Autor: Arvari
Žánr: Slash
Přístupnost: Netěšte se zbytečně
Postavy: Jonne Aaron, Jann Wilde
Shrnutí: Pamatujete na TENHLE one-shot? Tak tady se dozvíte, co se dělo dál...
Počet slov: 702
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: Slash
Přístupnost: Netěšte se zbytečně
Postavy: Jonne Aaron, Jann Wilde
Shrnutí: Pamatujete na TENHLE one-shot? Tak tady se dozvíte, co se dělo dál...
Počet slov: 702
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
To
první, co jsem po probuzení uviděl, byly tvoje modré oči. Otevřel jsem
ústa, abych promluvil, ale hlasivky mě zradily. Opatrně jsem si
odkašlal.
"Jo... Jonne..." zašeptal jsem nakonec.
"Nemluv," natáhl jsi ruku a opatrně mě pohladil po tváři. "Jsi drama queen tělem i duší, co? Celej ty, lásko..."
"Jonne..." zopakoval jsem. "Omlouvám... se..."
Sklonil jsi hlavu a ruku stáhl zpět.
"Ale vážně, Jani," zamumlal jsi. "Co tohle mělo bejt? Demonstračka, abych se k tobě zase vrátil? Uznávám, že to zabralo, ale kytka by dost možná udělala stejnou službu!"
Seděl jsi na mojí posteli. Zvedl jsem ruku s obvázaným zápěstím. Zdála se být těžká, těžká a lehká zároveň... Položil jsem ji na tvoje stehno.
"Chtěl jsem umřít..." špitl jsem. "Chvíli. Vážně. Pak... Pak už ne, ale bylo pozdě. Ale ty jsi přišel..."
"Nebyla to jen demonstračka?" zadíval ses mi do očí.
Proboha, můj mozek pracoval ale pomalu. Až v tuhle chvíli mi pořádně došlo, co jsi říkal před chvílí...
"Vracíš se ke mně?" zamrkal jsem.
"Samozřejmě, že ano," políbil jsi mě do vlasů. "Miluju tě, moje malá drama queen. Měl jsem tak neskutečnej strach, že tě ztratím. Cestou k tobě jsem naprosto šílel. A když jsem tě viděl v tý vaně... V jednu chvíli jsem věřil, že jsem přišel pozdě. Přísahám, nic horšího jsem v životě necejtil..."
"Miláčku," kousl jsem se do rtu. "Omlouvám se..."
"Nemluv o tom," vzdychl jsi. "Nezlobím se, ale nemluv o tom."
"Jak... je to dlouho?" odvážil jsem se zeptat.
"Spal jsi jen přes noc, neboj. Je jedenáct dopoledne. A nechají si tě tu nejspíš do zítřka, pro jistotu..."
"Do zítřka?!" vyjekl jsem. "Ale vždyť pozítří odjíždíš!"
V tu chvíli ses sladce zaculil a zavrtěl hlavou.
"Mazlíčku..." řekl jsi dokonale rozkošným tónem, tak rozkošným, že mi na okamžik poskočilo srdce nadějí.
"Ty nejedeš?" zaculil jsem se. "Jonní..."
"Ale jo, jedu," zasmál ses. "Ale mluvil jsem s doktorem a ten říkal, že v tom není nejmenší problém. Pak jsem mluvil s Tommim, pro kterýho už to trošku problém byl, ale nic, co by nevyřešil sladkej kukuč. Takže... Pojedeš se mnou, moje malá drama queen?"
"S... tebou?" vytřeštil jsem oči. "To myslíš vážně?!"
"Ano, a překontroloval jsem tvůj diář. Nikde nic, co by se nedalo vyřešit po mailu. Lásko, prosím, že mi budeš dělat ty tři týdny společnost?"
"Moc rád," pohladil jsem tě po tváři. "Tedy, pokud TY ty tři týdny moji společnost sneseš. Víš, že to se mnou někdy není lehký..."
Zničehonic se tvoje oči zalily slzami. Lehl sis vedle mě. Očividně sis sundal boty, protože teď jsi měl na nohou jen ponožky. A měl jsi svoji blonďatou hlavu položenou na mém hrudníku a objímal jsi mě. A ramena se ti třásla.
"Sluníčko," šeptal jsi. "Se mnou to vážně málem na místě seklo, když jsem viděl všechnu tu krev. A tady mi nechtěli říct, jak jsi na tom, dokud jsem se skoro nehroutil. A Tommi mě dotáhl domů, ale já stejně nespal, seděl jsem na balkoně a pořád myslel na to, jak jsem tě vyhodil, kvůli BLBINĚ! Jako bych snad věřil tomu, že bys mě někdy podvedl, proboha. Jani, přísahám, kdybys umřel, jdu rovnou za tebou..."
"Blonďáčku," usmál jsem se. "Přiznej si to, nejsem tady jediná drama queen..."
Zvedl jsi hlavu a upřel na mě svoje uplakané modré oči. Ale pak ses najednou široce zaculil.
"A víš co?" políbil jsi mě na rty. "Rozhodl jsem se, že prodám svůj byt. Hned po turné to zařídím. A přestěhuju se definitivně k tobě. Myslíš, že na balkoně najdeš místo pro moje křesílko?"
"Lásko, to nemusím. Tvý křesílko se při troše snahy vejde i na parapet!"
Znovu jsi měl políbil, načež jsi hlavu položil zpátky na můj hrudník.
"Jani..." špitl jsi. "Myslíš, že bude vadit, když tu s tebou budu nějakou chvilku ležet?"
Ale kdepak, blonďáčku," pohladil jsem tě po vlasech. "Pokud jde o mě, zůstaň třeba celej den. Zbožňuju, když u mě takhle ležíš."
"Dobře... Ale nediv se, když ti tady usnu."
"Jen klidně usni, blonďáčku. Miluju tě..."
"Jo... Jonne..." zašeptal jsem nakonec.
"Nemluv," natáhl jsi ruku a opatrně mě pohladil po tváři. "Jsi drama queen tělem i duší, co? Celej ty, lásko..."
"Jonne..." zopakoval jsem. "Omlouvám... se..."
Sklonil jsi hlavu a ruku stáhl zpět.
"Ale vážně, Jani," zamumlal jsi. "Co tohle mělo bejt? Demonstračka, abych se k tobě zase vrátil? Uznávám, že to zabralo, ale kytka by dost možná udělala stejnou službu!"
Seděl jsi na mojí posteli. Zvedl jsem ruku s obvázaným zápěstím. Zdála se být těžká, těžká a lehká zároveň... Položil jsem ji na tvoje stehno.
"Chtěl jsem umřít..." špitl jsem. "Chvíli. Vážně. Pak... Pak už ne, ale bylo pozdě. Ale ty jsi přišel..."
"Nebyla to jen demonstračka?" zadíval ses mi do očí.
Proboha, můj mozek pracoval ale pomalu. Až v tuhle chvíli mi pořádně došlo, co jsi říkal před chvílí...
"Vracíš se ke mně?" zamrkal jsem.
"Samozřejmě, že ano," políbil jsi mě do vlasů. "Miluju tě, moje malá drama queen. Měl jsem tak neskutečnej strach, že tě ztratím. Cestou k tobě jsem naprosto šílel. A když jsem tě viděl v tý vaně... V jednu chvíli jsem věřil, že jsem přišel pozdě. Přísahám, nic horšího jsem v životě necejtil..."
"Miláčku," kousl jsem se do rtu. "Omlouvám se..."
"Nemluv o tom," vzdychl jsi. "Nezlobím se, ale nemluv o tom."
"Jak... je to dlouho?" odvážil jsem se zeptat.
"Spal jsi jen přes noc, neboj. Je jedenáct dopoledne. A nechají si tě tu nejspíš do zítřka, pro jistotu..."
"Do zítřka?!" vyjekl jsem. "Ale vždyť pozítří odjíždíš!"
V tu chvíli ses sladce zaculil a zavrtěl hlavou.
"Mazlíčku..." řekl jsi dokonale rozkošným tónem, tak rozkošným, že mi na okamžik poskočilo srdce nadějí.
"Ty nejedeš?" zaculil jsem se. "Jonní..."
"Ale jo, jedu," zasmál ses. "Ale mluvil jsem s doktorem a ten říkal, že v tom není nejmenší problém. Pak jsem mluvil s Tommim, pro kterýho už to trošku problém byl, ale nic, co by nevyřešil sladkej kukuč. Takže... Pojedeš se mnou, moje malá drama queen?"
"S... tebou?" vytřeštil jsem oči. "To myslíš vážně?!"
"Ano, a překontroloval jsem tvůj diář. Nikde nic, co by se nedalo vyřešit po mailu. Lásko, prosím, že mi budeš dělat ty tři týdny společnost?"
"Moc rád," pohladil jsem tě po tváři. "Tedy, pokud TY ty tři týdny moji společnost sneseš. Víš, že to se mnou někdy není lehký..."
Zničehonic se tvoje oči zalily slzami. Lehl sis vedle mě. Očividně sis sundal boty, protože teď jsi měl na nohou jen ponožky. A měl jsi svoji blonďatou hlavu položenou na mém hrudníku a objímal jsi mě. A ramena se ti třásla.
"Sluníčko," šeptal jsi. "Se mnou to vážně málem na místě seklo, když jsem viděl všechnu tu krev. A tady mi nechtěli říct, jak jsi na tom, dokud jsem se skoro nehroutil. A Tommi mě dotáhl domů, ale já stejně nespal, seděl jsem na balkoně a pořád myslel na to, jak jsem tě vyhodil, kvůli BLBINĚ! Jako bych snad věřil tomu, že bys mě někdy podvedl, proboha. Jani, přísahám, kdybys umřel, jdu rovnou za tebou..."
"Blonďáčku," usmál jsem se. "Přiznej si to, nejsem tady jediná drama queen..."
Zvedl jsi hlavu a upřel na mě svoje uplakané modré oči. Ale pak ses najednou široce zaculil.
"A víš co?" políbil jsi mě na rty. "Rozhodl jsem se, že prodám svůj byt. Hned po turné to zařídím. A přestěhuju se definitivně k tobě. Myslíš, že na balkoně najdeš místo pro moje křesílko?"
"Lásko, to nemusím. Tvý křesílko se při troše snahy vejde i na parapet!"
Znovu jsi měl políbil, načež jsi hlavu položil zpátky na můj hrudník.
"Jani..." špitl jsi. "Myslíš, že bude vadit, když tu s tebou budu nějakou chvilku ležet?"
Ale kdepak, blonďáčku," pohladil jsem tě po vlasech. "Pokud jde o mě, zůstaň třeba celej den. Zbožňuju, když u mě takhle ležíš."
"Dobře... Ale nediv se, když ti tady usnu."
"Jen klidně usni, blonďáčku. Miluju tě..."
Žádné komentáře:
Okomentovat