Proboha.
Přesně to jediné slovo jsem měl v hlavě, když jsem ležel v posteli a zíral do stropu.
Já vyhonil vlastního bratra.
Já už ZASE udělal vlastního bratra.
A co víc, tentokrát jsem VLASTNÍHO BRATRA nechal, aby udělal MĚ.
A zatraceně se mi to líbilo.
Sakra, proč já jenom neumím ovládat ptáka.
Tedy, já vím, v osmnácti se tak nějak předpokládá, že nemáte zcela DOKONALOU kontrolu nad svým penisem, ale stejně…
Otočil jsem hlavu vpravo. Na Mattiho tvář dopadalo měsíční světlo. Proboha, byl tak rozkošný. Tak malý a naprosto nevinný. Vypadal jako andílek.
Zatraceně, proč jen musíme být SOUROZENCI?
Já… Já vím, že mi může být naprosto jedno, co si myslí lidi kolem, ale… Kdybysme snad já a Matti byli spolu, všichni budou proti nám.
Sakra, kdyby nebyl můj bratr… tak do toho vážně jdu.
…
Co to žvaním, PROBOHA?!
Byl o čtyři roky mladší, většinu času jsme si naprosto nerozuměli a to jediné, co nás kdy spojovalo, byly sabotáže mámina snažení vychovat z nás slušné členy společnosti. Ach, ano, a teď taky vzájemná fyzická přitažlivost.
Ale byl ještě dítě. Otravné děcko.
Kdyby nebyl můj bratr, neopřel bych si o něj nejspíš ani kolo.
Právě ve chvíli, kdy mě tohle napadlo, si Matti otřel tvář o polštář a tlumeně zamručel.
Proč na to moje tělo reagovalo takhle? Proč jsem ho chtěl obejmout a políbit do vlasů a…
Proč jsem cítil brnění v konečcích prstů?
Proč mi vyschlo v ústech?
Zavřel jsem oči a pokračoval v pokusech usnout.
Prosím, já už na něj tak nechci myslet.
MNĚ nevadí, že jsme sourozenci.
To jen všem okolo by to vadilo. To jen všichni okolo by nás odsoudili a zavrhli nás. To jen ti OKOLO, ne já.
A já bych to ustál, vážně. Ale vystavit tomu jeho… ne. Nikdy. NIKDY.
Zapřísahal jsem se, že už se mezi námi nikdy nic nestane.
Protože tohle bude zatraceně bolet. A bude to bolet míň, když to zastavím už teď já, než když to zastaví okolí za… nějaký čas.
Aspoň NĚKDO tady musí mít rozum.
A koneckonců, to JÁ to všechno začal…
Žádné komentáře:
Okomentovat