Autor: Arvari
Žánr: Slash
Přístupnost: Lalalá... NC-17!
Postavy: Sir Christus a Jonne Aaron
Shrnutí: Jonne by si po dvou letech chtěl užít něčeho, co mu Christus kdysi rád dopřával...
Počet slov: 2804
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Varování: Pokud máte nějaké výhrady proti svazování, násilí v posteli a nějaké té trošce krve, nečtěte to. Myslím to vážně. A pokud se rozhodnete si to přečíst, nestěžujte si...
Žánr: Slash
Přístupnost: Lalalá... NC-17!
Postavy: Sir Christus a Jonne Aaron
Shrnutí: Jonne by si po dvou letech chtěl užít něčeho, co mu Christus kdysi rád dopřával...
Počet slov: 2804
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Varování: Pokud máte nějaké výhrady proti svazování, násilí v posteli a nějaké té trošce krve, nečtěte to. Myslím to vážně. A pokud se rozhodnete si to přečíst, nestěžujte si...
Odložil jsem trenýrky, to poslední, co jsem měl ještě před chvílí na sobě, a postavil se k posteli.
Ležel tam, nahý, ruce připoutané ke kovovým tyčím tvořícím čelo postele, přes oči pásku, blonďaté vlasy, které si nedávno nechal podstatně zkrátit, se sotva dotýkaly černého povlečení na polštáři. Byl bezmocný, ale stejně dokonale klidný.
Sklonil jsem se k jeho uchu. Nechal jsem dech pohladit jeho půvabný krk.
"Tak co?" zašeptal jsem. "Připravenej?"
"Ano..." kousl se do rtu.
Usmál jsem se.
"Ano co?"
"Ano, pane..."
Zachvěl se, když jsem jeho ušnímu lalůčku věnoval lehké olíznutí.
Tenhle začátek měl rád. Sám to nikdy neřekl, ale jeho tělo se v tomhle ohledu vyjadřovalo dost jasně.
Položil jsem ruku na jeho břicho. Koutky úst se mu roztáhly do širokého úsměvu a tím se odhalily jeho bílé zoubky.
Prsty jsem začal přejíždět po kůži kolem jeho pupíku.
"Chrisu..." zavrněl. "No tak..."
Ruka z jeho břicha se okamžitě zvedla. Vzápětí tatáž ruka vrazila Jonnemu facku. Blonďáčkova hlava se otočila stranou a Jonne zalapal po dechu.
"Dovolil jsem ti něco říct?!" štěkl jsem.
Zase hlavu narovnal.
"Ne... pane..." špitl.
"Správně. A už je ti jasný, co se stane, až tohle uděláš příště?" pozvedl jsem obočí, ač to nemohl vidět.
"Ano, pane..." odvětil.
Zavrtěl jsem hlavou a vrazil mu facku na druhou tvář. Zase otočil hlavou, ale když ji vrátil do původní polohy, ani nepípl.
"To je proto, aby sis to dobře zapamatoval," zavrčel jsem.
Sklonil jsem se k němu a kousl ho do rtu. Zvedl hlavu z polštáře, chtěl by se líbat, ale...
Všechno, co jsem mu teď byl ochoten poskytnout, byla jen další facka.
"Tohle si nebudeš dovolovat!" štěkl jsem.
Olízl si rty. Čekal jsem, jestli něco řekne, nebo jestli se udrží...
"Tak mě potrestej," zamumlal. "Prosím, potrestej mě..."
Facka, tvrdší než ty předešlé. Jonne vyjekl. Tvář měl červenou.
"Pořád jsi to o mluvení nepochopil?!"
Byl ticho. Dokonale ticho.
"Na něco jsem se ptal!" zavrčel jsem a sevřel v pěsti jeho hebké vlasy, tak, že ho to zaručeně muselo bolet. "Odpověz."
"Pochopil," kuňkl. "Pochopil, pane..."
Pustil jsem ho.
"Hodnej kluk. Vážně bys neměl zlobit. Abych ti nemusel dát roubík..."
Růžový jazýček zase vyklouzl z úst a navlhčil blonďáčkovy rty. Ach, ano, roubík, to by se ti tak líbilo, perverzáčku...
"Tak budeš už hodnej?"
"Ano, pane."
"Moc dobře..."
Pohladil jsem jeho blonďaté vlásky a konečně mu věnoval ten polibek, po kterém tak toužil. Ale jen kratičký. A hned pak prudké kousnutí do spodního rtu. Tak silné, že jsem ve svých ústech ucítil jeho krev. Miloval jsem tu chuť...
Vzhlédl jsem a levou rukou se lehce dotkl jeho pout, tak, abych ale zavadil i o kůži, aby věděl, co dělám, a chtěl vědět, proč to dělám. To druhé se dozvědět neměl. Pravda byla, že jsem pro své počínání neměl zvláštní důvod, jen jsem prostě chtěl cítit ten chladný kov, který mu brání v pohybu.
Dneska nedostal ta hloupá plyšová pouta, co měl nejradši. Já jeho ruce radši uvěznil do páru těch těžkých a kovových, které mu patrně rozedřou zápěstí, kdyby se snad chtěl moc cukat. Což, dřív nebo později, chtít bude. Natolik jsem ho už znal, abych tohle věděl. Tohle nebylo ani zdaleka poprvé, co se blonďáček nechal přivázat k posteli a doufal v pořádné ošoustání...
Prsty mi sjely po jeho zápěstí, předloktí, po celé paži až k ramenům, po hrudníku na bradavku. A tu vzápětí drtivě stiskly. Jonne sykl.
"Dovolil jsem ti vydávat zvuky?" zavrčel jsem.
Neodpověděl. Ani nepípnul.
Zakroutil jsem mu bradavkou a Jonne slastně zaklonil hlavu. Užíval si to víc, než jsem čekal. Tohle si žádá něco...
Otočil jsem hlavu k pomůckám, které jsem si předem připravil. Usmál jsem se, když mi pohled padl přesně na to, co jsem teď chtěl a potřeboval.
Nasazovací kovové drápy. Přesně pět, na každý prst pravé ruky jeden. Teď jsem jeden po druhém zvedal a pomalu si je nasazoval.
"Blonďáčku?" usmál jsem se. "Uhodneš, co teď dělám?"
"Jak bych mohl, Chrisu?" odvětil.
Sykl, když jeho tvář zasáhla facka, která sice byla udělená levačkou, ale přesto byla dost silná na to, aby podle všeho pekelně bolela.
"Ale vždyť ses zeptal-" zkoušel se Jonne bránit, ale pět kovových drápů zarytých do jeho břicha ho přimělo zmlknout.
"Tak se mi to líbí, hezounku..." zamumlal jsem. "Takže už víš, co jsem dělal, viď?"
Držel jazyk za zuby a jen přikývnul.
"Moc dobře. Moc hodnej kluk. A víš, co s tímhle můžu dělat?"
Pootevřel ústa a vzdychl. Samozřejmě, že věděl...
Klidným pohybem jsem jeden po druhém položil drápy na jeho krásný obličejík, jeho tváře, malý nosík a sexy rty. Usmíval jsem se. Kdybych chtěl, mohl bych tu krásu zničit, dokonale...
Lehce jsem drápy sjel ke krku a tam jsem na ně mírně přitlačil. Radši ani nemyslet na to, co bych mohl dělat takhle...
Blonďáček, soudě podle napětí v jeho svalech, na to myslel. Olízl jsem si rty a rozhodl se pokračovat. Něžně po klíční kosti, dolů, a prudce zarýt kolem bradavky.
Otevřel ústa dokořán a zaklonil hlavu. Ano, když přišlo na bradavky, bolest se mu líbila vždycky. Proto taky tolik miloval ten piercing. Ani nevím, proč ho nakonec sundal. Zpěvák s piercingem v bradavce byl asi málo mainstreamový...
Přiměl jsem se odpoutat pozornost od Jonneho blbostí a soustředit se jen na jeho tělo. Bude to lepší. Jinak by to mohlo dopadnout všelijak.
Když jsem jel drápy po břiše, už jsem na ně tlačil tak silně, že nechávaly na kůži rudé stopy. U pupíku se dokonce objevila první kapička krve...
Když jsem se blížil k penisu, zase jsem tlak trochu zmírnil. Ale ne tolik, aby se Jonne nechvěl, když jsem pomalu mířil na nejcitlivější místečko jeho těla...
Jen aby úlevou vydechl, když jsem na poslední chvíli definitivně povolil a jeho penis polaskal už jen lehounkým dotykem svých drápků.
Ale na stehnech jsem se na oplátku vyřádil. Bylo mi jedno, jak se mu s tím bude chodit, a ještě víc ukradené mi bylo to, jak to vysvětlí přítelkyni. Vnitřní strany jeho stehen byly během chvíle rudé a na několika místech se kůže protrhla a z ranek vytékaly kapky krve. Jonneho dech se znatelně zrychlil. To znamenalo, že se už vážně dostává do varu...
Zvedl jsem ruku a drápy položil na jeho hrudní koš. Přitlačil jsem a sjel až k podbřišku. Jonne zakňučel a na jeho břiše se objevilo pět krvavých šrámů.
"Chrisu!" vyjekl zmateně.
"Zavři hubu," zavrčel jsem.
"Ale tohle vážně bolelo!"
Tentokrát dostal facku pravačkou, nehledě na to, jestli na ní byly nebo nebyly drápy.
"Řekl jsem, že máš zavřít hubu!" štěkl jsem.
"Ale... Chrisu..." kuňkl.
Sklonil jsem se k němu, dýchl mu na krk, rty přiblížil k jeho uchu.
"Varuju tě," zamumlal jsem. "Jestli budeš pokračovat, tak se s těma drápkama BLÍZCE seznámí ta část těla, kterou máš na sobě nejradši..."
Ani jsem si nemusel představovat výraz v jeho očích. Docela jasně mi vyvstal v hlavě.
Jonne se chvíli ani nehnul a nevydal ani hlásku. Pak se nadechl...
"Salvation," řekl tiše. "Salvation, Chrisu. Stop..."
"Ach, ale to je sladký..." zasmál jsem se krutě. "Já ti neřekl, že na tohle se dneska nehraje? Žádný slovo záchrany, Jonníku, žádný. Skončím s tebou až tehdy, když to JÁ uznám za vhodný."
Zacukal za pouta. Kov se mu zaryl do kůže.
"To nemyslíš vážně!"
Byl tak mimo, že zapomněl, že nemá přivázané nohy. Jen škubal rukama, jak se snažil vysvobodit z tvrdých náramků.
"Ale ano, Jonní. Myslím. A uklidni se. Nebo si ublížíš ještě sám. A to bych nerad..."
"No jasně, ty bastarde!" vykřikl Jonne. "Chceš to udělat sám, co?!"
"Jestli okamžitě nezavřeš tu tlamu, tak vážně dostaneš roubík!" varoval jsem ho.
"Ne! Kurva, pusť mě! Christusi, nebuď sketa, odemkni mě!"
"Pokud ti to ještě nedošlo..." vzdychl jsem, zatímco jsem se natahoval pro roubík. "Ty nejsi v pozici, kdy bys měl rozkazovat. Varoval jsem tě..."
Vzal jsem roubík, přitiskl mu ho na obličej a zavázal, pevně.
Teď si Jonne konečně uvědomil, že má volné nohy, a začal mě kopat. Tedy, pokoušel se. Bohužel pro něj jsem seděl mezi jeho stehny tak, že neměl skoro ani možnost mi nějak bolestivě ublížit. A akorát mě naštval a způsobil, že jsem měl chuť...
Chytil jsem obě jeho nohy a držel je, takže spodní polovinou těla teď Jonne nemohl ani pohnout. Zase se snažil škubat rukama. Pouta cinkala o kovové čelo postele.
A zpod roubíku se ozývaly pokusy o křik.
"Ale no tak, Jonne. Nepřeháněj. Neublížím ti... moc."
Snažil se mi vykroutit.
"Víš, mohli bysme uzavřít DOHODU," pronesl jsem nahlas. "Čím míň se budeš bránit, tím míň já ti ublížím..."
Zklidnil se. Aspoň částečně. A teď, když jen ležel, jsem viděl, jak se celý třese a jak těžce dýchá. Na čele měl kapičky potu.
"Dobře," usmál jsem se. "Takže teď, když dovolíš..."
Věnoval jsem mu poslední lehký dotyk drápky, načež jsem si je začal zase pomalu sundávat. A rozhlížet se po nové hračce.
"Co, Jonní?" kousl jsem se do rtu. "Co takhle bič? Nebo důtky? To se ti vždycky líbilo, ty malá kurvičko..."
Zakňučel.
"A co tohle?" vzal jsem nepříliš velký růžový vibrátor, zapnul ho a přejel jím po jeho podbřišku. "Tvoje oblíbená hračka, nemám pravdu?"
Nosem prudce nasál vzduch. Ano, měl jsem pravdu...
"Vyděsil jsem tě, viď?" zamumlal jsem. "Co sis myslel? Že tě tady pomalu umučím? Ne, Jonníku, to by přece nemělo smysl... Jen chci, abys poslouchal..."
Otočil hlavu mým směrem a já jako bych i přes pásku viděl tázavý pohled v jeho očích.
"Ale ještě předtím..." kousl jsem se do rtu. "Nohy od sebe. Hned."
Váhal, jestli to vážně má udělat. A ta kurvička v něm, ačkoliv možná na tom měl svůj vliv i strach, nakonec docela rychle poslechla.
Vzal jsem růžový vibrátor a lubrikační gel. Trochu gelu jsem vymáčkl na špičku vibrátoru a následně rozetřel po celém jeho povrchu. Uvažoval jsem. Jo, bude mu to muset stačit...
"Ať můžu na prdelku," rozkázal jsem.
Skrčil nohy a pokusil se vystrčit zadeček tak, abych k němu měl přístup. A já ten přístup okamžitě využil. Jediným rychlým pohybem většina vibrátoru zmizela v jeho těle. Jonne se zachvěl a přes roubík ke mně dolehl zvuk, který nemohl nebýt vzrušeným zasténáním. Muselo ho to bolet, ale... Bože, tohle si Jonne vždycky užíval, na dlouhé přípravy ho nikdy neužilo, nikdy...
"Tak, a teď..." zamumlal jsem. "Teď budu mluvit."
Asi to nebylo nejlepší, snažit se k němu mluvit, když měl v sobě ten zatracený vibrátor. A asi by mně samotnému bylo líp, kdybych tu hru zastavil, odvázal ho a sundal mu roubík a pásku přes oči, ale... To by zase nemusel poslouchat. Takže jsem využíval situace, ano...
"Takže..." začal jsem směrem ke chvějícímu se tělu na posteli a přejel jsem prstem po jedné krvavé čáře na jeho břiše. "Nejdřív bych tě rád upozornil, že za tohle si můžeš sám. Kdybys mi nezavolal, jestli si to nemůžeme zase jednou užít, když jsme teda zase přátelé, nikdy bysme se sem nedostali. Takže za tohle děkuj svojí perverznosti. A mimochodem, to, jak ty šrámy vysvětlíš Tiině, je mi naprosto a dokonale ukradený. To jen abys věděl."
Zdálo se, že se snaží udržet pozornost. Dobře.
"Asi bys rád věděl, proč to dělám. Víš, blonďáčku, ublížil jsi mi. Kurva hodně. Odkopnul jsi mě, jako bych měl nějakou smrtelnou a prudce nakažlivou nemoc. Já myslel, že jsme přátelé, i když si spolu občas užíváme takový ne zcela obecně přijímaný hrátky, ale ty... Vykašlal ses na mě. Vyhlásil na mě dokonalý embargo a zasraný dva roky mě ignoroval. Všímat sis mě začal až ve chvíli, kdy tvůj bratříček usoudil, že to bude dobrý pro tvoji image. Ale jestli myslíš, že jsi mi nejvíc ublížil tím, tak ne..."
Odmlčel jsem se a do jeho hrudníku jsem zaryl nehty, tentokrát své vlastní. Zaklonil hlavu a ozvalo se další zasténání.
"Asi ti to bude připadat směšný, ale nejvíc jsi mi ublížil tím, že ses zeptal, jestli ti to zase neudělám jako vždycky. Už jsem se přes to dostal. A pak si ty přijdeš a jitříš starý rány. Copak si nemůžeš najít někoho jinýho, kdo tě sváže, seřeže a ošuká, kurva? Proč to musím bejt právě JÁ?!"
Neodpověděl. Jak by mohl...
Vzedmula se ve mně vlna vzteku a já mu vrazil facku pravačkou. Pak levačkou. Pak zas pravačkou.
Nepočítal jsem, kolik těch facek, možná už spíš ran pěstí, vlastně dostal. Nebylo to hodně, ale když jsem skončil, Jonne jen kňučel a zatraceně, mně ho nebylo ani trochu líto. A na druhou stranu, sakra, pořád mu stál, krásně tvrdý, takže to nebylo tak, že by si to neužíval...
"Nejsi nic než zatracená štětka. Laciná kurva. Víš, co zasloužíš?"
Natáhl jsem ruku a vzal důtky. Několikrát jsem jimi švihl, přes hrudník, přes břicho, stehna. Při každém dopadu tenkých proužků kůže Jonne vykřikl. A bylo v tom něco... něco...
Odhodil jsem důtky a vytáhl vibrátor z jeho těla. Chvíli jsem uvažoval, ale pak jsem mu odvázal roubík. Chtěl jsem ho líbat, jakkoliv jsem se tomu snažil bránit. Jonne ani necekl, jen čekal. Tváře měl rudé, částečně vinou vzrušení, částečně kvůli těm fackám, co dostal.
Položil jsem si jeho nohy na ramena, tak, aby je měl dostatečně zvednuté, a rychle do něj vstoupil. Věděl jsem, jak tuhle polohu miluje. A já ji měl taky zatraceně rád. A ve chvíli, kdy jsem byl v něm, Jonne zalapal po dechu.
Přitiskl jsem rty na jeho, polibek, kousnutí, polibek, prudké kousnutí do brady, jeho zasténání...
"Chrisu..." zakňučel.
Sklonil jsem hlavu a varovně ho kousl do ramene. V ústech jsem cítil jeho krev. Kousl jsem ho ještě jednou, o kousek vedle, a tentokrát jsem kůži nepoškodil. Kousl jsem ho do krku...
Vrátil jsem se k jeho rtům a tváři. Pootevřel jsem oči a viděl jsem, jak se jeho prsty svírají kolem kovových tyčí mojí postele, jediných dvou bodů, kterých se právě teď mohl držet. Jeho zápěstí už byla slušně odřená.
Ale momentálně jsem měl moc práce s tím, abych ho šukal, na to, abych se zabýval jeho zápěstími.
Cítil jsem svůj blížící se orgasmus. Líbal jsem jeho rty, jazyk hluboko v jeho ústech, zatímco jsem penis zarážel hluboko do jeho horkého těla, přesně tak, jak jsem si to poslední dva roky představoval, ačkoliv v těch mých představách nebyl svázaný a zmlácený, v těch u postele hořely svíčky a Jonne se ke mně tiskl a prsty mu bloudily v mých vlasech, naše rty spolu líně zápasily, zatímco já ho pomalu a něžně miloval a on kňučel a sténal a škemral...
S tou představou v hlavě jsem se udělal do jeho nádherného zadečku.
Pomalu jsem se snášel z nebeských výšin. Vyklouzl jsem z jeho těla a posadil se na postel. Sledoval jsem, jak se Jonneho hruď pravidelně zvedá a zase klesá, jak má Jonne vzrušením pootevřené rty, jak se mu třese brada...
Sklonil jsem hlavu a vzal jeho penis do svých úst. Všechen vztek byl pryč, v tuhle chvíli jsem ho miloval. Miloval jsem jeho tělo, jediné, co jsem chtěl, bylo přivést ho k orgasmu. A... Proboha, musel být vážně hrozně nadržený, protože se mi to povedlo během pár vteřinek. Dalo by se říct, že mě to překvapilo. Trocha teplého spermatu mi vytekla z úst, ale většinu jsem spolykal.
Bože, nádhera...
Ale pak mi došlo, co se tu vlastně děje. Co dělám.
Zvedl jsem se z postele, znechucený sám sebou. Zatraceně, proč jsem to ZASE dopustil?!
"Chrisu?" zeptal se jeho roztřesený hlas. "Chrisu, co je?"
Vzal jsem z nočního stolku klíčky od pout a uvolnil Jonneho pravé zápěstí. Pak jsem mu ty klíčky vtiskl do dlaně. Ještě jednou jsem ho políbil na rty.
"Klidně tady zůstaň přes noc," zašeptal jsem.
Sundal si pásku, která mu dosud bránila ve výhledu. V očích měl slzy. Otočil jsem se od něj a začal si oblékat džíny.
"Chrisu!" vyjekl. "Kam si myslíš, že jdeš?!"
"K Jackovi," odpověděl jsem a přetáhl si přes hlavu tričko. Otočil jsem se. Jonne se snažil rychle uvolnit i druhý pár pout, ale vzhledem k tomu, že na něj neviděl, a ještě spěchal, mu to samozřejmě nešlo.
"Buď tady jako doma. A... Promiň. Za všechny ty šrámy. Tiina tě zabije..."
Neobtěžoval jsem se s ponožkami. Vyšel jsem z ložnice a začal si obouvat boty.
Když jsem oblékal bundu, konečně se ozval kovový zvuk, jak pouta ťukla o moji postel. A hned poté Jonneho kroky.
Nestihl jsem ani otevřít dveře. Přiřítil se ke mně a skočil mi kolem krku. A odmítal se pustit.
"Chrisu. Prosím, Chrisu, nechoď nikam, PROSÍM!"
A pak se rozplakal.
A já nevěděl, jestli to je kvůli tomu, co jsem udělal...
Nebo spíš kvůli tomu, co udělal on.
Ležel tam, nahý, ruce připoutané ke kovovým tyčím tvořícím čelo postele, přes oči pásku, blonďaté vlasy, které si nedávno nechal podstatně zkrátit, se sotva dotýkaly černého povlečení na polštáři. Byl bezmocný, ale stejně dokonale klidný.
Sklonil jsem se k jeho uchu. Nechal jsem dech pohladit jeho půvabný krk.
"Tak co?" zašeptal jsem. "Připravenej?"
"Ano..." kousl se do rtu.
Usmál jsem se.
"Ano co?"
"Ano, pane..."
Zachvěl se, když jsem jeho ušnímu lalůčku věnoval lehké olíznutí.
Tenhle začátek měl rád. Sám to nikdy neřekl, ale jeho tělo se v tomhle ohledu vyjadřovalo dost jasně.
Položil jsem ruku na jeho břicho. Koutky úst se mu roztáhly do širokého úsměvu a tím se odhalily jeho bílé zoubky.
Prsty jsem začal přejíždět po kůži kolem jeho pupíku.
"Chrisu..." zavrněl. "No tak..."
Ruka z jeho břicha se okamžitě zvedla. Vzápětí tatáž ruka vrazila Jonnemu facku. Blonďáčkova hlava se otočila stranou a Jonne zalapal po dechu.
"Dovolil jsem ti něco říct?!" štěkl jsem.
Zase hlavu narovnal.
"Ne... pane..." špitl.
"Správně. A už je ti jasný, co se stane, až tohle uděláš příště?" pozvedl jsem obočí, ač to nemohl vidět.
"Ano, pane..." odvětil.
Zavrtěl jsem hlavou a vrazil mu facku na druhou tvář. Zase otočil hlavou, ale když ji vrátil do původní polohy, ani nepípl.
"To je proto, aby sis to dobře zapamatoval," zavrčel jsem.
Sklonil jsem se k němu a kousl ho do rtu. Zvedl hlavu z polštáře, chtěl by se líbat, ale...
Všechno, co jsem mu teď byl ochoten poskytnout, byla jen další facka.
"Tohle si nebudeš dovolovat!" štěkl jsem.
Olízl si rty. Čekal jsem, jestli něco řekne, nebo jestli se udrží...
"Tak mě potrestej," zamumlal. "Prosím, potrestej mě..."
Facka, tvrdší než ty předešlé. Jonne vyjekl. Tvář měl červenou.
"Pořád jsi to o mluvení nepochopil?!"
Byl ticho. Dokonale ticho.
"Na něco jsem se ptal!" zavrčel jsem a sevřel v pěsti jeho hebké vlasy, tak, že ho to zaručeně muselo bolet. "Odpověz."
"Pochopil," kuňkl. "Pochopil, pane..."
Pustil jsem ho.
"Hodnej kluk. Vážně bys neměl zlobit. Abych ti nemusel dát roubík..."
Růžový jazýček zase vyklouzl z úst a navlhčil blonďáčkovy rty. Ach, ano, roubík, to by se ti tak líbilo, perverzáčku...
"Tak budeš už hodnej?"
"Ano, pane."
"Moc dobře..."
Pohladil jsem jeho blonďaté vlásky a konečně mu věnoval ten polibek, po kterém tak toužil. Ale jen kratičký. A hned pak prudké kousnutí do spodního rtu. Tak silné, že jsem ve svých ústech ucítil jeho krev. Miloval jsem tu chuť...
Vzhlédl jsem a levou rukou se lehce dotkl jeho pout, tak, abych ale zavadil i o kůži, aby věděl, co dělám, a chtěl vědět, proč to dělám. To druhé se dozvědět neměl. Pravda byla, že jsem pro své počínání neměl zvláštní důvod, jen jsem prostě chtěl cítit ten chladný kov, který mu brání v pohybu.
Dneska nedostal ta hloupá plyšová pouta, co měl nejradši. Já jeho ruce radši uvěznil do páru těch těžkých a kovových, které mu patrně rozedřou zápěstí, kdyby se snad chtěl moc cukat. Což, dřív nebo později, chtít bude. Natolik jsem ho už znal, abych tohle věděl. Tohle nebylo ani zdaleka poprvé, co se blonďáček nechal přivázat k posteli a doufal v pořádné ošoustání...
Prsty mi sjely po jeho zápěstí, předloktí, po celé paži až k ramenům, po hrudníku na bradavku. A tu vzápětí drtivě stiskly. Jonne sykl.
"Dovolil jsem ti vydávat zvuky?" zavrčel jsem.
Neodpověděl. Ani nepípnul.
Zakroutil jsem mu bradavkou a Jonne slastně zaklonil hlavu. Užíval si to víc, než jsem čekal. Tohle si žádá něco...
Otočil jsem hlavu k pomůckám, které jsem si předem připravil. Usmál jsem se, když mi pohled padl přesně na to, co jsem teď chtěl a potřeboval.
Nasazovací kovové drápy. Přesně pět, na každý prst pravé ruky jeden. Teď jsem jeden po druhém zvedal a pomalu si je nasazoval.
"Blonďáčku?" usmál jsem se. "Uhodneš, co teď dělám?"
"Jak bych mohl, Chrisu?" odvětil.
Sykl, když jeho tvář zasáhla facka, která sice byla udělená levačkou, ale přesto byla dost silná na to, aby podle všeho pekelně bolela.
"Ale vždyť ses zeptal-" zkoušel se Jonne bránit, ale pět kovových drápů zarytých do jeho břicha ho přimělo zmlknout.
"Tak se mi to líbí, hezounku..." zamumlal jsem. "Takže už víš, co jsem dělal, viď?"
Držel jazyk za zuby a jen přikývnul.
"Moc dobře. Moc hodnej kluk. A víš, co s tímhle můžu dělat?"
Pootevřel ústa a vzdychl. Samozřejmě, že věděl...
Klidným pohybem jsem jeden po druhém položil drápy na jeho krásný obličejík, jeho tváře, malý nosík a sexy rty. Usmíval jsem se. Kdybych chtěl, mohl bych tu krásu zničit, dokonale...
Lehce jsem drápy sjel ke krku a tam jsem na ně mírně přitlačil. Radši ani nemyslet na to, co bych mohl dělat takhle...
Blonďáček, soudě podle napětí v jeho svalech, na to myslel. Olízl jsem si rty a rozhodl se pokračovat. Něžně po klíční kosti, dolů, a prudce zarýt kolem bradavky.
Otevřel ústa dokořán a zaklonil hlavu. Ano, když přišlo na bradavky, bolest se mu líbila vždycky. Proto taky tolik miloval ten piercing. Ani nevím, proč ho nakonec sundal. Zpěvák s piercingem v bradavce byl asi málo mainstreamový...
Přiměl jsem se odpoutat pozornost od Jonneho blbostí a soustředit se jen na jeho tělo. Bude to lepší. Jinak by to mohlo dopadnout všelijak.
Když jsem jel drápy po břiše, už jsem na ně tlačil tak silně, že nechávaly na kůži rudé stopy. U pupíku se dokonce objevila první kapička krve...
Když jsem se blížil k penisu, zase jsem tlak trochu zmírnil. Ale ne tolik, aby se Jonne nechvěl, když jsem pomalu mířil na nejcitlivější místečko jeho těla...
Jen aby úlevou vydechl, když jsem na poslední chvíli definitivně povolil a jeho penis polaskal už jen lehounkým dotykem svých drápků.
Ale na stehnech jsem se na oplátku vyřádil. Bylo mi jedno, jak se mu s tím bude chodit, a ještě víc ukradené mi bylo to, jak to vysvětlí přítelkyni. Vnitřní strany jeho stehen byly během chvíle rudé a na několika místech se kůže protrhla a z ranek vytékaly kapky krve. Jonneho dech se znatelně zrychlil. To znamenalo, že se už vážně dostává do varu...
Zvedl jsem ruku a drápy položil na jeho hrudní koš. Přitlačil jsem a sjel až k podbřišku. Jonne zakňučel a na jeho břiše se objevilo pět krvavých šrámů.
"Chrisu!" vyjekl zmateně.
"Zavři hubu," zavrčel jsem.
"Ale tohle vážně bolelo!"
Tentokrát dostal facku pravačkou, nehledě na to, jestli na ní byly nebo nebyly drápy.
"Řekl jsem, že máš zavřít hubu!" štěkl jsem.
"Ale... Chrisu..." kuňkl.
Sklonil jsem se k němu, dýchl mu na krk, rty přiblížil k jeho uchu.
"Varuju tě," zamumlal jsem. "Jestli budeš pokračovat, tak se s těma drápkama BLÍZCE seznámí ta část těla, kterou máš na sobě nejradši..."
Ani jsem si nemusel představovat výraz v jeho očích. Docela jasně mi vyvstal v hlavě.
Jonne se chvíli ani nehnul a nevydal ani hlásku. Pak se nadechl...
"Salvation," řekl tiše. "Salvation, Chrisu. Stop..."
"Ach, ale to je sladký..." zasmál jsem se krutě. "Já ti neřekl, že na tohle se dneska nehraje? Žádný slovo záchrany, Jonníku, žádný. Skončím s tebou až tehdy, když to JÁ uznám za vhodný."
Zacukal za pouta. Kov se mu zaryl do kůže.
"To nemyslíš vážně!"
Byl tak mimo, že zapomněl, že nemá přivázané nohy. Jen škubal rukama, jak se snažil vysvobodit z tvrdých náramků.
"Ale ano, Jonní. Myslím. A uklidni se. Nebo si ublížíš ještě sám. A to bych nerad..."
"No jasně, ty bastarde!" vykřikl Jonne. "Chceš to udělat sám, co?!"
"Jestli okamžitě nezavřeš tu tlamu, tak vážně dostaneš roubík!" varoval jsem ho.
"Ne! Kurva, pusť mě! Christusi, nebuď sketa, odemkni mě!"
"Pokud ti to ještě nedošlo..." vzdychl jsem, zatímco jsem se natahoval pro roubík. "Ty nejsi v pozici, kdy bys měl rozkazovat. Varoval jsem tě..."
Vzal jsem roubík, přitiskl mu ho na obličej a zavázal, pevně.
Teď si Jonne konečně uvědomil, že má volné nohy, a začal mě kopat. Tedy, pokoušel se. Bohužel pro něj jsem seděl mezi jeho stehny tak, že neměl skoro ani možnost mi nějak bolestivě ublížit. A akorát mě naštval a způsobil, že jsem měl chuť...
Chytil jsem obě jeho nohy a držel je, takže spodní polovinou těla teď Jonne nemohl ani pohnout. Zase se snažil škubat rukama. Pouta cinkala o kovové čelo postele.
A zpod roubíku se ozývaly pokusy o křik.
"Ale no tak, Jonne. Nepřeháněj. Neublížím ti... moc."
Snažil se mi vykroutit.
"Víš, mohli bysme uzavřít DOHODU," pronesl jsem nahlas. "Čím míň se budeš bránit, tím míň já ti ublížím..."
Zklidnil se. Aspoň částečně. A teď, když jen ležel, jsem viděl, jak se celý třese a jak těžce dýchá. Na čele měl kapičky potu.
"Dobře," usmál jsem se. "Takže teď, když dovolíš..."
Věnoval jsem mu poslední lehký dotyk drápky, načež jsem si je začal zase pomalu sundávat. A rozhlížet se po nové hračce.
"Co, Jonní?" kousl jsem se do rtu. "Co takhle bič? Nebo důtky? To se ti vždycky líbilo, ty malá kurvičko..."
Zakňučel.
"A co tohle?" vzal jsem nepříliš velký růžový vibrátor, zapnul ho a přejel jím po jeho podbřišku. "Tvoje oblíbená hračka, nemám pravdu?"
Nosem prudce nasál vzduch. Ano, měl jsem pravdu...
"Vyděsil jsem tě, viď?" zamumlal jsem. "Co sis myslel? Že tě tady pomalu umučím? Ne, Jonníku, to by přece nemělo smysl... Jen chci, abys poslouchal..."
Otočil hlavu mým směrem a já jako bych i přes pásku viděl tázavý pohled v jeho očích.
"Ale ještě předtím..." kousl jsem se do rtu. "Nohy od sebe. Hned."
Váhal, jestli to vážně má udělat. A ta kurvička v něm, ačkoliv možná na tom měl svůj vliv i strach, nakonec docela rychle poslechla.
Vzal jsem růžový vibrátor a lubrikační gel. Trochu gelu jsem vymáčkl na špičku vibrátoru a následně rozetřel po celém jeho povrchu. Uvažoval jsem. Jo, bude mu to muset stačit...
"Ať můžu na prdelku," rozkázal jsem.
Skrčil nohy a pokusil se vystrčit zadeček tak, abych k němu měl přístup. A já ten přístup okamžitě využil. Jediným rychlým pohybem většina vibrátoru zmizela v jeho těle. Jonne se zachvěl a přes roubík ke mně dolehl zvuk, který nemohl nebýt vzrušeným zasténáním. Muselo ho to bolet, ale... Bože, tohle si Jonne vždycky užíval, na dlouhé přípravy ho nikdy neužilo, nikdy...
"Tak, a teď..." zamumlal jsem. "Teď budu mluvit."
Asi to nebylo nejlepší, snažit se k němu mluvit, když měl v sobě ten zatracený vibrátor. A asi by mně samotnému bylo líp, kdybych tu hru zastavil, odvázal ho a sundal mu roubík a pásku přes oči, ale... To by zase nemusel poslouchat. Takže jsem využíval situace, ano...
"Takže..." začal jsem směrem ke chvějícímu se tělu na posteli a přejel jsem prstem po jedné krvavé čáře na jeho břiše. "Nejdřív bych tě rád upozornil, že za tohle si můžeš sám. Kdybys mi nezavolal, jestli si to nemůžeme zase jednou užít, když jsme teda zase přátelé, nikdy bysme se sem nedostali. Takže za tohle děkuj svojí perverznosti. A mimochodem, to, jak ty šrámy vysvětlíš Tiině, je mi naprosto a dokonale ukradený. To jen abys věděl."
Zdálo se, že se snaží udržet pozornost. Dobře.
"Asi bys rád věděl, proč to dělám. Víš, blonďáčku, ublížil jsi mi. Kurva hodně. Odkopnul jsi mě, jako bych měl nějakou smrtelnou a prudce nakažlivou nemoc. Já myslel, že jsme přátelé, i když si spolu občas užíváme takový ne zcela obecně přijímaný hrátky, ale ty... Vykašlal ses na mě. Vyhlásil na mě dokonalý embargo a zasraný dva roky mě ignoroval. Všímat sis mě začal až ve chvíli, kdy tvůj bratříček usoudil, že to bude dobrý pro tvoji image. Ale jestli myslíš, že jsi mi nejvíc ublížil tím, tak ne..."
Odmlčel jsem se a do jeho hrudníku jsem zaryl nehty, tentokrát své vlastní. Zaklonil hlavu a ozvalo se další zasténání.
"Asi ti to bude připadat směšný, ale nejvíc jsi mi ublížil tím, že ses zeptal, jestli ti to zase neudělám jako vždycky. Už jsem se přes to dostal. A pak si ty přijdeš a jitříš starý rány. Copak si nemůžeš najít někoho jinýho, kdo tě sváže, seřeže a ošuká, kurva? Proč to musím bejt právě JÁ?!"
Neodpověděl. Jak by mohl...
Vzedmula se ve mně vlna vzteku a já mu vrazil facku pravačkou. Pak levačkou. Pak zas pravačkou.
Nepočítal jsem, kolik těch facek, možná už spíš ran pěstí, vlastně dostal. Nebylo to hodně, ale když jsem skončil, Jonne jen kňučel a zatraceně, mně ho nebylo ani trochu líto. A na druhou stranu, sakra, pořád mu stál, krásně tvrdý, takže to nebylo tak, že by si to neužíval...
"Nejsi nic než zatracená štětka. Laciná kurva. Víš, co zasloužíš?"
Natáhl jsem ruku a vzal důtky. Několikrát jsem jimi švihl, přes hrudník, přes břicho, stehna. Při každém dopadu tenkých proužků kůže Jonne vykřikl. A bylo v tom něco... něco...
Odhodil jsem důtky a vytáhl vibrátor z jeho těla. Chvíli jsem uvažoval, ale pak jsem mu odvázal roubík. Chtěl jsem ho líbat, jakkoliv jsem se tomu snažil bránit. Jonne ani necekl, jen čekal. Tváře měl rudé, částečně vinou vzrušení, částečně kvůli těm fackám, co dostal.
Položil jsem si jeho nohy na ramena, tak, aby je měl dostatečně zvednuté, a rychle do něj vstoupil. Věděl jsem, jak tuhle polohu miluje. A já ji měl taky zatraceně rád. A ve chvíli, kdy jsem byl v něm, Jonne zalapal po dechu.
Přitiskl jsem rty na jeho, polibek, kousnutí, polibek, prudké kousnutí do brady, jeho zasténání...
"Chrisu..." zakňučel.
Sklonil jsem hlavu a varovně ho kousl do ramene. V ústech jsem cítil jeho krev. Kousl jsem ho ještě jednou, o kousek vedle, a tentokrát jsem kůži nepoškodil. Kousl jsem ho do krku...
Vrátil jsem se k jeho rtům a tváři. Pootevřel jsem oči a viděl jsem, jak se jeho prsty svírají kolem kovových tyčí mojí postele, jediných dvou bodů, kterých se právě teď mohl držet. Jeho zápěstí už byla slušně odřená.
Ale momentálně jsem měl moc práce s tím, abych ho šukal, na to, abych se zabýval jeho zápěstími.
Cítil jsem svůj blížící se orgasmus. Líbal jsem jeho rty, jazyk hluboko v jeho ústech, zatímco jsem penis zarážel hluboko do jeho horkého těla, přesně tak, jak jsem si to poslední dva roky představoval, ačkoliv v těch mých představách nebyl svázaný a zmlácený, v těch u postele hořely svíčky a Jonne se ke mně tiskl a prsty mu bloudily v mých vlasech, naše rty spolu líně zápasily, zatímco já ho pomalu a něžně miloval a on kňučel a sténal a škemral...
S tou představou v hlavě jsem se udělal do jeho nádherného zadečku.
Pomalu jsem se snášel z nebeských výšin. Vyklouzl jsem z jeho těla a posadil se na postel. Sledoval jsem, jak se Jonneho hruď pravidelně zvedá a zase klesá, jak má Jonne vzrušením pootevřené rty, jak se mu třese brada...
Sklonil jsem hlavu a vzal jeho penis do svých úst. Všechen vztek byl pryč, v tuhle chvíli jsem ho miloval. Miloval jsem jeho tělo, jediné, co jsem chtěl, bylo přivést ho k orgasmu. A... Proboha, musel být vážně hrozně nadržený, protože se mi to povedlo během pár vteřinek. Dalo by se říct, že mě to překvapilo. Trocha teplého spermatu mi vytekla z úst, ale většinu jsem spolykal.
Bože, nádhera...
Ale pak mi došlo, co se tu vlastně děje. Co dělám.
Zvedl jsem se z postele, znechucený sám sebou. Zatraceně, proč jsem to ZASE dopustil?!
"Chrisu?" zeptal se jeho roztřesený hlas. "Chrisu, co je?"
Vzal jsem z nočního stolku klíčky od pout a uvolnil Jonneho pravé zápěstí. Pak jsem mu ty klíčky vtiskl do dlaně. Ještě jednou jsem ho políbil na rty.
"Klidně tady zůstaň přes noc," zašeptal jsem.
Sundal si pásku, která mu dosud bránila ve výhledu. V očích měl slzy. Otočil jsem se od něj a začal si oblékat džíny.
"Chrisu!" vyjekl. "Kam si myslíš, že jdeš?!"
"K Jackovi," odpověděl jsem a přetáhl si přes hlavu tričko. Otočil jsem se. Jonne se snažil rychle uvolnit i druhý pár pout, ale vzhledem k tomu, že na něj neviděl, a ještě spěchal, mu to samozřejmě nešlo.
"Buď tady jako doma. A... Promiň. Za všechny ty šrámy. Tiina tě zabije..."
Neobtěžoval jsem se s ponožkami. Vyšel jsem z ložnice a začal si obouvat boty.
Když jsem oblékal bundu, konečně se ozval kovový zvuk, jak pouta ťukla o moji postel. A hned poté Jonneho kroky.
Nestihl jsem ani otevřít dveře. Přiřítil se ke mně a skočil mi kolem krku. A odmítal se pustit.
"Chrisu. Prosím, Chrisu, nechoď nikam, PROSÍM!"
A pak se rozplakal.
A já nevěděl, jestli to je kvůli tomu, co jsem udělal...
Nebo spíš kvůli tomu, co udělal on.
Žádné komentáře:
Okomentovat