"Zatraceně!" zaklel jsem a začal odhazovat věci z hromady oblečení na posteli, čímž jsem tvořil zcela novou hromadu oblečení na podlaze. "ZATRACENĚ!"
"Jsi nervní, Jonne," konstatoval snad pobaveně(!) Matti, který mě pozoroval z pohodlí malého křesílka. "No tak. Uklidni se."
"To se ti snadno řekne!" štěkl jsem. "Potřebuju svý batikovaný tričko!"
"To sušíš v obýváku, zlato, dneska sis ho pral."
"CO?!" otočil jsem se na něj. "A to jsi mi to nemohl říct dřív?!"
"Mohl. Kdybys mi ty dřív řekl, co hledáš."
Zarazil jsem se a nevěřícně se na něj zadíval.
"Ty si ze mě UTAHUJEŠ?" vyhrkl jsem.
"Co?" zamrkal. "Ježiš, JONNE! Zklidni se. Jsi zbytečně nervní!"
"Je půl dvanáctý!" odsekl jsem. "V deset ráno nám letí letadlo do Helsinek. Ještě jsem ani pořádně NEZAČAL balit. Takže se pravděpodobně NEVYSPÍM, a už ZEJTRA budu muset jet na skoro MĚSÍC pryč s tím ZATRACENÝM feťákem, kterýho jsem už nikdy v životě nechtěl vidět!"
"Jonne, nerad ti to říkám, ale ten zatracenej feťák je můj BRATR, víš?" kousl se Matti do rtu.
Muselo mi přeskočit. V tu chvíli se mi vážně muselo něco v hlavě porouchat, jinak si neumím vysvětlit, proč jsem řekl to, co jsem pak řekl.
"Ano. BOHUŽEL!"
Litoval jsem hned v okamžiku, kdy jsem to vyslovil. Zděšeně jsem se na Mattiho zadíval.
Ale Matti nevybuchl, jak jsem čekal. Jen na mě smutně koukal.
"Víš, Jukka od toho vašeho rozchodu vážně došel daleko," řekl. "Bylo to pro něj kurevsky těžký, ale skoncoval se všema svejma závislostma. Dal si život dohromady. Vždyť si dokonce našel i normální práci! Ale jo, fajn, chápu. Pro tebe je to jen pitomej feťák, nic víc."
"Matti..." vzdychl jsem.
Sedl jsem si na zem, na to všechno oblečení.
Dívali jsme se na sebe a ani jeden z nás nevěděl, co říct.
Nechtěl jsem ho ztratit. Myslím... Myslím, že právě z toho jsem v tu chvíli měl největší strach.
"Promiň," zamumlal jsem po chvíli. "Já... Víš, jak to mezi náma bylo."
"Já vím," kývl Matti. "Ale... Víš, tady jde o ten drobnej detailek, že Jukka je můj starší bratr."
"Ano, to jsi říkal," ušklíbl jsem se.
"A to znamená, že pokud my dva máme být spolu, budete se vy dva muset naučit zase spolu vycházet," konstatoval. "Protože se nemůžu VĚČNĚ rozhodovat mezi tebou a jím. A upřímně, kdybych se někdy měl rozhodnout definitivně... TY nevyhraješ."
"Já... Já vím," zašeptal jsem. "Ale... On mi ublížil."
"Ale ty jemu taky!" protočil Matti panenky. "Nechal jsi ho v těch sračkách, a svým způsobem jsi ho tím o nich kopl ještě hloub!"
Zavřel jsem oči.
"Bylo to dost hnusný pro nás oba."
Posadil se vedle mě a vzal mě za ruku.
"Já vím, že bylo," zamumlal. "Byl jsem u toho, pamatuješ? I když jen jako pozorovatel, a přesně z tý druhý strany."
Sklonil jsem hlavu. Najednou se octla na Mattiho hrudníku.
"Budu se snažit, spokojenej? Pokusím se s ním smířit. Koneckonců, na tom turné na to bude času dost."
Pohladil mě po zádech.
"Fajn. Děkuju, Jonne..." pošeptal mi.
"Měl bych to jít dobalit," kousl jsem se do rtu.
"To měl. Chceš nějak pomoct?"
Žádné komentáře:
Okomentovat