Do malého
obývacího pokoje nakráčel Jukka Kristian Mikkonen. Mezi palcem a
ukazovákem pravé ruky svíral předmět kvádrovitého tvaru, který člověka
na první pohled zaujal svým pestrobarevným obalem.
"Juhínečku?"
"Copak, Jukkísku?"
"Měl bych jednu takovou otázečičku."
"Copak tě trápí, lásko moje?"
"No, jak jen to... Zdá se, že v pokojíčku našich miminek, konkrétně na místě, kde je obvykle stojan těch tak často nepoužívanejch, se objevila nějaká kurevsky divná police, která je plná takovejhle... VĚCÍ..."
"Ano, broučku. To jsou knížky."
"Kní... co?"
"Víš, že mě ani nepřekvapuje, že to neznáš?"
"A odkud bych to jako měl znát, nevíš?"
"Ze školy, lásko, ze školy. Vzpomínáš, tam ses z takovejch věcí UČIL. Teda ne z těhle, ale podobnejch..."
"Proboha, to už je let..."
"To rozhodně, lásko."
"Za pět vteřin se zeptám, co jsi tím myslel. Radím ti, aby sis dobře promyslel odpověď."
"Víš, Jukkí, že tě moc miluju?"
"Fajn. Vyhrál jsi. Jen... Juhí?"
"Copak je?"
"TY NAŠE NEPOUŽÍVANÝ KYTARY TEĎ UTISKUJOU STOJAN S LADY!"
"Jukkí..."
"Takže já POŽADUJU, aby ses těch... KNÍŽEK... okamžitě zbavil!"
"Ale no tak, Jukkí-"
"A když jsme u toho, kde jsi je vlastně vzal?"
"Od mámy... Dala mi je... A tu knihovnu taky... Jsou to ale samý užitečný knížky!"
"Jo? Všední recepty v nevšedním kabátě?"
"Ty sis přečetl názvy?!"
"Snad se nechystáš vařit, Juhí? Víš, jak to dopadlo minule!"
"Povídám ti, že ty vajíčka se samovznítily!"
"Povídám ti, že ti to nevěřím. A co třeba 1000 rad mladým hospodyňkám?"
"Jsou tam hezký návody na to, jak vyčistit kdejaký skvrny... Pravda, o tý, kterou potřebujeme vyčistit nejčastějc, tam není ani písmenko."
"Jak moderně vyzdobit byt?"
"Máma myslí, že bysme si to tu měli kapku zútulnit..."
"Velká kniha o vyšívání?"
"Jo, Jukkí, tak to je záhadou i pro mě..."
"A co teprve zrovna TAHLE!"
"Co je s ní?"
"Jak ušetřit čas."
"Hele... Jukkí, víš, že jsi vzal zrovna mou oblíbenou?"
"Vážně, Juhí? Proč je tvoje oblíbená?"
"Protože nám vážně ušetří čas. To jsem zařídil."
"Jak?"
"Tak ji otevři."
"Co... Juhí! Ty jsi z ní udělal další skrýš na lubrikant!"
"Přesně tak. Pořád se ti tak nelíbí?"
"Líbí! Je to ta nejlepší knížka, jakou jsem kdy držel v ruce!"
"Vidíš, broučku. A když už ji tu máme..."
"Ne! Dokud nezařídíš, aby ta knihovna přestala zabírat místo ne tak často používanejch kytar a ty tak přestaly utiskovat moji Lady!"
"Dobře... Tak dáme knihovnu do předsíně, ano? Aspoň budeme mít kde zapomínat klíče a podobný neužitečný blbosti. Perfektní pro tebe, ne?"
"Juhano Jakonene, za pět vteřin se zeptám-"
"Jukkí... No tak mě netrap... Dej mi knížečku..."
"A proč bych to dělal? Jen proto, abys vyndal ten lubrikant a zase mi ho podal? To je zbytečná námaha, Juhí. Radši tu energii vynalož na to, aby sis co možná nejrychlejc sundal ty svý provokativně těsný kalhoty..."
"Juhínečku?"
"Copak, Jukkísku?"
"Měl bych jednu takovou otázečičku."
"Copak tě trápí, lásko moje?"
"No, jak jen to... Zdá se, že v pokojíčku našich miminek, konkrétně na místě, kde je obvykle stojan těch tak často nepoužívanejch, se objevila nějaká kurevsky divná police, která je plná takovejhle... VĚCÍ..."
"Ano, broučku. To jsou knížky."
"Kní... co?"
"Víš, že mě ani nepřekvapuje, že to neznáš?"
"A odkud bych to jako měl znát, nevíš?"
"Ze školy, lásko, ze školy. Vzpomínáš, tam ses z takovejch věcí UČIL. Teda ne z těhle, ale podobnejch..."
"Proboha, to už je let..."
"To rozhodně, lásko."
"Za pět vteřin se zeptám, co jsi tím myslel. Radím ti, aby sis dobře promyslel odpověď."
"Víš, Jukkí, že tě moc miluju?"
"Fajn. Vyhrál jsi. Jen... Juhí?"
"Copak je?"
"TY NAŠE NEPOUŽÍVANÝ KYTARY TEĎ UTISKUJOU STOJAN S LADY!"
"Jukkí..."
"Takže já POŽADUJU, aby ses těch... KNÍŽEK... okamžitě zbavil!"
"Ale no tak, Jukkí-"
"A když jsme u toho, kde jsi je vlastně vzal?"
"Od mámy... Dala mi je... A tu knihovnu taky... Jsou to ale samý užitečný knížky!"
"Jo? Všední recepty v nevšedním kabátě?"
"Ty sis přečetl názvy?!"
"Snad se nechystáš vařit, Juhí? Víš, jak to dopadlo minule!"
"Povídám ti, že ty vajíčka se samovznítily!"
"Povídám ti, že ti to nevěřím. A co třeba 1000 rad mladým hospodyňkám?"
"Jsou tam hezký návody na to, jak vyčistit kdejaký skvrny... Pravda, o tý, kterou potřebujeme vyčistit nejčastějc, tam není ani písmenko."
"Jak moderně vyzdobit byt?"
"Máma myslí, že bysme si to tu měli kapku zútulnit..."
"Velká kniha o vyšívání?"
"Jo, Jukkí, tak to je záhadou i pro mě..."
"A co teprve zrovna TAHLE!"
"Co je s ní?"
"Jak ušetřit čas."
"Hele... Jukkí, víš, že jsi vzal zrovna mou oblíbenou?"
"Vážně, Juhí? Proč je tvoje oblíbená?"
"Protože nám vážně ušetří čas. To jsem zařídil."
"Jak?"
"Tak ji otevři."
"Co... Juhí! Ty jsi z ní udělal další skrýš na lubrikant!"
"Přesně tak. Pořád se ti tak nelíbí?"
"Líbí! Je to ta nejlepší knížka, jakou jsem kdy držel v ruce!"
"Vidíš, broučku. A když už ji tu máme..."
"Ne! Dokud nezařídíš, aby ta knihovna přestala zabírat místo ne tak často používanejch kytar a ty tak přestaly utiskovat moji Lady!"
"Dobře... Tak dáme knihovnu do předsíně, ano? Aspoň budeme mít kde zapomínat klíče a podobný neužitečný blbosti. Perfektní pro tebe, ne?"
"Juhano Jakonene, za pět vteřin se zeptám-"
"Jukkí... No tak mě netrap... Dej mi knížečku..."
"A proč bych to dělal? Jen proto, abys vyndal ten lubrikant a zase mi ho podal? To je zbytečná námaha, Juhí. Radši tu energii vynalož na to, aby sis co možná nejrychlejc sundal ty svý provokativně těsný kalhoty..."
Žádné komentáře:
Okomentovat