I want you to fuck me...

Autor: Arvari
Žánr: slash, možná s lehkou příchutí komedie
Přístupnost: NC-17 (já ty vaše radostný výkřiky SLYŠÍM!)
Postavy: Sir Christus, Sohei Murakami (a Anzi, ale ten není podstatnej)
Shrnutí: "But maybe you could give me some... lessons sometimes?"
Počet slov: 1707
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Poznámka 2: Sohei neumí finsky. Tedy, neumí MLUVIT finsky. Takže počítejte s tím, že jeho repliky budou, jaksi, ehm... anglicky.

Natáhl se přese mě pro plechovku piva na konferenčním stolku. Samozřejmě to udělal tak, aby mě jeho tmavé vlasy polechtaly na obličeji a svým štíhlým tělíčkem se o mě opřel podstatně víc, než by býval musel. Když se zase narovnal, upřel na mě temně hnědé oči a široce se zaculil.
"Víš, mohl sis říct. Já bych ti to pivo podal," řekl jsem.
"I know, darling," kývl. "But I can do it myself, you see?"
"Jo, vidím. Vypočítavej bastarde," zamumlal jsem.
"Pardon?" zamrkal.
"To nic, Soheiku..." zavrtěl jsem hlavou. "Věnuj se pivu."
"But I-"
"Christusi, varuju tě," střelil po mně Anzi ne zrovna přátelským pohledem. "Přestaň pořád mluvit tak, aby nerozuměl!"
"Ale já nemluvím tak, aby nerozuměl!" hájil jsem se.
"Yes, you do!" sdělil mi Sohei.
"Nemluvím!" trval jsem na svém. "Proboha, mám s ním začít mluvit anglicky?"
"You don't have to," pronesl Sohei. "I DO understand Finnish, you know?"
"Vidíte?"
"But you use some words I don't know," pokračoval Sohei. "But maybe you could give me some... lessons sometimes?"
Vytřeštil jsem oči.
Proboha, neznamenalo to to, co jsem myslel, že ne?!

V sobotu v sedm hodin večer, přesně podle dohody, se zvonek mého bytu rozdrnčel. Zatracený poloviční Japonec a jeho zlozvyk chodit na minutu přesně. Snad aspoň přinesl něco k jídlu. A snad to nebude sushi. Jakkoliv mám ryby rád, v SYROVÉ podobě je vážně nemusím.
Otevřel jsem dveře bytu a Sohei se zářivě usmál. Vzápětí zvedl papírovou tašku.
"I bought some chinese. Hope you don't mind," sdělil mi.
"Lepší než sushi," naklonil jsem hlavu. "Pojď dál. Nemusíš se zouvat."
Hned vzápětí se sklonil a rozvázal si boty.
"It's gonna be more comfortable," vysvětlil. "Could you take the food, please?"
"Jo, jasně," kývl jsem a zvedl tašku. "Chceš talíř?"
"No, I can eat it from the box," zavrtěl hlavou. "But tell me, can you eat with chopsticks?"
"Jo, zlato. S Negative jsme párkrát byli v Japonsku."
"Great! You won't have a problem then! Let's eat before it's cold!"
Načež mi tu papírovou tašku zase sebral a vydal se dveřmi do obýváku. Když jsem tam vešel, už se rozvaloval v mém oblíbeném křesle a tahal z tašky krabičky s jídlem.

"I don't understand just one thing," řekl najednou.
Vzhlédl jsem od jídla.
"Ano?" pozvedl jsem obočí.
"You tell me they taught you how to use chopsticks in JAPAN?" naklonil hlavu. "Because almost EVERYTHING you do with them is considered very unpolite in Japan!"
"Včetně tohohle?" zavrčel jsem a sevřel ruce v pěst tak, aby tyčky přečnívaly a tvořily dojem vztyčeného prostředníčku.
"Yes," kývl. "That too."
Zakřenil jsem se a vrátil se k jídlu.
"Tak to máme kliku, že nejsme v Japonsku."
"Oh, don't get me wrong," poposedl si. "I don't really mind. You know I am also half Spanish, so..."
Usmál se a já málem roztál. Sakra, Jukko, ovládej se. Jede po tobě už čtvrt roku, nevzdávej to TEĎ!
"Jasně. O tradice ti až tak nejde," kývl jsem a upřel pohled do své rýže.
Chvíli jsme zase jedli a neřekli ani slovo. Pak najednou Sohei položil svoji krabičku a vstal.
"I almost forgot!" vyhrkl a začal štrachat ve svojí bundě. "I bought you a present today! You said you needed them at the rehearsal, so..."
S tím mi podal malý balíček. Ani jsem se nemusel dívat, abych věděl, že to jsou...
"Struny?" zamrkal jsem.
"You said you didn't have enough money for the best quality. I bought them for you," zaculil se.
"Ale... Ale proč, Sohi?" zamrkal jsem.
"You know that I hate it when you call me that!" zamračil se. "And to answer your question, I just wanted to make you happy. I just wanted to see you smile..."
Usmál jsem se.
"Tak?"
"Yeah, just like that," zamumlal.
"A to je všechno, co za to budeš chtít?" pozvedl jsem obočí.
"To be honest... No," zavrtěl hlavou.
Najednou seděl tak nehorázně blízko, nakláněl se ke mně...
Netušil jsem, co ho přimělo po mně teď takhle vidět. Dobře, byli jsme tu sami a nehrozilo, že sem v nejbližší době vpadne kdokoliv ze skupiny, ale stejně, tři měsíce...
Políbil mě a veškeré myšlenky mi z hlavy zmizely.
"You probably know that I have had a crush on you for a while," špitl, když mě k mé nelibosti líbat přestal.
"Toho si nešlo nevšimnout," olízl jsem si rty.
"Chris..." zavrněl. "I want you to fuck me..."

Jeho bledé tělo se na mém krvavě rudém povlečení vyjímalo přímo dokonale. Byl nahý ještě dřív, než jsme se vůbec dostali do ložnice, o to jsem se postaral.
A teď ležel na posteli a tiše vzdychal, zatímco moje rty bloudily po jeho těle, věnovaly se krku, klíční kosti, postupně oběma jeho bradavkám, štíhlému bříšku...
Zasténal, když jsem ho vzal do úst a začal pomalu kouřit. Jeho ruka okamžitě pevně svírala moje vlasy. Podíval jsem se nahoru. Jeho oči byly zavřené a rty kouzelně pootevřené.
"Tak co?" zamumlal jsem. "Líbí?"
"Yes..." vydechl a to S na konci důkladně protáhl. "But move on, PLEASE..."
Usmál jsem se a posunul se tak, abych ho mohl políbit. Vzal jsem lubrikant, který stál na zemi vedle nočního stolku, částečně pod postelí (naštěstí jsem tam dosáhl), a během polibku si trochu gelu vymáčkl na prsty. O chviličku později jsem už právě těmi prsty vnikal do jeho krásného tělíčka.
Zasténal a pevně mě chytil za vlasy. Oči měl pevně zavřené, ústa naopak lehce pootevřená.
"Ježiš, ty jsi malá kurva..." olízl jsem si rty.
"YES," zasyčel. "And I'm only yours... at least for today."
"To je taky jen dobře," zavrněl jsem mu do ucha.
Políbil jsem ty jeho sladké rty a dál rejdil prsty v jeho těle. Sohei sténal a kňučel a zatínal nehty do mých zad, už teď... Jak bude proboha vyvádět ve chvíli, kdy...
Rozhodl jsem se to zjistit. Zejména proto, že sám už jsem byl neskutečně nadržený a všechno, co jsem potřeboval, bylo proniknout do něj. A to jsem vzápětí i udělal.
Sohei vytřeštil oči a zaklonil hlavu. Zasténal ještě hlasitěji než předtím.
"Ah, Chris..." vydechl. "You... You need to know something. I love it rough and I love it FAST, you get it?"
"No jasně, zlatíčko..." zašeptal jsem. "Dostaneš to přesně tak, jak se ti to líbí..."
Opřel jsem si čelo o jeho a zadíval se mu do očí.
"Chris..." zasténal.
Přirazil jsem a Soheiova brada se roztřásla. Přirazil jsem znovu. A znovu.
"Tohle nepotrvá dlouho," zavrtěl jsem hlavou.
"I know..." vydechl. "You're wonderful..."
Zabořil jsem hlavu do jeho ramene a zrychlil tempo.
"A ty máš to nejnádhernější tělíčko..."
Jeho rty jsem ucítil na svém ušním lalůčku.
"Oh, Chris... Jukka..."
Neodolal jsem a zase ho políbil. Přirážel jsem a věděl, že moc dlouho nevydržím.
Celou tu dobu, co po mně jel, jsem ho chtěl. Celou tu dobu jsem si představoval, jaké by bylo šukat ho... A teď jsem to zažíval a těm představám se to minimálně vyrovnalo.
Byl jako kočka. Kroutil se, sténal, zarýval mi nehty do zad a občas i kousal.
Sklouzl jsem rukou dolů a dotkl se ho. Cítil jsem, jak se celé jeho tělo napjalo, jako by tohle bylo to jediné, na co čekal, jediné, co potřeboval. Během pár vteřin se udělal, a jeho orgasmus byl tak silný, že z jisté části vystřelil do nebe i mě.

Leželi jsme vedle sebe na posteli a vydýchávali se. Dívali jsme se navzájem do očí. Na Soheiových rtech hrál sladký úsměv.
"You were amazing," zamumlal můj milenec po chvíli unaveně.
"Ty jsi byl taky úžasnej," zakřenil jsem se.
"Want to do it again? I mean, not NOW..." olízl si rty. "But in the future. Would you like to..."
Zavřel jsem oči.
"Jo, Sohi," zasmál jsem se. "Ale... Bože, musíme zapracovat na tvý finštině. Po sexu mi to nemyslí. A při sexu. Ježiš... Ale na druhou stranu je to TAK sexy, když na mě v posteli mluvíš anglicky!"
"Well, you know, originally I came here to learn some Finnish..."
"Kecáš. Od začátku jsi mě chtěl přefiknout."
"Alright," zadíval se na mě něžně. "Ale... pak... můžeme... trochu... učit. Ne?"
Přitáhl jsem si ho k sobě a políbil ho.
"Jo, hezounku. Potom," kývl jsem. "A teď... Co bys řekl na druhý kolo?"
"Do you think you can make it?" pozvedl obočí.
"No počkej!" zasmál jsem se. "To něco uvidíš, ty jeden DRZEJ japonskej hajzlíku..."

Zavřel jsem dveře bytu, zul se a sundal kabát.
Z obývacího pokoje jsem slyšel Soheiův hlas. Vzhledem k tomu, že jsem nerozuměl jedinému slovu, bylo mi jasné, že volá s někým z rodičů.
Když jsem vešel do obývacího pokoje, Sohei zrovna odkládal telefon.
"Ahoj, lásko," řekl jsem tiše.
"Jukko," usmál se a přišel ke mně, aby mě mohl obejmout a políbit. "Mluvil jsem s mámou."
"To jsem předpokládal," zaculil jsem se. "Jak to vypadá?"
"Přijedou... v sobotu," sdělil mi. "Moc se těší."
"Na mě se nejde netěšit! Ale..." Kousl jsem se do rtu. "Oni asi neumí finsky, co, zlato?"
"Ne, miláčku. Budeš muset oprášit angličtinu."
"Sakra."
"Mám ti s ní nějak pomoct?" naklonil Sohei hlavu.
"To nebude nutný. Nějak to zvládnu," mávl jsem rukou. "Ty se taky těšíš, co? Na to, jak mě představíš."
"Chci, aby věděli, proč tě miluju. A proč si tě chci vzít," špitl.
Přitáhl jsem si ho k sobě a políbil ho.
"Možná bych přece jen potřeboval nějakou tu lekci angličtiny. Co myslíš, mohla by vypadat jako to, jak jsem ti tehdy poprvé pomáhal s finštinou?"