Ležel jsem na posteli a hlava se mi motala.
Konečně mě zase líbal Jukka, konečně to byl Jukka, kdo mě hladil po těle, Jukka, jehož kůži jsem cítil na svojí.
Jukka, jehož prsty teď něžně vklouzly do mého těla a způsobily, že jsem na pár vteřin úplně přestal dýchat. Tohle byl božský pocit…
"Jsi si jistej, Matti, že to chceš právě takhle?" pošeptal mi Jukka do ucha. "Víš, taky můžeme…"
"Chci tě do sebe," zakňučel jsem. "Prosím. Chci to zkusit. PROSÍM…"
Asi to byly jeho prsty ve mně, co mě přivádělo málem k šílenství.
Dost možná mi nedocházelo, co se tu vlastně děje. Že to je vážně Jukka, že se vážně budeme milovat, že…
Ruka mi sjela na jeho krásný zadeček a dlaň i proti příkazům mozku pevně stiskla. Jukka slastně zavrněl.
"Stačí říct," zašeptal, zatímco přelézal mezi moje roztažené nohy. "Jen řekni, a přestanu. Slibuju."
"N-nechci, abys přestával," zaskučel jsem.
"Takže…" zadíval se na mě opatrně.
"Můžeš," kývl jsem.
Pomalinku do mě vstupoval. Byl něžný, byl jemný, byl…
"Nesmí to bolet, rozumíš?" špitl.
"Nebolí," zamručel jsem. "Vůbec to nebolí. Je to ÚŽASNÝ."
A bylo. Možná to byl zvláštní pocit, hrozně nezvyklý, ale rozhodně ne špatný.
Když začal opatrně přirážet, rozklepala se mi kolena. Ruce na jeho zádech jsem měl spíš položené, než abych ho objímal.
Proboha, líbilo se mi to, ano…
"Jukko!" vydechl jsem. "Jukko, to je krásný…"
Políbil mě na krk. Vášnivě.
"To jsem rád," vydechl a já v tom vydechnutí cítil jeho úsměv. "Jsi krásnej, víš to?"
"Já ne. To ty…" zaculil jsem se. "Zbožňuju tě."
Zvedl hlavu a zadíval se mi do očí.
"Já vím, Matti. Miluju tě. Užívej si to…"
Zavřel jsem oči a soustředil se jen na to úžasné milování.
Jukka vzdychal, a já taky. A za chvíli, když už jsem se vážně uvolnil, přerostly ty vzdechy ve sténání. Kňučel jsem jeho jméno, pořád dokola.
Obtočil kolem mě svoje dlouhé prsty.
"JUKKO!" zasténal jsem.
"Poddej se tomu," zamumlal a kousl mě do rtu. "Dlouho to bude trvat jindy."
"Ale já…" vydechl jsem. "Jukko…"
"Udělej se pro mě, Matti…" zachraptěl.
Rozklepal jsem se, jak se mým tělem přehnal naprosto dokonalý orgasmus. Bylo to naprosto nové, naprosto neznámé, naprosto PERFEKTNÍ.
Jukkovy pohyby přestaly být tak pravidelné jako doteď, a mně bylo tak nějak jasné, že i on se co nevidět…
A ještě než jsem domyslel, Jukka se prudce zakousl do mého ramene a jeho ruce se roztřásly.
Zasténal jsem. Proboha, tak já budu mít i úchylku NA BOLEST?
Ležel prakticky na mě, prudce oddychoval, stejně jako já, a něžně líbal to místo, kam se předtím zakousl.
Nemluvil jsem. Slova se mi najednou zdála zbytečná. Jen jsem ho hladil po zádech a vdechoval vůni jeho vlasů a vnímal zběsilý tlukot jeho srdce.
Bylo to celé špatně. Nemělo se to stát.
Ale nelitoval jsem…
Žádné komentáře:
Okomentovat