"Ty jsi magor, Mikkonene!" vytřeštil Japa oči na druhého kytaristu, co s ním seděl v autě. "Co že jsi mu řekl?!"
"Koukej na cestu!" vyjekl Christus. "Chceš nás oba zabít?!"
"Ne, to ani moc ne. I kdybych nás zabil, obávám se, že by si pro mě Rakel došla do nebe, pekla, očistce nebo na jakékoliv podobné záhrobní místo, i kdybych měl třeba dosáhnout nirvány, odtáhla by mě domů a pak by byla zatraceně, ale zatraceně naštvaná, že jsem se odvážil UMŘÍT. Takže ne, dík, smrt se mi nejeví jako právě dobrej plán."
"Hele, Jacku, víš, že to není tak docela dobře, když se kvůli svý ženě bojíš i umřít?" zašklebil se Christus.
"Neodváděj pozornost! Takže... CO že jsi mu to řekl, ty zatracená buzerantská dámičko?!"
"Že mě může mít zpátky!" ošil se Christus.
"To není to, co mě zarazilo. Panebože... ty jsi mu na to ale dal LIMIT, dochází ti to?!"
"Samozřejmě. Naprosto," kývl Christus.
"Protože mu nemůžeš hned skočit do náruče, ne po tom, co ti udělal a jak dlouho jste byli od sebe, je to tak?"
"Proč se ptáš, jestli je to tak, když přesně to jsem ti před chvílí řekl?!"
"Protože doufám, že jsem jenom špatně SLYŠEL!"
Christus se zabořil hlouběji o sedadla a zalitoval, že se přece jen nestěhuje taxíkem.
"Prostě... Já nevím, jestli ho miluju. Miloval jsem ho hodně. A... Jestli ho miluju, nechci, aby to měl tak snadný."
"Jsi neuvěřitelnej."
"Nejsem. Pokud zjistím, že ho miluju, má to vlastně už teď vyhraný. Ani se nebude muset EXTRA snažit. Nebude mi muset posílat tuny růží, nebude mi muset pod oknem stavět srdce z čajovejch svíček, nebude muset nahej ležet v mý ložnici obvázanej mašlí, i když na druhou stranu, to by mě fakt potěšilo... Žádný romantický gesta, a stejně mu padnu do náruče!"
"Panebože, právě jsi mě naprosto vyděsil myšlenkou na Tommiho... kde konkrétně by měl mít tu mašli uvázanou?!"
"Hádej, Japínku, hádej," zasmál se Christus. "Kurva, ale co si to o sobě myslí? Že jsem taková coura?"
"JSI coura. Od toho odchodu z Negative jsi opíchal prakticky KAŽDÝHO buzíka i bisexuála v celým Tampere!"
"To je nepodstatnej DETAIL!" frkl Christus.
"Přetáhnul jsi jich pár i v Helsinkách, a to jsi jen jel na návštěvu. ZA MNOU!"
"Žárlíš, drahoušku?"
"To víš. Na tebe. Ale Tommi by mohl žárlit, kdyby to zjistil."
"Myslím, že o pár těch extempore nejspíš ví. Třeba o tom s tím Wildovým klávesákem... nebo s Vivianem, a tak. Myslím, že se to k němu prostě nějak doneslo. Vzhledem k tomu, že mě u toho, nebo jen chvíli předtím, pokaždý viděl malej Villánek..."
"A malej Villánek je prachobyčejná slepička..." pokýval Jack.
"Jo. A bylo to jen asi čtyři dny po sobě, mimochodem. Nemyslím, že Tommi je tak blbej, aby mu nedošlo, že to nebyla tak docela náhoda... Kurva..."
"Co? Neříkej, že máš záchvat sebereflexe a dochází ti, jak moc jsi pro Tommiho špatnej."
"Ještě mi řekni, že to není pravda."
"Ne. Popravdě mám pocit, že jste pro sebe navzájem naprosto PERFEKTNÍ. On tě může držet při zemi, ty zaručuješ rozptýlení v jeho nudným životě. Někdy i větší, než by asi sám chtěl, pravda, ale... Prostě mi přijde, že jste pro sebe fakt FAJN!"
"Měl bych mu zavolat. Říct, ať se o nic nesnaží, že... že to nemá smysl."
"Ty mě neposloucháš, co?"
"Japo, věříš, že se furt stejně krásně usmívá?"
Žádné komentáře:
Okomentovat