pomerančového džemu, dvěma sklenicemi džusu, jednou kávou a jedním
čajem.
I navzdory tomu, jak vehementně Jonne popíral svou milost, se na Janna zářivě usmál.
Následuje: Mě bolí nohy...
Žádné komentáře:
Okomentovat