36: Mě bolí nohy...

A o pár hodin později...

 

Dveře cvakly a pozvolna se otevřely. Do pokoje se vpotáceli dva taškami ověšení muži.

"Kdo vymyslel nákupy?!" zasmál se jeden.

"Nemám tušení," odvětil druhý. "Ale bylo to fajn..."

Jann naklonil hlavu ke straně. "Vážně myslíš, že bylo?"

"Hm... Ano, myslím."

Tašky letěly k zemi. Na tomtéž místě vzápětí skončily i kabáty. Poté se Jann i Jonne rozvalili každý na svou stranu postele.

Sotva o sekundu později se ozvalo zaklepání a dveře se otevřely znovu.

"Byli jste pryč sedm hodin!" pronesl Tommi.

"Ano, bráško, my víme!" zahihňal se Jonne.

"To už je šest?" zvedl Jann hlavu.

"Vlastně půl sedmé," konstatoval Tommi.

"Ani se nás nezeptáš, jak jsme si užili, můj nezdvořilý sourozenče?" dotázal se Jonne.

"Vlastně bych se vás radši nejdřív zeptal, proč OBA máte na nohou boty, když ležíte V POSTELI!" zabouchl za sebou Tommi dveře.

Jonne se posadil, aby si mohl rozvázat své těžké boty s ocelovou špičkou. "Jsi hrozně nudnej, Tommi, víš o tom? Wilde, boty dolů! Tommimu se to nelíbí."

"Bych musel vstát a rozvázat je. A pak ještě sundat," protestoval Jann.

"V žádném případě je nebudeš rozvazovat tak dlouho jako já!" postěžoval si Jonne, v tu chvíli zápasící s tkaničkami.

"No, vlastně bych je nemusel rozvazovat vůbec, jak si tak uvědomuju. Ale mně se nechce vstávat. Mě bolí nohy..." zakňučel Jann.

"Na ty nebudeš stoupat! Jen se posadíš!" zavrčel Tommi.

"Mám namožený břicho od smíchu!" konstatoval Jann.

"Ježiš, Wilde," protočil Jonne panenky. Když zdárně zvítězil nad svými botami, zahodil je ke dveřím tak šikovně, že 'náhodou' trefil svého bratra jejich ocelovou špičkou přímo do břicha. S několika heknutími si klekl a obratně zul Jannovy zavázané botasky. Poté je hodil přes rameno tak, že, tentokrát skutečně náhodou, trefil svého bratra do obličeje. Tento cíl byl tak snadno zasažitelný proto, že po zásahu ocelovou špičkou se Tommi poroučel na kolena, tudíž jeho tvář teď byla poněkud níže než za normálních okolností.

"Asi jsi ho sejmul," poznamenal Jann.

Jonne se otočil. "Hups," zaculil se. "Promiň, Tommi."

Manažer se pomalu vyškrábal zpět na nohy.

"Jonne Aarone Liimatainene," zafuněl. "Ještě jednou se tohle bude opakovat, a vypovím vám smlouvu!"

"Ne, Tommi, nevypovíš," oponoval mu Jonne. "Jsme tím nejlepším, co Hype Records má!"

"Bohužel," kývl Tommi. Přišoural se k posteli a posadil se mezi oba zpěváky. "No, tak jak jste si užili nákupy?"

"Báječně," protáhl se Jonne. "Koupil jsem si nový trička, nový kalhoty a spoustu perfektních doplňků! A jedny dokonalý noční tepláky..."

"Ano, jsou růžový a na prdeli mají černý obtisky psích tlapek," mrkl Jann. "Jsou... sexy."

"O tom TY nemluv!" doporučil mu Jonne. "Jen se pochlub, co sis koupil ty!"

"Jen džíny a džínovou bundu ve stejný barvě. Pár doplňků. A jedno černý, průsvitný tričko," přiznal Jann.

"To musí vypadat dobře," pokýval uznale Tommi.

"Ale on mi ho ukradl přímo před nosem!" zapištěl Jonne. "To bylo nefér!"

"Kluci, nehádejte se o jedno blbý tričko. Berte to tak, že mohlo padnout i do horších rukou!" poukazoval Tommi.

"Jasně," frkl Jonne. "Mohl si ho koupit Kristian!"

"Změníme téma, ano? Co plánujete na večer?" vyptával se Tommi.

"Copak máš za lubem, můj drahý bratře?"

"Taky mě musíš vždycky prokouknout..." vzdychl Tommi. "Jen jsem chtěl vědět, jestli byste se se mnou třeba nechtěli dívat na filmy?"

"Hm... Ale jistě!" souhlasil Jann.

"Konkrétní program?" zpozorněl Jonne.

"Na tom se ještě domluvíme, bráško," slíbil Tommi.

"Tak fajn," usmál se Jonne. "Po večeři napochoduješ s notebookem."

"Mi mohlo bejt jasný, že ty se svojí postýlky jen tak nevzdáš..."

Následuje: Co ti přelítlo přes nos?!