"Jukkí? Jukkí,
lásko, už jsem tu! A dneska si za tu zkoušku vážně zasloužím odměnu,
čumáčku! Protože Sammy se mě pokusil zabít minimálně čtyřikrát, ale já
stejně přežil a dorazil jsem domů, takže si zasloužím minimálně... JAU!
Kurva, co se to tady... válí? Lásko? Myslím, že v předsíni ti něco
spadlo z tý tvý hezký kožený..."
Se zamyšleným výrazem Jack vstoupil do obývacího pokoje. A strnul.
"KRISTIANE?!"
"Ano, Juhí?"
"Co se tu... stalo?"
"Ale nic..."
"Nic? Jukko, náš obývák vypadá... Jako by někdo hodil na tvou skříň atomovku! Všude se válí tvoje oblečení! A... MOJE oblečení! Jak se tu mohlo stát NIC?!"
"Já si jen trošku hraju, broučku..."
"Hra... ješ? Jukko Kristiane Mikkonene, JAK si hraješ?!"
"Jestli mi budeš říkat tak ošklivě, neřeknu ti ani slovo!"
"Fajn, ať je po tvým. Jukkí, zlatíčko moje milovaný, sladký a nádherný, jakoupak si tvoje poněkud střelená rockerská dušička našla na dnešní odpoledne zábavičku?"
"Nic zvláštního. Jen jsem vzal pár starších hadříků..."
"Starších?! Jukko, zrovna to triko, co máš v prackách, jsem si koupil minulej tejden!"
"Tak v prackách? Dobře. To ale určitě nechceš, aby se tě ještě kdy dotýkaly nějaký pracky, co? Zejména pak na tvým nejlepším kamarádovi..."
"Já řekl pracky? Chtěl jsem říct hebounký ručinky, lásko moje..."
"Fajn. Abych dokončil myšlenku. Vzal jsem pár starších hadříků a začal je tak trošku vylepšovat..."
"Aha. Ehm... A asi se radši nemám ptát, co s tím vylepšováním mají společnýho nůžky, šitíčko, fixy na látku, lepidlo na textil, titěrný štětečky, stříbrný flitry, třpytky a... ehm... Jukko, promiň, ale co je v tom pytli, do kterýho by se při troše snahy vešel středně velkej pes?"
"To je ta zdaleka nejdůležitější věc, kterou pro to vylepšování potřebuju!"
"Aha... ehm... Lásko, nejsou to náhodou... pyramidky, viď, že nejsou?"
"Jak to víš?"
"Krom toho, že se tu všude válej?!"
"Ehm... ano?"
"Tak krom toho jsem taky na jednu šlápnul v předsíni!"
"Aha. Promiň. Stane se. Chceš pofoukat bebínko?"
"Ani ne. Ale když jsme u tý předsíně, neviděl jsi někde moji peněženku? Musel jsem ji tam odpoledne nechat. Ve zkušebně jsem ji nemohl najít..."
"Peněženku... Koukni se támhle do tý hromady upravenejch věcí!"
"Upra... Jukko Kristiane Mikkonene, to jsi NEUDĚLAL!"
"Pokud jsem to ještě neudělal, tak za tohle udělám!"
"Počkej, Jukkínečku, takže je tu aspoň nějaká naděje..."
"Hm... Ne. Jsem si skoro jistej, že tvoji peněženku jsem měl dneska v ruce."
"Ach Bože... Mám ji vůbec hledat? Nebo vypadá jako po nájezdu maniakálního obdivovatele starověkýho Egypta, kterýmu někdo dal do rukou moc železa?"
"Najdi ji a uvidíš. Ale když mi... nevěříš..."
"Ale no tak, Jukkí, nefňukej. Já to tak nemyslel..."
"Tvoje pitomá peněženka je na tvým nočním stolku, převázaná růžovou mašlí. Velkou růžovou mašlí. Myslím, že ji najdeš rychle..."
"J-Ju-"
"Jen jsem chtěl... Jen jsem ti chtěl udělat dáreček! Jen něco pro radost! Jen abys nemusel pořád nosit tu svoji ošklivou fádní černou! Chtěl jsem, abys měl takovou peněženku, jakou nemá nikdo na světě, chtěl jsem jen... A ty mi vůbec, vůbec nevěříš!"
"Ale... Jukkí, miláčku, lásko..."
"JDI SI PRO TU PENĚŽENKU!"
"D-dobře. Už... už jdu, Jukkí, jen nekřič? Už jdu, vidíš? Podívej, už jsem u dveří, já... JAU, zkurvený pyramidky..."
Jack odkulhal z místnosti.
"To máš za to, že mi nevěříš. A počkej v noci, Juhísku. To ti teprve ukážu..."
"J...Jukkí?"
Christusova hlava se bleskově zvedla od červených kožených kalhot.
"Už jsi ji našel?"
"M-myslím, že jo..."
"A? Vypadá jako po nájezdu maniakálního obdivovatele starověkýho Egypta, kterýmu někdo dal do rukou moc železa?"
"N-ne, ani trošku. Není... Není na ní přece ani jediná pyramidka. Je... je... je moc krásná, Jukkí... Víš, nemám rád třpytky, ale... Ale tohle je... Víš, ty ornamenty a... Páni..."
"Tak jakej jsem?"
"Úžasnej. Jsi můj úžasnej, úžasnej Jukka!"
"To rád slyším. Ale stejně počkej v noci."
"Ehm, Jukkí? A teď vylepšuješ..."
"Ty svý kalhoty, co mi dělaj tak pěknej zadek. Jo. Víš, zdálo se mi, že vepředu jim něco chybí, víš, na místě kapes, takže..."
"A... Jukkí?"
"Ano, Juhí?"
"To je moje oblíbená kožená bunda tamhle na tý hromadě?"
"Ano, lásko. A jsem si jistej tím, že se ti bude taky líbit. Teď vypadá o moc víc jako pro rockera a o moc míň jako pro primadonu."
"Co? Jukkí, ale mně se líbila, když vypadala jako pro primadonu!"
"Už zase začínáš, Juho?!"
"N-ne, lásko. Už ani nepípnu. Miluju tě, víš?"
"Jo, to já tebe taky... Hele, Juhí, podal bys mi další hrst pyramidek? Mně už zase došly. Vážně nevím, kam dneska tak mizej..."
Se zamyšleným výrazem Jack vstoupil do obývacího pokoje. A strnul.
"KRISTIANE?!"
"Ano, Juhí?"
"Co se tu... stalo?"
"Ale nic..."
"Nic? Jukko, náš obývák vypadá... Jako by někdo hodil na tvou skříň atomovku! Všude se válí tvoje oblečení! A... MOJE oblečení! Jak se tu mohlo stát NIC?!"
"Já si jen trošku hraju, broučku..."
"Hra... ješ? Jukko Kristiane Mikkonene, JAK si hraješ?!"
"Jestli mi budeš říkat tak ošklivě, neřeknu ti ani slovo!"
"Fajn, ať je po tvým. Jukkí, zlatíčko moje milovaný, sladký a nádherný, jakoupak si tvoje poněkud střelená rockerská dušička našla na dnešní odpoledne zábavičku?"
"Nic zvláštního. Jen jsem vzal pár starších hadříků..."
"Starších?! Jukko, zrovna to triko, co máš v prackách, jsem si koupil minulej tejden!"
"Tak v prackách? Dobře. To ale určitě nechceš, aby se tě ještě kdy dotýkaly nějaký pracky, co? Zejména pak na tvým nejlepším kamarádovi..."
"Já řekl pracky? Chtěl jsem říct hebounký ručinky, lásko moje..."
"Fajn. Abych dokončil myšlenku. Vzal jsem pár starších hadříků a začal je tak trošku vylepšovat..."
"Aha. Ehm... A asi se radši nemám ptát, co s tím vylepšováním mají společnýho nůžky, šitíčko, fixy na látku, lepidlo na textil, titěrný štětečky, stříbrný flitry, třpytky a... ehm... Jukko, promiň, ale co je v tom pytli, do kterýho by se při troše snahy vešel středně velkej pes?"
"To je ta zdaleka nejdůležitější věc, kterou pro to vylepšování potřebuju!"
"Aha... ehm... Lásko, nejsou to náhodou... pyramidky, viď, že nejsou?"
"Jak to víš?"
"Krom toho, že se tu všude válej?!"
"Ehm... ano?"
"Tak krom toho jsem taky na jednu šlápnul v předsíni!"
"Aha. Promiň. Stane se. Chceš pofoukat bebínko?"
"Ani ne. Ale když jsme u tý předsíně, neviděl jsi někde moji peněženku? Musel jsem ji tam odpoledne nechat. Ve zkušebně jsem ji nemohl najít..."
"Peněženku... Koukni se támhle do tý hromady upravenejch věcí!"
"Upra... Jukko Kristiane Mikkonene, to jsi NEUDĚLAL!"
"Pokud jsem to ještě neudělal, tak za tohle udělám!"
"Počkej, Jukkínečku, takže je tu aspoň nějaká naděje..."
"Hm... Ne. Jsem si skoro jistej, že tvoji peněženku jsem měl dneska v ruce."
"Ach Bože... Mám ji vůbec hledat? Nebo vypadá jako po nájezdu maniakálního obdivovatele starověkýho Egypta, kterýmu někdo dal do rukou moc železa?"
"Najdi ji a uvidíš. Ale když mi... nevěříš..."
"Ale no tak, Jukkí, nefňukej. Já to tak nemyslel..."
"Tvoje pitomá peněženka je na tvým nočním stolku, převázaná růžovou mašlí. Velkou růžovou mašlí. Myslím, že ji najdeš rychle..."
"J-Ju-"
"Jen jsem chtěl... Jen jsem ti chtěl udělat dáreček! Jen něco pro radost! Jen abys nemusel pořád nosit tu svoji ošklivou fádní černou! Chtěl jsem, abys měl takovou peněženku, jakou nemá nikdo na světě, chtěl jsem jen... A ty mi vůbec, vůbec nevěříš!"
"Ale... Jukkí, miláčku, lásko..."
"JDI SI PRO TU PENĚŽENKU!"
"D-dobře. Už... už jdu, Jukkí, jen nekřič? Už jdu, vidíš? Podívej, už jsem u dveří, já... JAU, zkurvený pyramidky..."
Jack odkulhal z místnosti.
"To máš za to, že mi nevěříš. A počkej v noci, Juhísku. To ti teprve ukážu..."
"J...Jukkí?"
Christusova hlava se bleskově zvedla od červených kožených kalhot.
"Už jsi ji našel?"
"M-myslím, že jo..."
"A? Vypadá jako po nájezdu maniakálního obdivovatele starověkýho Egypta, kterýmu někdo dal do rukou moc železa?"
"N-ne, ani trošku. Není... Není na ní přece ani jediná pyramidka. Je... je... je moc krásná, Jukkí... Víš, nemám rád třpytky, ale... Ale tohle je... Víš, ty ornamenty a... Páni..."
"Tak jakej jsem?"
"Úžasnej. Jsi můj úžasnej, úžasnej Jukka!"
"To rád slyším. Ale stejně počkej v noci."
"Ehm, Jukkí? A teď vylepšuješ..."
"Ty svý kalhoty, co mi dělaj tak pěknej zadek. Jo. Víš, zdálo se mi, že vepředu jim něco chybí, víš, na místě kapes, takže..."
"A... Jukkí?"
"Ano, Juhí?"
"To je moje oblíbená kožená bunda tamhle na tý hromadě?"
"Ano, lásko. A jsem si jistej tím, že se ti bude taky líbit. Teď vypadá o moc víc jako pro rockera a o moc míň jako pro primadonu."
"Co? Jukkí, ale mně se líbila, když vypadala jako pro primadonu!"
"Už zase začínáš, Juho?!"
"N-ne, lásko. Už ani nepípnu. Miluju tě, víš?"
"Jo, to já tebe taky... Hele, Juhí, podal bys mi další hrst pyramidek? Mně už zase došly. Vážně nevím, kam dneska tak mizej..."
Žádné komentáře:
Okomentovat