Potichu jsem za sebou zavřel dveře bytu. Už jsem se vážně těšil na to, jak se natáhnu do postele, popřípadě na gauč k televizi. Dnešek byl dlouhý a únavný. A, upřímně řečeno, byl jsem neskutečně RÁD, když mi Arto volal, že si v práci potřebuje vzít moji směnu, pročež já tam strávím ZÍTŘEJŠÍ odpoledne.
Strávil bych tam každé odpoledne celý týden, jen abych nemusel jít dneska.
Zívl jsem a odložil si bundu a boty.
Nejdřív se musím převléct. Potřebuju něco pohodlného. Dobře, možná před tou televizí skončím ve spodním prádle. No tak co…
Otevřel jsem dveře svého a Mattiho pokoje a ztuhl.
Bráška ležel na své posteli, už dokonale nahý, a vedle něj ležel ten jeho drahoušek, snad Janne nebo jak, každopádně ten, co jsem s ním před nějakou dobou taky spal.
Matti se nechal bez váhání líbat, nechal se uspokojovat jeho rukou, a asi se mu to líbilo…
Kousl jsem se do rtu.
Fajn. Nejlepší teď asi bude vycouvat a nechat je tu.
Proč jen to ale muselo BOLET?
Zrovna ve chvíli, kdy jsem sáhl po klice, Matti slastně zamručel. Kdyby mi do břicha vrazil nůž a otočil, bolelo by to míň.
"Proboha, miluju tě," zamumlal. Nevím, proč jsem zůstal stát jako přikovaný. Nejspíš proto, abych slyšel to, co řekl hned vzápětí. "Miluju tě, Jukko…"
Vytřeštil jsem oči. Kolena se mi rozklepala.
Proboha, že tohle…
Ale v tu chvíli se ten jeho miláček, který, mimochodem, měl na sobě ještě džíny, napřímil a nevěřícně se na něj zadíval.
"COŽE?!" vykřikl.
"C-co?" zamrkal Matti. "J-já…"
"Jakej Jukka?!" štěkl ten kluk.
"Žádnej Jukka!" vyhrkl Matti.
"Proboha, ty jsi… NESKUTEČNEJ!" zavrtěl ten kluk hlavou a vstal z postele.
Když mě viděl, zarazil se.
"No NAZDAR," frkl.
"Brácho," vytřeštil Matti oči.
Ten jeho miláček si oblékl tričko a prošel kolem mě.
Sledoval jsem ho, jak si v předsíni obouvá boty. Najednou zvedl hlavu a zadíval se přímo na mě.
"Nejsi ty JUKKA?" zamračil se.
"Ne, pokud nechceš zemřít," frkl jsem. "A věř mi, že pro skrčka platí naprosto stejný pravidla!"
"Tak jakýho má Jukku, sakra?!" kousl se do rtu.
"Vím JÁ?" pokrčil jsem rameny. "Moje komunikace s mým bratrem spočívá v tom, že mu říkám, ať vypadne z koupelny! To si fakt myslíš, že se s tím pískletem bavím o jeho MILOSTNÝM ŽIVOTĚ?!"
"Ne. Asi ne."
Zhluboka jsem se nadechl.
"Hele…" uslyšel jsem se říkat. "Zítra mu zavolej. Promluvte si. Kdo ví, co se mu honilo hlavou. Taky už se mi stalo, že jsem někomu řekl cizím jménem, a fakt jsem v tý době nebyl zamilovanej do nikoho jinýho. Prostě… Nepošli ho do háje jen tak, jasno?"
"Víš co?" frkl. "Nemotal ses do jeho milostnýho života doteď. Tak to nedělej dál, ano?"
Sebral z věšáku svoji bundu a vystřelil z bytu. Práskl za sebou dveřmi.
Vzdychl jsem a vešel do svého pokoje.
Matti ležel na posteli. Zíral do stropu. Nehýbal se, když nepočítáte rytmické zvedání a klesání jeho hrudníku, které by ovšem dost možná taky rád zastavil.
Posadil jsem se vedle něj.
"Poslouchám," zašeptal jsem.
"Není… není CO poslouchat," kuňkl.
"Řekl jsi mu cizím jménem. Řekl jsi mu MÝM jménem, Matti."
"Co tady děláš? Měl jsi být v práci."
"No, nejsem."
"Sám jsi řekl, že Jukka nejsi, pokud ten, kdo ti tak řekne, nechce zemřít."
"MATTI!"
"Proboha, nemůžeš to prostě NĚŘEŠIT?!" vyhrkl.
"Ne, to rozhodně nemůžu," odsekl jsem. "Matti, jestli ke mně něco cítíš, MUSÍM to vědět!"
"A co by se tím změnilo?!" zaječel. "Vždyť ses dávno rozhodl, že to nemá budoucnost! Je jedno, jestli mě to bolí nebo ne!"
"Není jedno, jestli tě to BOLÍ!" protočil jsem panenky. "Sakra, ty si fakt myslíš, že je to pro mě všechno SNADNÝ?!"
"Za celej ten rok jsi nijak nenaznačil, že by NEBYLO!" vzlykl.
"Ale nebylo, Matti…" vzdychl jsem, lehl si na postel a objal ho.
Obtočil kolem mě ruce i nohy, pevně, tak, že mě skoro dusil.
"Nechtěl jsem spát s ním," zamumlal. "Celou tu dobu jsem si představoval, že jsi to ty. Chci svý poprvý s TEBOU, Jukko…"
Že prý nejlepší způsob, jak se zbavit pokušení, je podlehnout mu.
"Matti. Podívej se na mě," řekl jsem.
Když poslechl, sklonil jsem hlavu a políbil ho.
Žádné komentáře:
Okomentovat