"Juhínku?"
"Ano, Jukkí?"
"Prdelko?"
"Co jsi udělal s mojí kytarou?!"
"P-proč myslíš, že jsem-"
"Když mi začneš říkat prdelko, znamená to, že v příští vteřině řekneš něco, za co tě zabiju!"
"Ale tvojí kytárce se nic nestalo, prdelko!"
"Moje bunda?"
"Ne, Juhí. Prdelko."
"Moje... Kristiane, moje oblíbený sluneční brejle ne!"
"Promiň, čumáčku, ale který sluneční brejle jsou tvoje oblíbený?"
"Kterýkoliv, přirozeně!"
"Aha. No, upřímně, já si to myslel."
"Tak co jsi provedl?"
"Ehm, víš, prdelko..."
"Mám tě zabít preventivně?!"
"Ne, prdelko, to nebude nutný. Ehm, teda... Pamatuješ na to, jak jsem ti slíbil, že dneska budeme mít celej večer jen pro sebe?"
"Samozřejme!"
"A zajdeme na večeři?"
"Ano, Jukkí, pamatuju."
"A do kina?"
"Pokračuj."
"A pak si zašukáme?"
"Na sex NIKDY nezapomínám."
"A pak si znova zašukáme?"
"Jukko Kristiane-"
"Počkej! Už to řeknu!"
"To bych ti radil."
"Jde o to, že... To musíme zrušit."
"CO?!"
"Zrušit ten... večer."
"Počkej, myslíš zrušit večeři a kino?"
"No, a taky jaksi..."
"Zrušit i SEX?!"
"No... Ano."
"Ty si děláš legraci."
"Ehm, nedělám, lásko."
"Musíš si ji dělat."
"Ehm, vážně nedělám, prdelko."
"A proč to musíme zrušit?!"
"No, víš..."
"JUKKO-"
"Jonne!"
"Ne, lásko, já jsem Juha, pamatuješ? Japa!"
"Jonne je ten důvod. Víš, on... Má příšernou depresi."
"Ach..."
"Potřebuje utěšit."
"... tak."
"Vážně, Juhí! Kdybys viděl ty jeho zoufalý modrý oči, když mě prosil, abychom mu večer dělali společnost, rozcuchaný blonďatý vlasy, bledou pleť... Byl tak vynervovanej, že před zrcadlem strávil jen pět minut, než šel ven. Byl to smutnej pohled..."
"Copak? Dlouho si nezašukal? Jestli to tak je, upozorňuju tě, že s ním nemíním soucítit, vzhledem k tomu, že díky němu na tom budu podobně!"
"Ale tady jde... o toho jeho rudovláska."
"Co je s ním? Rozešli se?"
"Nerozešli. To je ten problém. Už jsou spolu celý DVA TÝDNY!"
"Počkat, to mi nedošlo... JONNEMU to s někým vydrželo dýl než čtyřiadvacet hodin?"
"A to není zdaleka to nejhorší. Víš, Jonne si myslí, že..."
"Ano?"
"Že se ZAMILOVAL!"
"Ježiši!"
"Tak mu mám zavolat, že večer může přijít?"
"No jistě! Proboha... Tohle je vážná situace!"
"Dobře. Řeknu, ať přinese pizzu a nějakou flašku."
"Bezvadnej nápad, Jukkí."
"Dobrá vodka by mu tu depresi mohla vyhnat z hlavy."
"Nejen depku, Jukkí. Nejen depku."
"A co jsi chtěl TÍMHLE říct?"
"Nic! Jaká je podle tebe šance, že odpadne brzo, a my dva si ještě zašukáme?"
"Podle toho, jak vypadal... dost velká."
"Bezva. To rád slyším. Jak jsme na tom se zásobama lubrikantu?"
"Všechny skrýše plný, lásko."
"Paráda. Tak běž telefonkovat, Jukkínečku."
"Ehm, hele, a co to tady vlastně..."
"Čtu si kuchařku. Máš s tím NĚJAKÝ PROBLÉM?"
"Ne, Juhí. Kdepak."
"To jsem rád. Tak utíkej. Miluju tě. Jo, a ať Jonne nepočítá s tím, že ho budeme utěšovat tím způsobem, kterým se nechává utěšovat vždycky..."
"Ano, Jukkí?"
"Prdelko?"
"Co jsi udělal s mojí kytarou?!"
"P-proč myslíš, že jsem-"
"Když mi začneš říkat prdelko, znamená to, že v příští vteřině řekneš něco, za co tě zabiju!"
"Ale tvojí kytárce se nic nestalo, prdelko!"
"Moje bunda?"
"Ne, Juhí. Prdelko."
"Moje... Kristiane, moje oblíbený sluneční brejle ne!"
"Promiň, čumáčku, ale který sluneční brejle jsou tvoje oblíbený?"
"Kterýkoliv, přirozeně!"
"Aha. No, upřímně, já si to myslel."
"Tak co jsi provedl?"
"Ehm, víš, prdelko..."
"Mám tě zabít preventivně?!"
"Ne, prdelko, to nebude nutný. Ehm, teda... Pamatuješ na to, jak jsem ti slíbil, že dneska budeme mít celej večer jen pro sebe?"
"Samozřejme!"
"A zajdeme na večeři?"
"Ano, Jukkí, pamatuju."
"A do kina?"
"Pokračuj."
"A pak si zašukáme?"
"Na sex NIKDY nezapomínám."
"A pak si znova zašukáme?"
"Jukko Kristiane-"
"Počkej! Už to řeknu!"
"To bych ti radil."
"Jde o to, že... To musíme zrušit."
"CO?!"
"Zrušit ten... večer."
"Počkej, myslíš zrušit večeři a kino?"
"No, a taky jaksi..."
"Zrušit i SEX?!"
"No... Ano."
"Ty si děláš legraci."
"Ehm, nedělám, lásko."
"Musíš si ji dělat."
"Ehm, vážně nedělám, prdelko."
"A proč to musíme zrušit?!"
"No, víš..."
"JUKKO-"
"Jonne!"
"Ne, lásko, já jsem Juha, pamatuješ? Japa!"
"Jonne je ten důvod. Víš, on... Má příšernou depresi."
"Ach..."
"Potřebuje utěšit."
"... tak."
"Vážně, Juhí! Kdybys viděl ty jeho zoufalý modrý oči, když mě prosil, abychom mu večer dělali společnost, rozcuchaný blonďatý vlasy, bledou pleť... Byl tak vynervovanej, že před zrcadlem strávil jen pět minut, než šel ven. Byl to smutnej pohled..."
"Copak? Dlouho si nezašukal? Jestli to tak je, upozorňuju tě, že s ním nemíním soucítit, vzhledem k tomu, že díky němu na tom budu podobně!"
"Ale tady jde... o toho jeho rudovláska."
"Co je s ním? Rozešli se?"
"Nerozešli. To je ten problém. Už jsou spolu celý DVA TÝDNY!"
"Počkat, to mi nedošlo... JONNEMU to s někým vydrželo dýl než čtyřiadvacet hodin?"
"A to není zdaleka to nejhorší. Víš, Jonne si myslí, že..."
"Ano?"
"Že se ZAMILOVAL!"
"Ježiši!"
"Tak mu mám zavolat, že večer může přijít?"
"No jistě! Proboha... Tohle je vážná situace!"
"Dobře. Řeknu, ať přinese pizzu a nějakou flašku."
"Bezvadnej nápad, Jukkí."
"Dobrá vodka by mu tu depresi mohla vyhnat z hlavy."
"Nejen depku, Jukkí. Nejen depku."
"A co jsi chtěl TÍMHLE říct?"
"Nic! Jaká je podle tebe šance, že odpadne brzo, a my dva si ještě zašukáme?"
"Podle toho, jak vypadal... dost velká."
"Bezva. To rád slyším. Jak jsme na tom se zásobama lubrikantu?"
"Všechny skrýše plný, lásko."
"Paráda. Tak běž telefonkovat, Jukkínečku."
"Ehm, hele, a co to tady vlastně..."
"Čtu si kuchařku. Máš s tím NĚJAKÝ PROBLÉM?"
"Ne, Juhí. Kdepak."
"To jsem rád. Tak utíkej. Miluju tě. Jo, a ať Jonne nepočítá s tím, že ho budeme utěšovat tím způsobem, kterým se nechává utěšovat vždycky..."
Žádné komentáře:
Okomentovat