Autor: Arvari
Žánr: Eeehm... slash.
Přístupnost: V záběru nic. Vážně.
Postavy: Sir Christus, Sohei Murakami
Shrnutí: Snad ani ne tak příběh, jako tok myšlenek vypravěče, kterým je hádejte kdo?
Počet slov: 716
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: Eeehm... slash.
Přístupnost: V záběru nic. Vážně.
Postavy: Sir Christus, Sohei Murakami
Shrnutí: Snad ani ne tak příběh, jako tok myšlenek vypravěče, kterým je hádejte kdo?
Počet slov: 716
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Zbožňoval jsem ho od chvíle, kdy jsem ho poprvé uviděl.
Ano, nikdy jsem mu to nedal najevo, uchovával jsem si svoji profesionální tvář, předstíral, že jsem ho vzal do skupiny jen proto, že jeho hraní docela ujde, že jsem neměl nikoho lepšího, kdo by byl ochotný jít do toho se mnou.
Byla to bohapustá lež. Už když jsem ho tehdy viděl na koncertě, věděl jsem, že ho musím mít. Nehledě na to, jestli to bude v posteli nebo ve skupině. Nepohrdl bych ani jedním. Ve skupině bych ho ovšem nepochybně přivítal víc, protože to by znamenalo možnost, že se častěji octne i v mojí posteli, zejména kdyby se mu na turné stýskalo po domově...
Sohei, jak už jméno napovídalo, pocházel z Japonska. A popravdě byl ještě napůl Španěl. Ve Finsku už byl nějakou chvíli bez povolení, což byl další drobný problémek, který by bylo nutno vyřešit, ale pro to, abych ho dostal, bych se pokusil i o nemožné. A tohle nebyla až tak extrémní překážka, když máte pár známých. Nebo spíš... Když znáte jednoho vysokého, prchlivého a nepříliš upraveného blonďáka, který má pár známých.
Když se mě Tommi zeptal, proč mi o něj tak jde, řekl jsem jen to, že ho potřebujeme proto, jak sexy a exoticky vypadá.
Pravda byla, že to byly hlavní důvody, pro které jsem ho potřeboval já OSOBNĚ. Salvation mohl mnohem líp prospět svými prstíky, které ve chvíli, kdy jste jim dali basovku, nedělaly chyby. A já si mohl jen představovat, jak se ty prstíky prohánějí po mém těle a neomylně nacházejí všechna moje nejcitlivější místečka, zatímco rovné, tmavé vlasy mě šimrají na krku a plné, sexy rty okupují můj ušní lalůček...
A to jsem ani neměl stoprocentní jistotu, že je vážně gay. I když jsem se s ním osobně poznal, nějak jsme o tom nemluvili, a to ten kluk, nehledě na svůj přízvuk a na to, že občas říkal úplné blbiny, aniž by o tom věděl, pusu prakticky nezavřel. A já, aniž bych tušil proč, jsem se na jeho orientaci nikdy nezeptal.
Bylo v něm prostě něco, co jsem dřív nepoznal. A když jsem o tom přemýšlel, mezi námi byla zvláštní chemie... Zvlášť tehdy, když se splnil můj sen a Sohei (spolu s dalšími dvěma členy Stereo Junks!) se stal členem The Salvation.
Ovšem, samozřejmě, mé původní předpoklady se ukázaly být naprosto mimo. Sohei sice byl v mojí kapele, ale nebyl v mojí posteli. Ani jednou. A to ani po čtvrt roce.
Ano, jiskřilo to mezi námi. Já to dost jasně cítil. A měl jsem pocit, že i on. Nebyl jsem mu ukradený, snad... Byl gay na devadesát devět celých devět procent. Byl gay vzhledem, byl gay chováním, byl gay podle toho, jak pózoval na promo fotky a jak trochu špulil rty, když se na mě podíval. A stejně jsem si nebyl naprosto jistý. Možná jsem jen nechtěl být zklamaný. Takže navenek, místo toho, abych po něm vyjel, jsem k němu zachovával čistě přátelský vztah, profesionální natolik, jak jen mezi sebou můžou mít dva členové rockové kapely.
A když jsem si ho večer honil, představoval jsem si, že to není moje pěst, do čeho přirážím, ale jeho kouzelná malá prdelka. Lepší orgasmy jsem dlouho nezažil.
Jediné, co mě teď drželo při zdravém rozumu, byla představa, že Sohei Murakami bude jednoho dne můj.
A pak, jednoho dne, mi po skončení zkoušky řekl, že by si chtěl půjčit jedno moje tričko. Ovšem když jsem ho vzal k sobě domů a odvedl do ložnice, kde jsem měl svou velkou skříň, najednou byl Sohei přitisknutý na mě, jeho rty spojené s mými, jeho jazyk v mých ústech a jeho ruce, bože, jeho ruce na mém zadku...
To odpoledne jsem ho poprvé šukal. Líbal mě a kousal a já jeho. S tím svým prazvláštním přízvukem opakoval moje jméno, pořád dokola a dokola. A když jsme spolu skončili, řekl mi, že už mě chtěl dlouho, jen si nebyl jistý, jestli i já mám zájem. A já ho ujistil, že zájem mám.
Bude to půl roku. A po půl roce, poté, co jsem se do krve pohádal se zbytkem kapely, jen proto, abych ubránil svůj vztah, jsme zatím ještě pořád spolu. A mně už nejde jen o jeho hezké tělo, výkony v posteli a zvláštní, exotickou krásu.
Já se nejspíš zamiloval.
A moje láska se jmenuje Sohei Murakami...
Ano, nikdy jsem mu to nedal najevo, uchovával jsem si svoji profesionální tvář, předstíral, že jsem ho vzal do skupiny jen proto, že jeho hraní docela ujde, že jsem neměl nikoho lepšího, kdo by byl ochotný jít do toho se mnou.
Byla to bohapustá lež. Už když jsem ho tehdy viděl na koncertě, věděl jsem, že ho musím mít. Nehledě na to, jestli to bude v posteli nebo ve skupině. Nepohrdl bych ani jedním. Ve skupině bych ho ovšem nepochybně přivítal víc, protože to by znamenalo možnost, že se častěji octne i v mojí posteli, zejména kdyby se mu na turné stýskalo po domově...
Sohei, jak už jméno napovídalo, pocházel z Japonska. A popravdě byl ještě napůl Španěl. Ve Finsku už byl nějakou chvíli bez povolení, což byl další drobný problémek, který by bylo nutno vyřešit, ale pro to, abych ho dostal, bych se pokusil i o nemožné. A tohle nebyla až tak extrémní překážka, když máte pár známých. Nebo spíš... Když znáte jednoho vysokého, prchlivého a nepříliš upraveného blonďáka, který má pár známých.
Když se mě Tommi zeptal, proč mi o něj tak jde, řekl jsem jen to, že ho potřebujeme proto, jak sexy a exoticky vypadá.
Pravda byla, že to byly hlavní důvody, pro které jsem ho potřeboval já OSOBNĚ. Salvation mohl mnohem líp prospět svými prstíky, které ve chvíli, kdy jste jim dali basovku, nedělaly chyby. A já si mohl jen představovat, jak se ty prstíky prohánějí po mém těle a neomylně nacházejí všechna moje nejcitlivější místečka, zatímco rovné, tmavé vlasy mě šimrají na krku a plné, sexy rty okupují můj ušní lalůček...
A to jsem ani neměl stoprocentní jistotu, že je vážně gay. I když jsem se s ním osobně poznal, nějak jsme o tom nemluvili, a to ten kluk, nehledě na svůj přízvuk a na to, že občas říkal úplné blbiny, aniž by o tom věděl, pusu prakticky nezavřel. A já, aniž bych tušil proč, jsem se na jeho orientaci nikdy nezeptal.
Bylo v něm prostě něco, co jsem dřív nepoznal. A když jsem o tom přemýšlel, mezi námi byla zvláštní chemie... Zvlášť tehdy, když se splnil můj sen a Sohei (spolu s dalšími dvěma členy Stereo Junks!) se stal členem The Salvation.
Ovšem, samozřejmě, mé původní předpoklady se ukázaly být naprosto mimo. Sohei sice byl v mojí kapele, ale nebyl v mojí posteli. Ani jednou. A to ani po čtvrt roce.
Ano, jiskřilo to mezi námi. Já to dost jasně cítil. A měl jsem pocit, že i on. Nebyl jsem mu ukradený, snad... Byl gay na devadesát devět celých devět procent. Byl gay vzhledem, byl gay chováním, byl gay podle toho, jak pózoval na promo fotky a jak trochu špulil rty, když se na mě podíval. A stejně jsem si nebyl naprosto jistý. Možná jsem jen nechtěl být zklamaný. Takže navenek, místo toho, abych po něm vyjel, jsem k němu zachovával čistě přátelský vztah, profesionální natolik, jak jen mezi sebou můžou mít dva členové rockové kapely.
A když jsem si ho večer honil, představoval jsem si, že to není moje pěst, do čeho přirážím, ale jeho kouzelná malá prdelka. Lepší orgasmy jsem dlouho nezažil.
Jediné, co mě teď drželo při zdravém rozumu, byla představa, že Sohei Murakami bude jednoho dne můj.
A pak, jednoho dne, mi po skončení zkoušky řekl, že by si chtěl půjčit jedno moje tričko. Ovšem když jsem ho vzal k sobě domů a odvedl do ložnice, kde jsem měl svou velkou skříň, najednou byl Sohei přitisknutý na mě, jeho rty spojené s mými, jeho jazyk v mých ústech a jeho ruce, bože, jeho ruce na mém zadku...
To odpoledne jsem ho poprvé šukal. Líbal mě a kousal a já jeho. S tím svým prazvláštním přízvukem opakoval moje jméno, pořád dokola a dokola. A když jsme spolu skončili, řekl mi, že už mě chtěl dlouho, jen si nebyl jistý, jestli i já mám zájem. A já ho ujistil, že zájem mám.
Bude to půl roku. A po půl roce, poté, co jsem se do krve pohádal se zbytkem kapely, jen proto, abych ubránil svůj vztah, jsme zatím ještě pořád spolu. A mně už nejde jen o jeho hezké tělo, výkony v posteli a zvláštní, exotickou krásu.
Já se nejspíš zamiloval.
A moje láska se jmenuje Sohei Murakami...
Žádné komentáře:
Okomentovat