Na jediné dvě volné židle u stolu dosedli dva muži.
„Dobrý ráno, kluci,“ pozdravil Christus. „Jak jste se vyspinkali?“
„Aby bylo jasno, včera jsme si z vás utahovali,“ oznámil Jonne. „A teď laskavě zařiďte, ať na mě ten chlap nemluví...“
„Co jste si vy dva zas udělali?!“ zaskučel Larry.
„Ale nic,“ mávl Jann rukou.
„Mlč,“ zavrčel Jonne.
„Jen jsem ho ráno vytáhl z postele...“ ušklíbl se Jann.
„Jak sis tohle mohl dovolit?!“ vytřeštil Antti oči. „I mně za to kolikrát málem ukousnul hlavu!“
„Jo? Mně jen vyhrožoval, že Tommimu nakecá, že jsem ho chtěl přefiknout,“ postěžoval si Jann.
„Já chci zpátky do postýlky,“ zabručel Jonne, načež se opřel hlavou o desku stolu. „Bylo v ní tak úžasný teplíčko...“
„To proto, že jsem v ní byl já,“ konstatoval Jann. „Teď už by takový nebylo...“
„Homosexuále blbej,“ šťouchl do něj Jonne.
„Heterosexuále ospalej,“ oplatil mu Jann. „Jdu pro snídani. Dáš si kafe?“
„A taky bych...“ zamumlal Jonne. „Ne, nic.“
„Copak?“ pohladil ho Jonne po zádech.
„Já nevím. Asi bych si dal palačinky, pokud tu něco takovýho maj. S čokoládou. A se šlehačkou. Já si tam dojdu...“
„Seď,“ rozkázal Jann. „Stejně tam jdu! A mimochodem, nenávidím tě. Děláš mi chutě...“
„Taky tě mám rád...“ zívl Jonne.
„Co jsi to řekl?!“ zeptal se šokovaně Nakki, když se Jann s poklonou poroučel.
Jonne pomalu zvedl hlavu a zamžoural na klávesáka. „No co? Vždyť on není zlej kluk... Vlastně je to fakt úžasnej kluk!“
„Nečekal bych, že tohle od tebe kdy uslyším!“ pronesl Jay.
„No co? Mám právo změnit názor,“ zastrčil si Jonne vlasy za ucho.
„A je to názor na homosexuály všeobecně nebo jen na tohoto konkrétního?“ dotázal se Antti.
„Jen na tohohle... Hele, co ty děláš vzhůru? Čekal bych, že dorazíš nejdřív za hodinu!“ zasmál se Jonne. „A copak to tu s tebou je za krásku?“
„Gabriela,“ usmál se Antti. „Gabri, kluky si pojmenuješ sama, mám pocit.“
„Moc mě těší,“ řekla černovláska.
„Finka?!“ vyjekl Jonne.
„Kdepak,“ zavrtěla dívka hlavou.
„Ale má vystudovanou finštinu na univerzitě. A v srpnu se po dvou letech z Finska odstěhovala. Říkám to správně?“ mrkl Antti.
„Naprosto správně,“ kývla dívka.
„Tak to je... No wow,“ poznamenal Jann.
„Máš mý palačinky?!“ trhl Jonne hlavou vzhůru. Vzápětí na stole před ním přistál podnos s hrnkem kávy a talířem jím požadované sladkosti.
„Bude to tak dobrý?“
„Ano... Wildíku, ty jsi zlato...“
„Jo, jsem si toho vědom. Tak, pánové, kdepak je náš milý manažer?“
„Něco řeší s řidičema,“ odvětil rychle Larry. „Dneska pojedeme přes noc. Buď to, dorazíme brzo a vyspíme se dopoledne v hotelu, nebo večer dojedeme do hotelu, vyspíme se dohromady asi hodinku a pak se vydáme na cestu...“
„Jsem pro jízdu přes noc,“ pokýval Jann.
„Já taky,“ přihlásil se Jonne. „I když, v tom vašem kostitřasu to bude zážitek...“
„Obávám se, že o svůj zážitek přijdeš, Jonne,“ ozval se Tommi. „Pánové, máme problém. Tourbus Avenue nejede. Tím myslím, že ani není šance na jeho rozjetí. Takhle narychlo fakt nic jinýho neseženu. Znamená to pro nás jedinou věc.“
„Děláš si srandu?“ polkl Christus. „Vždyť to bude... jedenáct lidí v tourbuse pro sedm!“
„Ehm...“ odkašlal si opatrně Antti. „Popravdě to bude lidí dvanáct...“
54: Někdo mi sebral cigarety...
Žádné komentáře:
Okomentovat