Přátelé 11/24

Tak jo, zase je pondělí, zase tu mám kapitolu týhle slashárny. Upřímně doufám, že se vám bude aspoň trochu zamlouvat. A jen tak mimochodem, protože vím, že se to tu snadno ztratí... Připomínám, že ve středu jsme tu měli i jednu jinou novinku, která by stála o komentáře...


Když jsem se na něj ráno koukal, jak spokojeně a naprosto klidně žvýká svoje cereálie, můj původní úmysl říct, že to všechno musí skončit, šel obratem do háje.
Vzdychl jsem a posadil se proti němu ke kuchyňskému stolu.
„Dobrý ráno, Mikkoneňátko,“ zakřenil se. „Tak už ses milostivě ráčil probudit?“
„Vůbec jsem v noci nemohl spát,“ zabručel jsem.
„Jo, to jsem si tak trošku i všimnul,“ konstatoval. „Já kvůli tobě taky skoro nespal. Musel jsem si na tebe LEHNOUT, aby ses trochu zklidnil.“
„Takže to bylo schválně?!“ zamrkal jsem.
„Hm, tak trochu,“ zamyslel se. „Částečně jsem se k tobě prostě jen chtěl... trochu přitulit.“
„Trochu přitulit?“ zopakoval jsem opatrně. „Proč by ses ke mně měl chtít-“
„Ale no tak,“ olízl si rty. „Jsi krásně teploučkej, víš?“
„Ach. Jasně,“ ušklíbl jsem se.
„A je příjemný se k tobě tulit,“ dodal. „Moc příjemný... Nebo tobě to snad vadí? Podle toho, jak jsi mě objímal...“
„Japí, mně NIKDY nevadí, když se ke mně tulíš,“ zasmál jsem se a rozcuchal mu vlasy, čistě jen abych ho tak trochu naštval. „Když mi teda zrovna TOHLE nevleze do nosu.“
„Nech moje vlasy!“ zaječel a připlácl si je k hlavě. „Blbče, víš, co to dalo práce učesat? Taky jsi mi je včera musel tak neskutečně rozcuchat! Až tě budu kouřit příště, tak na ně ani nehmátneš, je ti to jasný?!“
„Kouřit příště?“ vydechl jsem a málem mi z ruky vypadl hrnek s kafem. „Chceš mi říct, že ty bys to ještě chtěl OPAKOVAT?“
„No... ano?“ kousl se Japa do rtu. „Nebo jsem byl tak špatnej a ty to nechceš? Jestli... Jestli je to tak, tak to řekni. Já bych to chtěl dělat, ale jestli se ti to nelíbilo, tak nemusím.“
„Chceš mě znova KOUŘIT?“ zopakoval jsem nevěřícně.
„Bylo to tak strašný, co?“ vzdychl. „Já to věděl. Bylo mi jasný, že to prostě nemůžu pořádně umět, ale ty ses pak tvářil tak spokojeně a říkal jsi, že to bylo dobrý...“
„Japí, nebylo to DOBRÝ,“ zavrtěl jsem hlavou. „Bylo to SKVĚLÝ.“
„S-skvělý?“ zamrkal.
Posadil jsem se ke stolu a vzal Japu za ruku.
„Máš tu nejtalentovanější pusinku, co jsem kdy v životě potkal,“ řekl jsem. „Kdybys byl gay, drahoušku, a trochu na sobě ještě zapracoval, byl bys zatraceně žádanej.“
„To myslíš vážně?“ zasmál se Japa. „JÁ?!“
„No jasně,“ zamumlal jsem. „Na to, že jsi to dělal poprvý, kouříš prostě skvěle.“
„Takže... To budeš chtít znova?“ upřel na mě prosebný pohled.
„To se ti to TOLIK líbilo?“ pozvedl jsem obočí.
„Ano,“ kývl. „Kurva hodně. Kdybys jen viděl ten svůj výraz, proboha, tvářil ses, jako bys právě vyletěl DO NEBE.“
„K tomu jsem neměl daleko,“ přiznal jsem. „Ale nechápu, proč se ti to-“
„Mně to divný nepřijde,“ pokrčil rameny. „Taky rád lížu, už od puberty. Baví mě... někoho těšit.“
„No, to chápu,“ pokýval jsem. „Lízání se mi taky zalíbilo prakticky hned, ale když došlo na kouření, musel jsem si přece jen na tu myšlenku aspoň chvíli zvykat, a to jsem bi a nad tím, že se třeba nechám ošukat, jsem neváhal ani vteřinku, a... Japo, co to děláš?“
„Ale nic. Předvádím ti, že já jsem v tomhle ohledu naprosto v pohodě,“ culil se, zatímco mi vkleče rozepínal kalhoty.
„Zešílel jsi?! Je ráno, mám tu kafe, a... kurva, Japo.“
„Mhm?“ zamumlal a vyplázl jazyk, aby jím mohl obkroužit špičku mého penisu.
„Tobě se to fakt nějak zalíbilo, co? Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by se do toho tak... kurva...“
„Mhm,“ zavrněl spokojeně.
„No, tak jo. Jak jen si přeješ,“ vydechl jsem. „Tak jen pokračuj...“
Zcela bezděčně jsem prsty vklouzl do jeho vlasů. V tom okamžiku Japa zvedl hlavu a výhrůžně přimhouřil oči.
„Jestli mě zase rozcucháš,“ zavrčel, „tak tě KOUSNU.“
„A když tě pak... zase učešu?“ olízl jsem si rty.
„Pokračuj,“ zakřenil se.
Pak zase sklonil hlavu... A pokračoval i on.