"Ne, takhle NE!"
"Co zas dělám špatně?"
"Co děláš špatně? Podívej se, jak tu chudinku držíš!"
"Ale mně se takhle drží líp!"
"Líp? Kdybych to na vlastní oči neviděl, přísahal bych, že takovýhle držení kytary odporuje všem fyzikálním zákonům!"
"Tím chceš říct CO, Christusi?"
Jack se nenápadně zahleděl přes okraj své knihy s radami pro začínající kuchařky.
"Pusinko? Já ti říkal, že jsi sebevrah, když chceš JEHO učit hrát na kytaru."
"Juho, o tom oslovení jsme si něco řekli!"
"Už mnohokrát, pusinko... Ale já tě varoval, že když mi budeš veřejně říkat prdelko, tak se pomstím."
"Ale mluvil jsi o tom, že nebude sex!"
"Jenže to by byl trest i pro mě. Tohle je trest jen pro tebe... A já se ještě skvěle bavím!"
"Ale-"
"Hele, nechci rušit váš ideální vztah, ale já bych se vážně potřeboval naučit hrát!"
"Fajn, tak to chyť pořádně!"
"Ale mně se takhle drží dobře!"
"NEZÁJEM! Jestli se chceš naučit hrát, naučíš se to pořádně!"
"Ty jsi na mě zlej!"
"A ty jsi zlej na tu kytaru!"
"A vůbec, Jannie... Co že se tak najednou musíš učit na kytaru?"
"Musím? Já chci!"
"Jackie, řekl jsi, že budeš sedět a držet hubu. Tak ji DRŽ."
"Jistě, prusinko."
"A teď ty... JAK TO ZAS DRŽÍŠ TO TRSÁTKO?!"
"Úplně normálně!"
"Tohle je u tebe NORMÁLNĚ?!"
"Jukkí, nech mu jeho osobitost..."
Když spatřil Christusův varovný pohled, schoval se Jack zpět za svou knihu.
"Bože, Wilde... Já myslel, že jsi v tý svý předminulý kapele HRÁL na kytaru!"
"Minulý kapele. Název je předminulej. Ale kapela jen minulá!"
"Hrál jsi tam nebo ne?!"
"No, dá se tomu tak říkat..."
"Jak to tak poslouchám, tak nedá!"
"Tím chceš říct-"
"Přehraj mi tohle."
"Co to je?"
"To je Moment Of Our Love. Zahraj to."
"Jak? Je tam jen spousta nějakejch divnejch písmenek."
"To jsou zapsaný AKORDY, ty pitomče."
"Cože?"
"AKORDY!"
"Já slyšel, ale-"
"Děláš si srandu, že neumíš akordy."
"To je to, jak dáváš prsty na různý místa na kytaře a ono to pokaždý hraje jinak?"
"To je ono."
"Tak to umím, ale nevím, kterej je kterej."
"Aha. Takže když ti to přehraju, ty to po mně zvládneš zopakovat?"
"Asi jo."
"Fajn. Tak sleduj."
"..."
"Chápeš?"
"Jo. Ale mám problém."
"Ano?"
"Jsem nervózní, když u hraní nezpívám. Myslíš, že by ti vadilo, kdybych..."
"Ne. Jen si posluž."
"Díky. Tak já hraju."
"Jdi na to..."
"... I tried to kill the pain... ehm... Nana ná na ná na nánááá!"
Jackova knížka znovu poklesla.
"Pusinko?"
"Ano, Jacku?"
"Ještě pořád se ti to zdá jako tak dobrej nápad?"
"Už ani ne."
"A nebylo by lepší učit ho hrát na jeho písničkách?"
"To bych je musel umět. Nebo by mi někdo musel napsat akordy. Což NĚKDO neumí."
"Nebo by ti to mohl přehrát."
"Přehrát písničky? Ale to je přece práce KYTARISTY, umět písničky! Já se o takový přízemní věci nestarám!"
"Ach. Tak. Bezva. Juhí, máš nějaký další geniální nápady?"
"Ano. Omlátit mu tu jeho kytaru o hlavu a poslat ho za Robinem, ať ho to naučí on."
"Robin mi omlátil kytaru o hlavu včera."
"A věděl, proč to dělá."
"Ale no tak, Jukkí, neklesej na mysli. Tak zavolej Robinovi a řekni mu, ať ti ty akordy napíše."
"To je dobrej nápad!"
"Ty mlč, Wilde."
"JE to dobrej nápad, Juhí. Ale já si říkám, že bysme měli začít něčím ještě trochu jiným."
"A čím?"
"Lásko, doneseš mi tužku a papír?"
"Christusi, co máš v plánu?"
"Není se čeho bát Wildíku. Sice to od tebe bude vyžadovat trochu přízemnosti, ale... Budeš se učit akordy..."
"Co zas dělám špatně?"
"Co děláš špatně? Podívej se, jak tu chudinku držíš!"
"Ale mně se takhle drží líp!"
"Líp? Kdybych to na vlastní oči neviděl, přísahal bych, že takovýhle držení kytary odporuje všem fyzikálním zákonům!"
"Tím chceš říct CO, Christusi?"
Jack se nenápadně zahleděl přes okraj své knihy s radami pro začínající kuchařky.
"Pusinko? Já ti říkal, že jsi sebevrah, když chceš JEHO učit hrát na kytaru."
"Juho, o tom oslovení jsme si něco řekli!"
"Už mnohokrát, pusinko... Ale já tě varoval, že když mi budeš veřejně říkat prdelko, tak se pomstím."
"Ale mluvil jsi o tom, že nebude sex!"
"Jenže to by byl trest i pro mě. Tohle je trest jen pro tebe... A já se ještě skvěle bavím!"
"Ale-"
"Hele, nechci rušit váš ideální vztah, ale já bych se vážně potřeboval naučit hrát!"
"Fajn, tak to chyť pořádně!"
"Ale mně se takhle drží dobře!"
"NEZÁJEM! Jestli se chceš naučit hrát, naučíš se to pořádně!"
"Ty jsi na mě zlej!"
"A ty jsi zlej na tu kytaru!"
"A vůbec, Jannie... Co že se tak najednou musíš učit na kytaru?"
"Musím? Já chci!"
"Jackie, řekl jsi, že budeš sedět a držet hubu. Tak ji DRŽ."
"Jistě, prusinko."
"A teď ty... JAK TO ZAS DRŽÍŠ TO TRSÁTKO?!"
"Úplně normálně!"
"Tohle je u tebe NORMÁLNĚ?!"
"Jukkí, nech mu jeho osobitost..."
Když spatřil Christusův varovný pohled, schoval se Jack zpět za svou knihu.
"Bože, Wilde... Já myslel, že jsi v tý svý předminulý kapele HRÁL na kytaru!"
"Minulý kapele. Název je předminulej. Ale kapela jen minulá!"
"Hrál jsi tam nebo ne?!"
"No, dá se tomu tak říkat..."
"Jak to tak poslouchám, tak nedá!"
"Tím chceš říct-"
"Přehraj mi tohle."
"Co to je?"
"To je Moment Of Our Love. Zahraj to."
"Jak? Je tam jen spousta nějakejch divnejch písmenek."
"To jsou zapsaný AKORDY, ty pitomče."
"Cože?"
"AKORDY!"
"Já slyšel, ale-"
"Děláš si srandu, že neumíš akordy."
"To je to, jak dáváš prsty na různý místa na kytaře a ono to pokaždý hraje jinak?"
"To je ono."
"Tak to umím, ale nevím, kterej je kterej."
"Aha. Takže když ti to přehraju, ty to po mně zvládneš zopakovat?"
"Asi jo."
"Fajn. Tak sleduj."
"..."
"Chápeš?"
"Jo. Ale mám problém."
"Ano?"
"Jsem nervózní, když u hraní nezpívám. Myslíš, že by ti vadilo, kdybych..."
"Ne. Jen si posluž."
"Díky. Tak já hraju."
"Jdi na to..."
"... I tried to kill the pain... ehm... Nana ná na ná na nánááá!"
Jackova knížka znovu poklesla.
"Pusinko?"
"Ano, Jacku?"
"Ještě pořád se ti to zdá jako tak dobrej nápad?"
"Už ani ne."
"A nebylo by lepší učit ho hrát na jeho písničkách?"
"To bych je musel umět. Nebo by mi někdo musel napsat akordy. Což NĚKDO neumí."
"Nebo by ti to mohl přehrát."
"Přehrát písničky? Ale to je přece práce KYTARISTY, umět písničky! Já se o takový přízemní věci nestarám!"
"Ach. Tak. Bezva. Juhí, máš nějaký další geniální nápady?"
"Ano. Omlátit mu tu jeho kytaru o hlavu a poslat ho za Robinem, ať ho to naučí on."
"Robin mi omlátil kytaru o hlavu včera."
"A věděl, proč to dělá."
"Ale no tak, Jukkí, neklesej na mysli. Tak zavolej Robinovi a řekni mu, ať ti ty akordy napíše."
"To je dobrej nápad!"
"Ty mlč, Wilde."
"JE to dobrej nápad, Juhí. Ale já si říkám, že bysme měli začít něčím ještě trochu jiným."
"A čím?"
"Lásko, doneseš mi tužku a papír?"
"Christusi, co máš v plánu?"
"Není se čeho bát Wildíku. Sice to od tebe bude vyžadovat trochu přízemnosti, ale... Budeš se učit akordy..."
Žádné komentáře:
Okomentovat