Christus vydržel na telefon zírat dobrou minutu. Pak suku s mobilem spustil, ale dalších pět minut se jeho oči upíraly stejným směrem jako předtím.
Nemohl tomu uvěřit. Tommi mu řekl, že ho miluje. Jen TAK. Jako by se nic nedělo, nikdy nic nedělo. Jako by byli spolu.
Možná to neřekl jen tak. Možná to bylo naschvál, předem do puntíku naplánované, aby to znělo jako mimochodem vyřčené, aby se Christus chytil do pasti, aby ho to dojalo... Na druhou stranu, byl Tommi něčeho takového vůbec schopen? Tohle totiž vážně neznělo jako jeho uvažování. Tedy, aspoň v to Christus upřímně doufal.
Christus se usilovně kousal do rtu, zatímco ozubená kolečka v jeho hlavě se zběsile roztáčela v neodbytné touze zjistit, proč ho ta dvě slova tak dostala.
Možná je chtěl slyšet celou dobu. Aby si byl jistý, že to není jen nějaký krátkodobý Tommiho rozmar, že si prostě jen usmyslel, že chce zpátky starého milence, ale že mu na něm vážně ZÁLEŽÍ, že mezi nimi je pořád láska, aspoň z jedné strany. Prostě jen vědět, že to s ním Tommi myslí smrtelně vážně. Že si Christus nedovolí zamilovat se, jen aby byl vzápětí zase opuštěný a sám, a pokud možno zase s flaškou v ruce, protože znova Tommiho ztratit, to by nejspíš ustát nedokázal ani teď, když toho na sobě zvládnul tolik změnit. Vzhledem k tomu, jak se naprosto sesypal minule...
Christus málem vyskočil z kůže, když se jeho mobil rozehrál za ten večer už podruhé.
"Ano?" řekl poté, co přijal hovor bez toho, aby se jen letmo podíval na jméno volajícího.
"Jonne," ozvalo se. "Jen se chci na něco zeptat."
Christus vytřeštil oči. S Jonnem se pořádně nebavil od svého mírně nedobrovolného odchodu z Negative. Ani po tom nijak netoužil. A teď mu Liimatainen osobně volá...
"Poslouchám..." odkašlal si Christus.
"Brácha to s tebou vzdal?" zeptal se Jonne, a v jeho hlase byl přímo patrný úšklebek.
"Proč by to se mnou měl vzdávat?" zamrkal Christus. "Ne, pokud vím, nevzdal nic. Proč, proboha?"
"Ach. Ne, tak to nic. Jen mě to tak zajímalo."
"PROČ, Liimatainene?" zavrčel Christus.
"Jen tak. Jen že jsem dneska Tommiho viděl v restauraci na obědě s takovým rozkošným brunetkem, vypadal lehce přes dvacet, a Tommi se na něj docela hezky usmíval, věříš? Tak jsem myslel, že jsi ho konečně poslal do háje, nebo on dostal rozum, nebo tak něco. No, to je jedno. Asi to byl pracovní oběd. I když teda nevím, nevím, ten kluk na něj docela dělal oči..."
"O co se snažíš, Liimatainene?" zavrtěl Christus hlavou. "Proč mi to voláš?!"
"Jen jsem se chtěl zeptat, jestli brácha bude zase v Tampere, nebo jestli míní dál trávit čas v Helsinkách jen proto, aby se ti zavděčil!" řekl Jonne. "Ale jo, chápu, zeptám se přímo jeho. Asi nevíš, kde se bude pohybovat večer, co?"
"Měl by bejt na večeři s Villem," odpověděl Christus skoro automaticky.
Na chvíli bylo na druhém konci linky ticho, a pak Jonne prostě hovor ukončil.
Christus se ušklíbl a konečně položil mobil na konferenční stolek. Zdálo se, že svého bývalého frontmana docela dožral.
Nedalo se říct, že by ho to nějak výrazněji trápilo, možná spíš naopak. Jonne si to zasloužil. Vždyť mu zjevně volal jen kvůli tomu, aby mu vmetl do tváře ten Tommiho oběd.
Sakra, mohl být na rande s někým jiným?
Žádné komentáře:
Okomentovat