Dneska vypráví Jonne. To je všechno, co vám k tomu jsem
ochotná říct. Jinak mlčím jako hrob. (Což je možná taky stav, do kterýho
se co nevidět dostanu...)
Byly to dva týdny a tři dny po začátku turné. Čekaly nás dva večery plné sladkého a zaslouženého volna, dva večery v jednom hotelovém pokoji, dvě spokojené noci v měkké a teplé posteli.
Někteří si na následující den pozvali své drahé polovičky (i Matti slíbil, že přijede). Bubeník Salvation ráno odlétal na ty dva dny domů, na vlastní náklady. Prostě chtěl vidět rodinu.
Den před tím úžasným volnem, po koncertě (konkrétně ve dvě v noci, když jsme se konečně dostali na pokoj, a zrovna v okamžiku, kdy jsem zhasnul lampičku na nočním stolku) se ozvalo zaklepání na mé dveře. Zaklel jsem a vyškrábal se zpod přikrývky, lampičku zase rozsvítil.
Za dveřmi stál Jukka. Na tváři mu hrál nejistý výraz.
"Ehm... Ahoj," kousl se do rtu.
"Ahoj..." zamrkal jsem zmateně.
"Přeskočíme tu konverzaci, kdy se tě zeptám, jestli už jsi spal, ty řekneš, že skoro, a já řeknu, že mě to mrzí, a přejdeme rovnou k tý části, kdy mě pozveš dál, co ty na to?"
Byl jsem tak mimo, že jsem prostě jen odstoupil ode dveří.
"Co tu, sakra, děláš?!" zeptal jsem se a zabouchl za ním.
"Neboj, kvůli žhavýmu sexu tu nejsem," ušklíbl se.
"To je... dobře," olízl jsem si rty. "Takže..."
"Takže..." kývl. "Rakel přijela už dneska. Prej si s Japou musí nutně promluvit. A... Ty další dva dny jsem měl bejt u Soheie, ale na dnešek se s tím nepočítalo takže... tam má jednoho moc pěknýho dlouhovlasýho bedňáka. A já jaksi..."
"Nemáš kde spát," pochopil jsem.
"Přesně tak," přisvědčil.
"A chceš strávit noc tady."
"Jasně, že dost daleko, na druhým konci postele, klidně na zemi."
"To není nutný, blbečku," usmál jsem se.
"Hele! Neříkej mi blbečku!" frkl.
"Ježiš, smaž s ten uraženej výraz," zasmál jsem se.
"Ani mě nehne," vyplázl jazyk.
"Mám tě donutit?!"
Zvedl jsem ruce a začal ho lechtat. Jukka zaječel jako malá holka. Vzápětí se začal hihňat.
"Ježiš, Jonne, NECH TOHO!"
Namáčkl jsem ho na dveře ruce mu držel vedle hlavy. Nesnažil se bránit, protože, no, kdyby se snažil, nemám šanci.
Vážně netuším, jak se to stalo. Nevím, kdo koho políbil první.
Ani nevím, jak jsme se dostali na postel a naše oblečení kamsi na zem.
Jeho prsty v mém těle, to byla extáze. Jukka věděl, naprosto PŘESNĚ věděl, co má dělat, abych se náhle octl v nebi. Nepřipravoval mě zbytečně dlouho jako Matti, ale když skončil, byl jsem tak roztoužený jako už dlouho ne.
Když do mě vstoupil neubránil jsem se zakňučení.
Vzdychl a sklonil se, zabořil nos do mých vlasů, přitiskl jsem se k němu tak blízko, jak to jen bylo možné, objal jsem ho, zasténal jsem, když se poprvé pohnul. Odtáhli jsme se a vášnivě se políbili na rty.
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem si neuvědomoval, co dělám. Věděl jsem to až moc dobře. A taky jsem věděl, jaké to bude mít následky, když na to někdo přijde. Mně to bylo ukradené. V tu chvíli jsem chtěl jeho, chtěl jsem být jen s ním. Konečně jsem zas prožíval všechny ty pocity, o kterých jsem předtím tři roky snil. Konečně jsem zas cítil vůni Jukkova sprchového gelu a jeho cigarety a šampon a jeho pot...
Sténal jsem a vzdychal a kňučel, a nemínil jsem s tím přestat.
Nehty se mi skoro samy od sebe zarývaly do jeho zad. A pokaždé, když to udělaly, on prudce vydechl. Miloval v posteli trochu bolesti...
Pravou rukou jsem mu vjel do vlasů a zatáhl. Zakňučel a sklonil hlavu. Otočil jsem se tváří k oknu, aby měl přístup k mému krku. Doufal jsem, že pochopí, a on... pochopil.
Zavrněl jsem.
"Jukko..."
"Blonďáčku," vydechl. "Blonďáčku!"
"Jsi dokonalej," zaculil jsem se.
"Ach. Díky. To vždycky rád slyším..."
A pak mě začal honit.
Zasténal jsem. Hlasitě. V těch nejbližších pokojích jsem musel zaručeně být slyšet.
A pak... Pak jsem se udělal tak úžasně, jako se mi to nepovedlo už víc než výše zmíněné tři roky.
Takřka vzápětí jsem Jukku uslyšel kňučet svoje jméno.
Oba jsme se třásli jako ratlíci. Objímali jsme se a tiskli se na sebe. Jeho dech na mém krku. Naše zpocená těla. Jeho mokré vlasy na mé tváři.
"J-Jonne..." zašeptal Jukka.
"Já vím," kývl jsem. "Sprchu?"
"Jonne."
"Vstaň. Pak si promluvíme."
Žádné komentáře:
Okomentovat