Ležel jsem v posteli a zíral do stropu. Jukka byl ještě ve sprše.
Ten den jsme se líbali. Víceméně bezdůvodně. Prostě jen tak jsme začali. Tedy, ON začal. Prostě mě políbil.
Ale já se nebránil. Už zase jsem se nebránil. Protože se mi to líbilo. Hrozně se mi to líbilo. Jak si mě k sobě přitáhl, jak mě hladil po vlasech, jak jeho jazyk přejel po mých rtech…
Kdo ví, kam by to došlo, kdyby nepřišla máma. Možná i… dost daleko.
Ne, že bych se ještě nikdy nelíbal. To už jsem měl za sebou. S minimálně dvěma holkami a dalšími třemi kluky. Ale se žádným z nich to nikdy nebylo jako s Jukkou. Nebyla tam taková vášeň a takové… zvláštní kouzlo. Nebyla tam ta energie, co proudila mezi mnou a Jukkou, nebylo tam šimrání v žaludku a klepání kolenou…
Chtěl bych to cítit znova, chtěl bych to pořád, tuhle úžasnou rozkoš a to dokonalé vzrušení.
'Zatraceně, Matti, incest!' ječela jedna polovina mého mozku.
'A CO?' odpovídala na to ta druhá.
Věděl jsem, že tohle zákonitě bude bolet. Nemohlo nebolet. Nemohlo to neskončit naprostou katastrofou. Kéž by to tak někdo chtěl vysvětlit mému momentálně roztouženému tělu.
Ale byl jsem odhodlaný nezačít si ho honit ve svém pokoji. Protože to by nemuselo dopadnout tak docela dobře, když by chtěl Jukka ZASE přijít ze sprchy. Ne, mínil jsem se vypařit ve chvíli, kdy se už oba uložíme ke spánku, nenápadně odejít pod záminkou, že potřebuju na záchod, nebo se napít, nebo že mám ještě hlad… Protože jsem věděl, že hotový budu takřka extrémně rychle.
Zavřel jsem oči.
Jako bych pořád cítil Jukkovy rty na svých. Jako bych je cítil…
Ruka mi sjela dolů, pomalu. Zatraceně. Já nechtěl, ale moje tělo… moje tělo ano. Moje tělo by sice bylo nejradši, aby to byly dlouhé prsty mého bratříčka, ale bohužel jsem se musel smířit jen s tímhle…
To jsem si tedy myslel ještě těsně předtím, než jsem na svých rtech VÁŽNĚ ucítil Jukkovy rty.
Vytřeštil jsem oči. Bylo zhasnuto, i když oknem sem proudilo světlo měsíce.
Vzdychl jsem a přitáhl si k sobě jeho hlavu tak, jak to ten den udělal on. Do úst mi vklouzl jeho jazyk. Proboha…
Bezděčně jsem se na posteli posunul. Jukka se okamžitě vmáčkl vedle mě, vklouzl pod deku, jeho tělo se přitisklo na moje. Měl na sobě jen trenýrky, zatraceně, cítil jsem jeho kůži na svojí, a to bylo tak…
Hladil jsem ho po celém těle, po jeho hlaďoučkém tělíčku, a nechával se unášet rozkoší.
Zatraceně, co jsem to tu vyváděl? Jak jsem mohl dovolit, aby se tohle…
"Jukko. Tohle je špatně!" zašeptal jsem.
"Já vím," vydechl. "Já vím, Matti…"
Jeho rty sklouzly na můj krk a jeho ruka najednou v mých trenýrkách vystřídala tu mou. Zavzdychal jsem.
"JUKKO!"
"Pšt. Tiše. Máma je vedle," zamumlal mi do ucha. "Mlč. Nemysli. Užívej si to."
Nemyslel jsem.
Proboha, ty jeho prsty byly lepší, než by člověka napadlo. A honil mě přesně tak, jak…
Ne, nemyslel jsem. Jinak bych ho totiž nezačal zase líbat a moje ruka by si nenašla cestu do JEHO trenýrek.
"N-nemusíš," vydechl.
"Musím," odvětil jsem.
Takže jsme leželi, líbali se, vzdychali, navzájem se honili…
Jukka mě přestal líbat, ale jeho ústa byla těsně u mých, cítil jsem jeho horký dech, cítil jsem, jak se mu spodní ret skoro nekontrolovatelně klepe…
Udělal jsem se, naprosto BOŽSKY se udělal, a málem u toho přestal Jukku uspokojovat, ale ruka jako by se mi sama pohybovala dál, jako by odmítala přestat, než…
Než se z Jukkových rtů vydralo to nejslabší možné zakňučení, ale přesto zakňučení, a já poprvé v životě ucítil na prstech sperma, které nebylo moje.
Leželi jsme a zhluboka oddychovali.
'Proboha,' blesklo mi hlavou. 'Proboha…'
Žádné komentáře:
Okomentovat