Autor: Arvari
Žánr: Slash, jako obvykle
Přístupnost: Nepřístupný to právě moc není...
Postavy: Jann Wilde, Larry Love
Shrnutí: Co se asi stane, když se vyspíte s bývalým milencem svého zpěváka. Dvakrát.
Počet slov: 1050
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: Slash, jako obvykle
Přístupnost: Nepřístupný to právě moc není...
Postavy: Jann Wilde, Larry Love
Shrnutí: Co se asi stane, když se vyspíte s bývalým milencem svého zpěváka. Dvakrát.
Počet slov: 1050
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Ruce
se mi podlomily a já vyčerpaně dopadl na matraci. Snažil jsem se nabrat
dech a pokud možno se trochu vzpamatovat z toho fantastického orgasmu,
co jsem právě prožil, zatímco Jann do mě několikrát naposled přirazil
a...
O několik desítek vteřin později jsem otočil hlavu vpravo, tam, kam se po svém vlastním vyvrcholení sesul. Jeho hnědé oči se na mě upíraly a spokojeně zářily. Na rtech mu hrál úsměv.
"Páni..." dostal jsem ze sebe. "To bylo..."
"To bylo," zasmál se. "Paráda."
"Už vím, co na tobě blonďák viděl."
A najednou byl ten spokojený lesk pryč. Jann vzdychl a vzepřel se na rukou. Posadil se.
"Měl bys jít," zamumlal. "Jestli si chceš dát ještě sprchu, posluž si..."
"C-cože?" zamrkal jsem a převalil jsem se na záda, abych na něj viděl. "To myslíš vážně?!"
"Prosím," řekl prostě.
Zvedl jsem se z postele, posbíral své věci a spěšně se oblékl. Dávat si sprchu, když mě tu zcela očividně nechce? Ne, kdepak, Wilde, nebudu tě zdržovat, ani omylem.
Vypadl jsem z bytu tak rychle, jak jen to šlo.
Jenže netuším, jak se to stalo, ale následujícího večera jsem skončil v té samé posteli, v té samé poloze... A nakonec i v té samé situaci.
Musím říct, že to bylo dost možná ještě lepší než den předtím.
Ale tentokrát jsem už vážně nechtěl udělat tu chybu, abych začal o Jonnem. Dneska bych přece jen docela rád zůstal, možná si i dal tu sprchu a ráno si ještě jednou hezky zasouložil.
Zároveň jsem to ale nemohl nechat jen tak, už od včerejška mi to leželo v hlavě. Neměl jsem pocit, že jsem udělal něco až TAK strašného, rozhodně nic, za co bych si zasloužil být takhle vyhozen. Prostě jsem MUSEL...
"Myslíš, že bys mi mohl vysvětlit, co se včera večer stalo?" zadíval jsem se mu do očí. "Všechno bylo perfektní, dokud-"
"Dokud jsi nezačal vytahovat mýho bejvalýho milence, konkrétně toho, kterej mi v životě asi nejvíc ublížil. Divíš se něčemu?" frkl a zase se zvedl do sedu.
"Jo, jasně, já chápu," vzdychl jsem. "Už se pakuju..."
"Počkej," zarazil mě. "Neřekl jsem, že máš jít..."
"Nemusel jsi. Já to chápu," zvedl jsem se z postele.
Najednou mě chytil za ruku a strhl zpátky. Přivinul mě k sobě a přehodil přes nás deku.
"Nechci, abys někam šel, jasno?" zamumlal. "Promiň. Včera jsem neměl tak reagovat. Ale..."
"Já vím," kývl jsem. "Já... Promiň, já nevím, co jste si s Jonnem udělali. Vím jen tolik, že už nějakou chvíli nejste spolu."
"Nic jinýho bych ani nepředpokládal..."
"Ale myslím, že je to vážně škoda," zamyslel jsem se.
"Škoda?" zamrkal zmateně.
"Jo, škoda." Vykroutil jsem se mu z náručí a podepřel jsem se na loktech, abych se mu mohl zadívat do tváře. "Měl jsem pocit, že se k sobě vážně hodíte. A krom toho jsi byl..."
Zavrtěl jsem hlavou.
"Co... Co jsem byl, Larry?" ozval se jeho hlas.
"To, co ho drželo při zemi..." zamumlal jsem. "Jo, možná to zní blbě, ale... Dokud jste byli spolu, byl docela pod kontrolou. Myslím... Jeho ego a jeho touhu po slávě. Ale po tom, co jste se rozešli, to začal rozjíždět ve velkym stylu. Ne, že bych si stěžoval. Jo, bylo fajn nahrávat v Americe, je fajn, že holky s tebou jdou prakticky na požádání, ačkoliv to se líbí spíš zbytku Negative než mně, neříkám, že se mi ten úspěch nelíbí... Ale stejně to není to, co jsem chtěl. A Jonne na nás tlačí, žene nás pořád dál, pořád cvičit, pořád bejt nejlepší... Někdy by se z toho jeden zbláznil... Ale jindy to zas není až TAK zlý, chápeš? Ale stejně. Pod kontrolou byl jen dokud jsi s ním byl ty..."
"To se vám jen zdá," zavrtěl hlavou. "Možná jsem na něj měl trochu vliv, ale nic až tak-"
"Měl jsi na něj NESKUTEČNEJ vliv," ohradil jsem se. "Doteď si pamatuju, jak jsi jednou přišel pro Jonneho po zkoušce. A Jonne to chtěl protáhnout, ale ty ses na něj jen tak podíval... A odešli jste během pěti minut!"
"Já vím," povzdychl si. "Ale to byl začátek našeho vztahu, víš? Pak... se to začalo vymykat i mně. Začal ničit i mě... Vy za to snášení jeho nálad aspoň dostáváte svým způsobem zaplaceno. Já ne. A pak, když už se se mnou hádal každej den, jsem začal bejt JÁ hnusnej na členy svý kapely... A když se mě Tendy zeptal, proč se na Jonneho prostě nevykašlu, neuměl jsem mu odpovědět. Já ho v tu dobu už ani nemiloval..."
"Takže jste to skončili," řekl jsem.
"Jo, už to tak bude. Teda, já řekl, že je konec. A během dvouhodinový hádky to Jonne překroutil na to, že rozchází se se mnou ON, a že je to moje vina. A docela to bolelo, i když už jsem k němu nic necítil... Chápeš?"
"Jo, nejspíš jo..."
"Vyhýbal jsem se mu víc než rok. A pak skončím v posteli s jeho kytaristou. Celej já," zasmál se. "A k tomu dvakrát! Jenže já nemůžu za to, jak jsi sladkej..."
"Sladkej?" zamračil jsem se.
"Jo, sladkej," kousl se do rtu. "Když jsi se mnou včera začal flirtovat, nemohl jsem odolat. A dneska jsem pořád přemýšlel o tom, jak si to třeba někdy zopakovat, po tom, jak jsem tě vyhodil... Zajímavý, vyřešilo se to za mě nějak samo."
"Řekl jsi," zabručel jsem, "že jsem SLADKEJ?!"
Zaculil se.
"Ach, Larry. Jsi cvok..."
S tím natáhl krk a políbil mě.
O tři měsíce později jsem byl na zkoušce, která měla končit před pěti minutami. Jonne byl abnormálně naštvaný a plánoval pokračovat ještě minimálně hodinu, jak nám sdělil, a to i navzdory faktu, že VŠICHNI jsme byli už dokonale otrávení a dělali jednu chybu za druhou, což samozřejmě k Jonneho náladě nijak zvlášť nepřispívalo.
A najednou se otevřely dveře a do zkušebny si zcela klidně nakráčel Jann. Viděl jsem, jak Jonneho čelist pomalu klesá.
Jann se sladce usmál a došel až ke mně. Věnoval mi krátký polibek a vzal mě za ruku.
"Tak půjdem, ne?" naklonil roztomile hlavu.
Než Jonne stihl říct jediné slůvko protestu, Jann mě vytáhl ze zkušebny.
O několik desítek vteřin později jsem otočil hlavu vpravo, tam, kam se po svém vlastním vyvrcholení sesul. Jeho hnědé oči se na mě upíraly a spokojeně zářily. Na rtech mu hrál úsměv.
"Páni..." dostal jsem ze sebe. "To bylo..."
"To bylo," zasmál se. "Paráda."
"Už vím, co na tobě blonďák viděl."
A najednou byl ten spokojený lesk pryč. Jann vzdychl a vzepřel se na rukou. Posadil se.
"Měl bys jít," zamumlal. "Jestli si chceš dát ještě sprchu, posluž si..."
"C-cože?" zamrkal jsem a převalil jsem se na záda, abych na něj viděl. "To myslíš vážně?!"
"Prosím," řekl prostě.
Zvedl jsem se z postele, posbíral své věci a spěšně se oblékl. Dávat si sprchu, když mě tu zcela očividně nechce? Ne, kdepak, Wilde, nebudu tě zdržovat, ani omylem.
Vypadl jsem z bytu tak rychle, jak jen to šlo.
Jenže netuším, jak se to stalo, ale následujícího večera jsem skončil v té samé posteli, v té samé poloze... A nakonec i v té samé situaci.
Musím říct, že to bylo dost možná ještě lepší než den předtím.
Ale tentokrát jsem už vážně nechtěl udělat tu chybu, abych začal o Jonnem. Dneska bych přece jen docela rád zůstal, možná si i dal tu sprchu a ráno si ještě jednou hezky zasouložil.
Zároveň jsem to ale nemohl nechat jen tak, už od včerejška mi to leželo v hlavě. Neměl jsem pocit, že jsem udělal něco až TAK strašného, rozhodně nic, za co bych si zasloužil být takhle vyhozen. Prostě jsem MUSEL...
"Myslíš, že bys mi mohl vysvětlit, co se včera večer stalo?" zadíval jsem se mu do očí. "Všechno bylo perfektní, dokud-"
"Dokud jsi nezačal vytahovat mýho bejvalýho milence, konkrétně toho, kterej mi v životě asi nejvíc ublížil. Divíš se něčemu?" frkl a zase se zvedl do sedu.
"Jo, jasně, já chápu," vzdychl jsem. "Už se pakuju..."
"Počkej," zarazil mě. "Neřekl jsem, že máš jít..."
"Nemusel jsi. Já to chápu," zvedl jsem se z postele.
Najednou mě chytil za ruku a strhl zpátky. Přivinul mě k sobě a přehodil přes nás deku.
"Nechci, abys někam šel, jasno?" zamumlal. "Promiň. Včera jsem neměl tak reagovat. Ale..."
"Já vím," kývl jsem. "Já... Promiň, já nevím, co jste si s Jonnem udělali. Vím jen tolik, že už nějakou chvíli nejste spolu."
"Nic jinýho bych ani nepředpokládal..."
"Ale myslím, že je to vážně škoda," zamyslel jsem se.
"Škoda?" zamrkal zmateně.
"Jo, škoda." Vykroutil jsem se mu z náručí a podepřel jsem se na loktech, abych se mu mohl zadívat do tváře. "Měl jsem pocit, že se k sobě vážně hodíte. A krom toho jsi byl..."
Zavrtěl jsem hlavou.
"Co... Co jsem byl, Larry?" ozval se jeho hlas.
"To, co ho drželo při zemi..." zamumlal jsem. "Jo, možná to zní blbě, ale... Dokud jste byli spolu, byl docela pod kontrolou. Myslím... Jeho ego a jeho touhu po slávě. Ale po tom, co jste se rozešli, to začal rozjíždět ve velkym stylu. Ne, že bych si stěžoval. Jo, bylo fajn nahrávat v Americe, je fajn, že holky s tebou jdou prakticky na požádání, ačkoliv to se líbí spíš zbytku Negative než mně, neříkám, že se mi ten úspěch nelíbí... Ale stejně to není to, co jsem chtěl. A Jonne na nás tlačí, žene nás pořád dál, pořád cvičit, pořád bejt nejlepší... Někdy by se z toho jeden zbláznil... Ale jindy to zas není až TAK zlý, chápeš? Ale stejně. Pod kontrolou byl jen dokud jsi s ním byl ty..."
"To se vám jen zdá," zavrtěl hlavou. "Možná jsem na něj měl trochu vliv, ale nic až tak-"
"Měl jsi na něj NESKUTEČNEJ vliv," ohradil jsem se. "Doteď si pamatuju, jak jsi jednou přišel pro Jonneho po zkoušce. A Jonne to chtěl protáhnout, ale ty ses na něj jen tak podíval... A odešli jste během pěti minut!"
"Já vím," povzdychl si. "Ale to byl začátek našeho vztahu, víš? Pak... se to začalo vymykat i mně. Začal ničit i mě... Vy za to snášení jeho nálad aspoň dostáváte svým způsobem zaplaceno. Já ne. A pak, když už se se mnou hádal každej den, jsem začal bejt JÁ hnusnej na členy svý kapely... A když se mě Tendy zeptal, proč se na Jonneho prostě nevykašlu, neuměl jsem mu odpovědět. Já ho v tu dobu už ani nemiloval..."
"Takže jste to skončili," řekl jsem.
"Jo, už to tak bude. Teda, já řekl, že je konec. A během dvouhodinový hádky to Jonne překroutil na to, že rozchází se se mnou ON, a že je to moje vina. A docela to bolelo, i když už jsem k němu nic necítil... Chápeš?"
"Jo, nejspíš jo..."
"Vyhýbal jsem se mu víc než rok. A pak skončím v posteli s jeho kytaristou. Celej já," zasmál se. "A k tomu dvakrát! Jenže já nemůžu za to, jak jsi sladkej..."
"Sladkej?" zamračil jsem se.
"Jo, sladkej," kousl se do rtu. "Když jsi se mnou včera začal flirtovat, nemohl jsem odolat. A dneska jsem pořád přemýšlel o tom, jak si to třeba někdy zopakovat, po tom, jak jsem tě vyhodil... Zajímavý, vyřešilo se to za mě nějak samo."
"Řekl jsi," zabručel jsem, "že jsem SLADKEJ?!"
Zaculil se.
"Ach, Larry. Jsi cvok..."
S tím natáhl krk a políbil mě.
O tři měsíce později jsem byl na zkoušce, která měla končit před pěti minutami. Jonne byl abnormálně naštvaný a plánoval pokračovat ještě minimálně hodinu, jak nám sdělil, a to i navzdory faktu, že VŠICHNI jsme byli už dokonale otrávení a dělali jednu chybu za druhou, což samozřejmě k Jonneho náladě nijak zvlášť nepřispívalo.
A najednou se otevřely dveře a do zkušebny si zcela klidně nakráčel Jann. Viděl jsem, jak Jonneho čelist pomalu klesá.
Jann se sladce usmál a došel až ke mně. Věnoval mi krátký polibek a vzal mě za ruku.
"Tak půjdem, ne?" naklonil roztomile hlavu.
Než Jonne stihl říct jediné slůvko protestu, Jann mě vytáhl ze zkušebny.
Žádné komentáře:
Okomentovat