Svlékl
si tričko a kalhoty a lehl si vedle mě. Objal mě a já si opřel hlavu o
jeho zpocený hrudník. Vždyť to bylo úplně stejné jako po sexu, tak co má
být?
Pak jen vím, že jsem skoro okamžitě zase usnul, ukolébaný tichým tlukotem jeho srdce.
A když jsem se probudil, zase jsem byl sám. Ale teď už jsem nezazmatkoval. Zaposlouchal jsem se. V obýváku hrála hudba.
Natáhl jsem se pro mobil. Už jedenáct. A zatraceně...
Vstal jsem. Županem jsem se nezatěžoval, a tak, jak jsem byl, jen v trenýrkách, jsem se vydal za Janniem.
Seděl na gauči a na konferenčním stolku měl položený svůj bílý notebook. Usmál jsem se.
"Zase na internetu, zlatínko?" zamumlal jsem.
Otočil hlavu a zaculil se na mě.
"Jo, Japísku, už zase."
Posadil jsem se vedle něj.
"Něco zajímavýho?"
Bleskově zavřel aktuálně otevřený článek na nějakém serveru s bulvárními novinkami.
"No hádej," ušklíbl se. "Dohady o tom, čím jsem tě musel sjet, že jsem tě dostal."
"Ach tak..." frkl jsem. "Lidi dokážou bejt tak blbý..."
Váhavě se na mě zadíval a pohladil mě po ruce.
"Jackie, já... Juho..."
Zamračil jsem se.
"Ano, Jani?"
Vypadalo to, jako by se chtěl dívat kamkoliv, jen ne na mě. Nejdřív chvíli přemýšlel, kousal se do rtu, což je u něj znak soustředění, ale pak už se prostě jen koukal jinam.
"Víš, já..." vypadlo z něj nakonec. "Předtím... Jak jsem se vrátil..."
"ANO?" zopakoval jsem netrpělivě.
"Pochopím, když řekneš, že jsi byl rozespalej. Že jsi to tak nemyslel..."
Zamrkal jsem. Přinutil jsem ho, aby se na mě podíval, mně do očí.
"Já si snad začnu myslet, že NECHCEŠ, abych tě miloval."
"Co?" vytřeštil oči. "Ne, tak to rozhodně není! Já... Sakra, chovám se jako blbec, co?"
"Ehm, jo. A hlavně mě děsíš."
Zavrtěl hlavou a s úsměvem na tváři se ke mně naklonil.
"Promiň, Juhí. Jen jsem vyšel ze cviku. Už je to pěkně dlouho, co mi někdo řekl, že mě miluje..." Políbil mě. "Zopakuj to. Prosím."
Obkročmo jsem se na něj posadil a pevně ho objal.
"Miluju tě."
Jeho dlaně mi klouzaly po zádech, já vdechoval vůni jeho čerstvě umytých vlasů, jeho rty si líně hrály na mém krku.
Vzdychl jsem.
"Jani, chci tě."
Jeho nehty se mi lehce zaryly do kůže na boku.
"Otoč se," zamumlal. "A trenýrky dolů."
Zvedl jsem se a pomalu si sundal ten jediný kousek svého prádla. Výraz v Jannově tváři byl k nezaplacení.
Pak jsem se na něj zase posadil, ale tak, abych byl zády k němu.
V tu ránu byla Janiho ruka na mém stehně a nedočkavě mě hladila. A když se na zem skutálel malý polštářek, bylo mi jasné, kde se toulá ta druhá. Nikdy dřív jsem nezažil, aby si někdo schovával lubrikant za matracemi gauče, ale s Janim to dávalo DOKONALÝ smysl.
Otočil jsem se, jakkoliv to bylo nepohodlné, a chtivě ho políbil. Jeho jazyk se vzápětí octl v mých ústech, zatímco dva jeho prsty...
Tlumeně jsem zakňučel.
Sklouzl jsem rukou pod své tělo a pohladil Janiho po stehně. Usmál jsem se. Měl na sobě ty svoje černé kalhoty, ty, co musel vyřadit z oblečení vhodného k nošení na veřejnosti, když se nám stala ta menší nehoda se sexíkem v přírodě, po které musel zašívat deset centimetrů dlouhou díru na stehně. Moje ruka teď byla právě na té díře. Jen jsem si představil, jak úžasně mu tyhle kalhoty padají z boků...
"Nebuď nedočkavej," napomenul mě Jann, když se moje ruka přesunula ze stehna směrem na poklopec.
"Nejsem," zamumlal jsem. "To jen ty zbytečně zdržuješ."
S jistým nepopiratelným rozčarováním jsem postřehl skutečnost, že ze mě ty své prstíky vytáhnul. V té nepohodlné poloze jsem se mu vyčítavě zadíval do očí. A Jani se na mě usmíval.
"Víš, lásko," řekl tiše a já uslyšel rozepínání zipu jeho kalhot. "Není v mým zájmu ublížit ti a učinit tě dočasně neschopným dalšího sexíku..."
Zasténal jsem a zadečkem se úmyslně dotkl jeho tvrdého penisu.
"Jani..."
"No, na druhou stranu," zavrněl, "jestli myslíš, že jsi připravenej..."
Hm, ano. To jsem rozhodně byl...
Pak jen vím, že jsem skoro okamžitě zase usnul, ukolébaný tichým tlukotem jeho srdce.
A když jsem se probudil, zase jsem byl sám. Ale teď už jsem nezazmatkoval. Zaposlouchal jsem se. V obýváku hrála hudba.
Natáhl jsem se pro mobil. Už jedenáct. A zatraceně...
Vstal jsem. Županem jsem se nezatěžoval, a tak, jak jsem byl, jen v trenýrkách, jsem se vydal za Janniem.
Seděl na gauči a na konferenčním stolku měl položený svůj bílý notebook. Usmál jsem se.
"Zase na internetu, zlatínko?" zamumlal jsem.
Otočil hlavu a zaculil se na mě.
"Jo, Japísku, už zase."
Posadil jsem se vedle něj.
"Něco zajímavýho?"
Bleskově zavřel aktuálně otevřený článek na nějakém serveru s bulvárními novinkami.
"No hádej," ušklíbl se. "Dohady o tom, čím jsem tě musel sjet, že jsem tě dostal."
"Ach tak..." frkl jsem. "Lidi dokážou bejt tak blbý..."
Váhavě se na mě zadíval a pohladil mě po ruce.
"Jackie, já... Juho..."
Zamračil jsem se.
"Ano, Jani?"
Vypadalo to, jako by se chtěl dívat kamkoliv, jen ne na mě. Nejdřív chvíli přemýšlel, kousal se do rtu, což je u něj znak soustředění, ale pak už se prostě jen koukal jinam.
"Víš, já..." vypadlo z něj nakonec. "Předtím... Jak jsem se vrátil..."
"ANO?" zopakoval jsem netrpělivě.
"Pochopím, když řekneš, že jsi byl rozespalej. Že jsi to tak nemyslel..."
Zamrkal jsem. Přinutil jsem ho, aby se na mě podíval, mně do očí.
"Já si snad začnu myslet, že NECHCEŠ, abych tě miloval."
"Co?" vytřeštil oči. "Ne, tak to rozhodně není! Já... Sakra, chovám se jako blbec, co?"
"Ehm, jo. A hlavně mě děsíš."
Zavrtěl hlavou a s úsměvem na tváři se ke mně naklonil.
"Promiň, Juhí. Jen jsem vyšel ze cviku. Už je to pěkně dlouho, co mi někdo řekl, že mě miluje..." Políbil mě. "Zopakuj to. Prosím."
Obkročmo jsem se na něj posadil a pevně ho objal.
"Miluju tě."
Jeho dlaně mi klouzaly po zádech, já vdechoval vůni jeho čerstvě umytých vlasů, jeho rty si líně hrály na mém krku.
Vzdychl jsem.
"Jani, chci tě."
Jeho nehty se mi lehce zaryly do kůže na boku.
"Otoč se," zamumlal. "A trenýrky dolů."
Zvedl jsem se a pomalu si sundal ten jediný kousek svého prádla. Výraz v Jannově tváři byl k nezaplacení.
Pak jsem se na něj zase posadil, ale tak, abych byl zády k němu.
V tu ránu byla Janiho ruka na mém stehně a nedočkavě mě hladila. A když se na zem skutálel malý polštářek, bylo mi jasné, kde se toulá ta druhá. Nikdy dřív jsem nezažil, aby si někdo schovával lubrikant za matracemi gauče, ale s Janim to dávalo DOKONALÝ smysl.
Otočil jsem se, jakkoliv to bylo nepohodlné, a chtivě ho políbil. Jeho jazyk se vzápětí octl v mých ústech, zatímco dva jeho prsty...
Tlumeně jsem zakňučel.
Sklouzl jsem rukou pod své tělo a pohladil Janiho po stehně. Usmál jsem se. Měl na sobě ty svoje černé kalhoty, ty, co musel vyřadit z oblečení vhodného k nošení na veřejnosti, když se nám stala ta menší nehoda se sexíkem v přírodě, po které musel zašívat deset centimetrů dlouhou díru na stehně. Moje ruka teď byla právě na té díře. Jen jsem si představil, jak úžasně mu tyhle kalhoty padají z boků...
"Nebuď nedočkavej," napomenul mě Jann, když se moje ruka přesunula ze stehna směrem na poklopec.
"Nejsem," zamumlal jsem. "To jen ty zbytečně zdržuješ."
S jistým nepopiratelným rozčarováním jsem postřehl skutečnost, že ze mě ty své prstíky vytáhnul. V té nepohodlné poloze jsem se mu vyčítavě zadíval do očí. A Jani se na mě usmíval.
"Víš, lásko," řekl tiše a já uslyšel rozepínání zipu jeho kalhot. "Není v mým zájmu ublížit ti a učinit tě dočasně neschopným dalšího sexíku..."
Zasténal jsem a zadečkem se úmyslně dotkl jeho tvrdého penisu.
"Jani..."
"No, na druhou stranu," zavrněl, "jestli myslíš, že jsi připravenej..."
Hm, ano. To jsem rozhodně byl...
Žádné komentáře:
Okomentovat