Tak pozor, vážení, začínáme...
Odemykal jsem dveře, zatímco jsem se snažil zároveň zajistit, aby mi nesletěl batoh z ramene, abych nevysypal jídlo z rychlého občerstvení, které jsem nesl v ruce, a aby mi nespadla dnešní pošta, kterou jsem z nedostatku jiných možností držel v zubech.
Když jsem konečně ZA SEBOU zavřel dveře bytu, mohl jsem nechat sklouznout aspoň ten batoh. Volnou rukou jsem si vyndal poštu z úst.
"KRISTIANE!" zaječel jsem.
Odpovědí mi byla jen hudba hrající z našeho pokoje.
Zul jsem si boty a jídlo odnesl do kuchyně.
Zatraceně. Brácha na jídlo slyší vždycky, ne?
Otevřel jsem dveře pokoje. První, co jsem uviděl, byla jeho skloněná hlava, blond vlasy spadající do obličeje, zarudlá tvář a chvějící se ret.
Hlavy se světle hnědými vlasy, která se rytmicky pohybovala u rozkroku mého bratra, jsem si všiml až později.
"Ale NO TAK," frkl jsem. "To myslíš VÁŽNĚ?!"
Kdyby někoho vážně ŠLO probodnout pohledem, byl bych na místě mrtvý.
"Vypadni," vydechl Jukka. Jeho ruka vklouzla do těch světle hnědých vlasů. "A ty se neotáčej. To je jen skrček. A ODCHÁZÍ."
"A to ti řekl KDO?" založil jsem ruce na prsou.
"Vypadni, Matti," zavrčel. "Nebo přísahám, že ti ho v noci useknu."
"Stejně mu ještě k ničemu není," zachechtal se ten se světle hnědými vlasy.
"Neřekl jsem ti, že nemáš přestávat?" ušklíbl se Jukka. "Skrčku, VEN!"
Když se rty toho se světle hnědými vlasy zjevně vrátily ke své původní činnosti a Jukka si olízl rty, radši jsem vycouval.
Jestli něco nepotřebuju vidět, tak to, jak se můj starší bratr vystříká do pusy svojí dnešní víceméně náhodné známosti.
Takže jsem došel do kuchyně, vybalil svůj hamburger a hranolky a pustil se do jídla.
Bylo mi naprosto jasné, že Jukka dorazí během dvou, maximálně tří minut.
A že se bude tvářit, jako by se absolutně, ale absolutně nic nedělo.
A až za tím klukem zaklapnou dveře, tak na mě upře částečně prosebný pohled a jen tak mezi řečí se zmíní, že máma se o tom úletu dozvědět nemusí.
A pak se pustí do SVÉHO hamburgeru.
A bude si stěžovat, že je moc studený.
Prostě typický Jukka...
Odemykal jsem dveře, zatímco jsem se snažil zároveň zajistit, aby mi nesletěl batoh z ramene, abych nevysypal jídlo z rychlého občerstvení, které jsem nesl v ruce, a aby mi nespadla dnešní pošta, kterou jsem z nedostatku jiných možností držel v zubech.
Když jsem konečně ZA SEBOU zavřel dveře bytu, mohl jsem nechat sklouznout aspoň ten batoh. Volnou rukou jsem si vyndal poštu z úst.
"KRISTIANE!" zaječel jsem.
Odpovědí mi byla jen hudba hrající z našeho pokoje.
Zul jsem si boty a jídlo odnesl do kuchyně.
Zatraceně. Brácha na jídlo slyší vždycky, ne?
Otevřel jsem dveře pokoje. První, co jsem uviděl, byla jeho skloněná hlava, blond vlasy spadající do obličeje, zarudlá tvář a chvějící se ret.
Hlavy se světle hnědými vlasy, která se rytmicky pohybovala u rozkroku mého bratra, jsem si všiml až později.
"Ale NO TAK," frkl jsem. "To myslíš VÁŽNĚ?!"
Kdyby někoho vážně ŠLO probodnout pohledem, byl bych na místě mrtvý.
"Vypadni," vydechl Jukka. Jeho ruka vklouzla do těch světle hnědých vlasů. "A ty se neotáčej. To je jen skrček. A ODCHÁZÍ."
"A to ti řekl KDO?" založil jsem ruce na prsou.
"Vypadni, Matti," zavrčel. "Nebo přísahám, že ti ho v noci useknu."
"Stejně mu ještě k ničemu není," zachechtal se ten se světle hnědými vlasy.
"Neřekl jsem ti, že nemáš přestávat?" ušklíbl se Jukka. "Skrčku, VEN!"
Když se rty toho se světle hnědými vlasy zjevně vrátily ke své původní činnosti a Jukka si olízl rty, radši jsem vycouval.
Jestli něco nepotřebuju vidět, tak to, jak se můj starší bratr vystříká do pusy svojí dnešní víceméně náhodné známosti.
Takže jsem došel do kuchyně, vybalil svůj hamburger a hranolky a pustil se do jídla.
Bylo mi naprosto jasné, že Jukka dorazí během dvou, maximálně tří minut.
A že se bude tvářit, jako by se absolutně, ale absolutně nic nedělo.
A až za tím klukem zaklapnou dveře, tak na mě upře částečně prosebný pohled a jen tak mezi řečí se zmíní, že máma se o tom úletu dozvědět nemusí.
A pak se pustí do SVÉHO hamburgeru.
A bude si stěžovat, že je moc studený.
Prostě typický Jukka...
Žádné komentáře:
Okomentovat