Nevěděl jsem, jak se to stalo, ale zjevně jsme... se s Jonnem usmířili.
Rozhodně jsme nebyli zase SPOLU. To bych Mattimu nemohl udělat. Rozhodně ne. No, aspoň jsem usilovně doufal, že bych nemohl.
Ale ne, určitě. I kdyby Jonne chtěl, nepovolím.
Nikdy.
Tedy, on stejně nechtěl.
Ale, no, to, že jsme spolu mohli zase normálně mluvit, byla hrozná úleva.
Bylo to jako zázrak.
Usmál se na mě. Vážně se na mě zářivě usmál, když mě pouštěl z náruče. A bylo to dokonale upřímné. A úžasné.
Vážně jsem doufal, že se dokážeme zase spřátelit, protože, no, to jsme byli i dřív. Přátelé. Proto nám to v minulosti klapalo. Nebyla to JEN láska.
A jestli mi tu dobu, co jsem ho neviděl, něco chybělo, tak povídání s ní,.
Teď se zdálo, že je to konečně zpátky.
Patrně jsem musel zářit, když jsem se vrátil do pokoje.
Protože Jack se na mě podezřívavě zadíval hned v okamžiku, kdy jsem za sebou zavel dveře. A Sohei, který se rozvaloval na mojí posteli, se posadil do tureckého sedu.
"Have you SLEPT with him?!" řekl.
"Co TY tady chceš?" ušklíbl jsem se.
Došel jsem ke své posteli a lehnul si vedle Soheie.
"I was just getting really bored," zamumlal a zadíval se na mě. "So I went here, because I thought we could do something together..."
"Ale tady jsem byl jen já,když tě Tommi tak odtáhnul," dodal Jack. "Takže tady ležíme, potažmo sedíme, v mým případě, a čekáme, až se vrátíš. Byl to Jonneho šílenej smích, co jsme před chvílí slyšeli?"
"Byl bys radši za jeho hlasitý sténání?" zašklebil jsem se.
"Don't start about that! He's pretty... sexy, you know," olízl si Sohei rty.
"Má CHLAPA," upozornil jsem ho.
"Myslel jsem, že tebe by potěšilo, kdyby se rozešli," zamračil se Jack. "Teda, ne přímo potěšilo, ale... rozhodně nijak zvlášť nezarmoutilo."
"So what happened there?" zeptal se Sohei.
"Jsme zas přátelé," usmál jsem se.
"Ach. Věčná škoda," povzdychl si Jack.
"Co?!" zamrkal jsem.
"No... Neuraz se, drahoušku, ale byla to docela sranda. Jak jste před sebou uhejbali pohledama, nervózně se ošívali a tak..."
"Yeah," souhlasil Sohei. "Ridiculous!"
"Víte, kluci, někdy vás oba NESNÁŠÍM!"
"You wish you could," zakřenil se Sohei a natáhl se vedle mě.
"No to nemyslíte vážně!" vytřeštil Jack oči. "Pánové, já se tady nudím!"
Sohei sladce zamrkal a opřel si hlavu o můj hrudník.
"But it's so nice to be like this," zamumlal. "You know, I'd like to be in a room with you two, not alone. I feel lonely in my room, you know? Maybe if we talk to Tommi..."
"Ne. Tři v jednom pokoji nebudeme!" ohradil jsem se. "Víš, jak by bylo těžký synchronizovat sexuální aktivity? Už jen dostat z pokoje Japu bude očistec!"
"Promiň. Žiju ve šťastném MOMOGAMNÍM manželství, a tudíž NEMOHU PODPOROVAT-"
"Bože, Japo," rozesmál jsem se při pohledu na jeho hraně povznesený výraz. "Ty jsi přece jen kus vola!"
"Samozřejmě," zakřenil se. "Ale fakt, kluci... Budeme se tu celý odpoledne jen válet?"
"We could go shopping!" navrhl Sohei.
Vtom se ozvalo zaklepání na dveře. Japa vstal a otevřel. Do pokoje nakoukl Tommi.
"Christusi, za pět minut odjezd na zkoušku," sdělil mi. "Kytary máš na místě. Jonne vzkazuje, že tě opět nenávidí. Jestli jsi měl na odpoledne plány... zruš je."
Pak odešel.
"And what was THIS about?" zamrkal Sohei.
"Ehm, jo," ošil jsem se. "Nejspíš bych vám měl něco říct."
Žádné komentáře:
Okomentovat