Negative a svatba 38/38

Ano, a to je prozatím poslední dílčí konec. Další ff je hotová, mám ji v sešitě. Potíž je v tom, že do počítače se dostane až po mojí maturitě, takže... Stay tuned, dočkáte se...

Do ložnice se vkrádalo sluneční světlo. Na posteli leželi dva muži. Ten s černými delšími, po stranách však krátkými a blonďatými vlasy objímal toho s rudými dredy.
Objímaný mírně pohnul hlavou. Položil ruku kolem pasu objímajícího. Přitiskl tvář na holý hrudník svého právoplatného manžela a pomalu vdechl jeho vůni.
Kristian otevřel oči. Zářivě se usmál a sklonil hlavu.
"Dobrý ráno, lásko," řekl šťastně.
"Ahoj, miláčku," zašeptal Antti.
"Jakpak se vyspal můj manžílek?" zeptal se Kristian.
"Fantasticky," odpověděl Antti.
"Nic tě nebolí?" zazubil se Kristian.
"Byl jsi včera tak něžňounkej... Co by mě mohlo bolet?"
"Něžňounkej? Málem s náma spadla postel!"
"Ale něžně spadla, Medvídečku."
"A co ji teď dorazit, ďáblíku?"
"To ne, Méďo! Je úplně nová. A mně se moc líbí!"
"Chceš si to rozdat na zemi?"
"Kristiane!" zasmál se Antti.
"Tak mi aspoň dej pusinku, Ďáblíčku..."
Z něžného líbání je o pět minut později vyrušily dva zvonící telefony. Každý z novomanželů sáhl po svém otravném přístroji. Když spatřili jména na displejích, pobaveně se na sebe zadívali. Pak každý stiskl příslušné tlačítko a přiložil mobil k uchu.
"Ano, Jacku?" pronesl sladce Kristian.
"Teemu? Copak se stalo?" dotázal se se zájmem Antti.
"Nekecej, fakt? A proč jsi to neřekl dřív? Zvážil bych, jestli si nevzít spíš tebe!"
"No tak, neječ. Vůbec ti nerozumím. Co se ti stalo?"
"Právě jsi řekl, že jsi! Tak se rozhodni!"
"Asi? Teemu, jaký asi? Většina lidí ví tohle jistě!"
"Aha, a proč jsi teda myslel, že jsi?"
"S Jackem Leopardem? Teemu, ty válíš!"
"Teemu?! Ale Japo! Ty máš přeci na mnohem víc! I Juha Kylmänen by po tobě skočil! I když, ten skočím po všem, co neumí dost rychle utíkat."
"Ne, to není Kristian, kdo tě tu pomlouvá, Teemu."
"Jacku, o tomhle jsme už mluvili. Homosexualita není nakažlivá!"
"MOJE vina?! A jak bych tě asi nakazil?"
"Aha, jasně. Ty mi nevěříš. Chápu."
"Jo, velmi snadno. Že jsem si to nemyslel."
"Ano, mluvil jsem před tebou o Anttiho zadku. A?!"
"A proč nechceš být? Vždyť je to taková zábava!"
"Co je na tom nejhorší, Japí?"
"Poslouchám tě, Teemu."
"Ale, Japínku... To mě mrzí..."
"Nepamatuješ? No, nemáš tak chlastat."
"Proč se ptáš MNĚ, co máš dělat?!"
"Vážně nevím, Teemu. Co ho pozvat na večeři?"
"No, mohli byste si někde v klidu promluvit. A říct si, jestli k sobě něco cítíte, nebo jestli-"
"Dobře, chápu. Tak..."
"Jacku, neječ na mě!"
"Začínáš být hysterický, Teemu."
"Hele, mně možná něco napadlo."
"Klid! Už to mám!"
"Prostě na to zkuste nějak zapomenout. Já vím, už se stalo, o to to bude snazší. Hele, vaše vztahy to nijak neovlivní, takže... Se prostě tvařte, že se to nikdy nestalo!"
"Prostě na to nemysli. Beztak si to ani jeden z vás nepamatuje. Zajděte si někam na skleničku a za chvíli už si ani neuvědomíte, že jste spolu..."
"Jacku?"
"Teemu?"
Kristian a Antti pohlédli na své ztichlé telefony. Pak se oba nahlas rozesmáli.
"Vážně!" vyprskl Kristian. "Nevěřil bych, že to pro nás Jonne a Juha udělají!"
"Jsou to úžasný kluci!" zazubil se Antti. "Jak dlouho chceš nechat ty naše dva nejlepší kamarády trápit?"
"Já nevím," zamyslel se Kristian. "Chvilku."
"Jak dlouhou chvilku?"
"Dva, možná tři měsíce. Pak jim to povíme."
"Hm, Méďo..."
"Ano, lásko? Chtěl bys snad něčím vyplnit naše první ráno, kdy jsme svoji?"
"Chtěl bych... mno..."
"Pokud nemáš lepší plán, preferoval bych sex."
"Jo, lásko. Perfektní plán. Perfektní jako ty."
"Co myslíš, že dělají Larry a Helena?"
"Totéž co my... Kristianku?"
"Ano?"
"Vezmi si mě!"
"Ty můj blbečku... To jsem přeci udělal už včera!"