Pokud na to přijde máma, jsme mrtví.
Oba.
Ale já první.
A umřu ošklivou, krutou a neskutečně pomalou smrtí, do které bude v prvé řadě nejspíš spadat kruté mučení, začínající odříznutím mého nádobíčka a jeho předhozením divokým vlkům, tygrům, nebo aspoň masožravým rybičkám.
Ne, vážně myslím, že by to neustála.
Vždyť… sakra, tohle byl INCEST!
Tedy, ne, že bych sám nějak extra lpěl na těhle morálních konvencích současné společnosti, koneckonců se tu v žádném případě nemohl naskytnout problém s nechtěným otěhotněním a podobné pitominky, a rozhodně jsem Mattiho neznásilnil, vždyť ten zasněný pohled v jeho očkách mluvil za všechno, ale STEJNĚ…
Máma by nás oba zabila.
A to byl důvod, proč se to máma nesměla nikdy dozvědět. A důvod, proč se nic takového už NIKDY nesmělo stát.
Uběhly dva týdny.
Ležel jsem v posteli a snažil se soustředit na hudební časopis, ale myšlenky mi, stejně jako ty poslední dva týdny pořád, ubíhaly, ehm… JINAM.
A najednou se ozvalo klapnutí dveří pokoje. Zíral jsem do stránek časopisu.
Pak se postel zhoupla a časopis mi náhle zmizel ze zorného pole. Polkl jsem, když jsem se byl nucen zadívat do Mattiho očí.
"Nazdar, Jukko," řekl tiše.
"Neříkej mi Jukko!" frkl jsem automaticky.
"Jukko," zopakoval provokativně. "Musíme si promluvit."
"No jo, půjčil jsem si tvůj šampon, promiň. Koupím si novej vlastní," ušklíbl jsem se, ale bylo mi JASNÉ, že o tohle tu nejde.
Možná jsem se neměl nechat tím, co se stalo, tak přejet, a měl jsem se s ním aspoň normálně bavit. Tohle nebude příjemný rozhovor.
"Proč na mě kašleš, bráško?" naklonil hlavu. "To JÁ bych se tě měl stranit. Pamatuješ? To JÁ-"
"Když ti slíbím, že se k tobě začnu zase chovat normálně, vyhnu se tomuhle rozhovoru?"
"Ne. Teď už chci vědět proč."
Protočil jsem panenky.
"Proboha… Protože když na to přijde MÁMA…"
"Jsme mrtví. Já vím," kývl. "Nebavíš se se mnou proto, že by na to mohla přijít MÁMA? Takhle spíš přijde na to, že je něco ŠPATNĚ!"
"Jsi můj BRATR, pokud sis nevšimnul, Matti!" vykřikl jsem.
"Všimnul, to se neboj! Ale byl jsi to TY, kdo měl potřebu padnout přede mnou na kolena a VYKOUŘIT MI HO!" odsekl.
"Jestli se ti to nelíbilo, mohl jsi říct! Spolehni se na to, že bych přestal!"
"A kdo ti řekl, sakra, že se mi to nelíbilo?!"
"Mně je naprosto jasný, že líbilo! Proboha, kdybys viděl, jak ses TVÁŘIL…"
"Ale nelíbilo se mi to potom!" kousl se do rtu a sklonil hlavu. "Když jsi… mě nechal. Měl jsem pocit, že… že TOBĚ se to nelíbilo. Že jsem něco udělal špatně, blbě se tvářil, já nevím…"
"Matti," vzdychl jsem. "Jediný, co jsi udělal špatně, bylo to, že ses narodil se špatnou DNA. Neboli s podobnou tý mý."
Zadíval se mi do očí, opatrně a plaše. Nemohl jsem si pomoct. Vypadal tak sladce, a jeho obličej byl tak blízko, jeho RTY byly tak blízko…
Natáhl jsem krk a políbil ho.
Nejdřív ztuhnul, jako by snad zamrzl, ale pak se podvolil, začal mi polibky oplácet, posunul se ke mně blíž, ruku mi neohrabaně položil na stehno.
Moje ruce vklouzly do jeho vlasů a přitáhly si k sobě jeho hlavu, zcela bezděčně.
Líbilo se mi to, proboha, ano...
"J-Jukko," zašeptal zmateně. "Jukko…"
Ale neodtáhl se. Očividně CHTĚL pokračovat. A já samozřejmě taky, takže…
A pak bouchly dveře bytu.
"Kluci! Jsem doma! Co chcete k večeři?"
A my od sebe prakticky odskočili.
Žádné komentáře:
Okomentovat