Kristovy roky

Autor: Arvari
Žánr: Říkejme tomu prostě slash...
Přístupnost: Ne, souložit se nebude. Tedy, ne v obraze.
Postavy: Sir Christus, Tommi Liimatainen
Shrnutí: Ach, ne. Jestli jsem to v tuhle chvíli NĚKOMU neměl chuť brát...
Počet slov: 628
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Natáhl jsem se po vyzvánějícím mobilu.
Ach, ne. Jestli jsem to v tuhle chvíli NĚKOMU neměl chuť brát...
"Ano, lásko?" řekl jsem, když jsem stiskl zelené sluchátko.
"Gratuluju. Právě dneska jsi spokojeně dospěl do Kristových let!" ozvalo se. "Užij si nejstylovější rok v osobnosti Sira Christuse!"
"Tohle je nějaká forma pomsty za to, jak jsem ti říkal, že jsi už starej dědek, když jsme spolu slavili tvoje čtyřiatřicátiny?"
"Vzhledem k tomu, že jsi to zopakoval asi osmkrát... Hm, dost možná."
"Jsi hnusnej parchant."
"Ticho buď. Stejně mě miluješ."
"Ne, v tuhle chvíli tě nesnáším."
"Ach. Jukko, zlomil jsi mi srdce!"
"Zasloužil sis to."
"A ty sis zasloužil, aby ti někdo taky řekl, že nám stárneš..."
"Na mě to aspoň není tolik vidět!"
"Jukko, tohle byla podpásovka."
"Vím."
"Nevypadám staře! Vypadám jako normální chlap, kterýmu je něco přes třicet!"
"Ne, to teda nevypadáš. Vypadáš jako-"
"Mikkonene, radím ti... zmlkni!"
"Nebo?"
"Nebo zveřejním tvoje fotky bez make-upu!"
"Myslíš, že tím mě vyděsíš?"
"Ano!"
Zasmál jsem se a jednou rukou vytáhl z krabičky cigaretu a zapálil si.
Až teď mi došlo, že v pozadí se ozývá známý hluk.
"Ty někam jedeš, Tommi?" zeptal jsem se.
"Jo, do Turku," povzdychl si.
"Je devět večer!"
"Já vím. Ale potřebuju tam být ráno. A jet tam večer je mnohem jednodušší než vstávat v pět, jen abych určitě dorazil včas."
"Ach jo. Takže dneska nemám doufat ani v sex po telefonu?"
"CHCEŠ sex po telefonu? Když jsi to zvedl, nezněl jsi nadšeně ani z toho, že se mnou máš MLUVIT."
"No, popravdě, nějaká činnost, která by odvedla moje myšlenky od toho, že jsem vlastně už fakt starej dědek, by byla více než fajn."
"Nejsi starej dědek, Jukko. A ať tě ani nenapadne, že jako Sir Christus nesmíš třiatřicátej rok života přežít!"
"Jak víš-"
"Hele! Já tě naživu udržím, i kdybych tě měl na rok přivázat k posteli!"
"Ach, Tommi, to je tak láskyplný."
"To víš, že to JE láskyplný! Miluju tě a nechci, abys propadal depresi kvůli svýmu věku!"
"No jo... Já tě přece taky miluju."
"Myslím to vážně, Jukko! Sakra... Ty na svůj věk přece nevypadáš. Máš perfektní tělo, krásnej obličejík, dobře, tvý vlasy jsou už trochu zničený vším tím barvením, ale furt to není tak zlý. A viděl jsi vůbec svůj ZADEK?!"
"Já vím, že pořád vypadám dobře, ale-"
"Žádný ALE!" frkl Tommi.
Motor utichl. Slyšel jsem štrachání a bouchnutí dveří."
"To už jsi tam?"
"Ano. Promluvíme si za chvilku."
"Dobře. Fajn. Tak zavolej, až budeš mít čas. Mi-"
Krátký tón mi sdělil, že Tommi ukončil hovor.
Dobře, asi potřeboval rychle otevřít dveře...
Natáhl jsem ruku a zvednul plechovku nealkoholického piva, kterou jsem slavil své Kristovy roky.
Pak se najednou ozval zvonek.
Zatraceně, kdo to zas...
Otevřel jsem. A na chodbě nestál nikdo jiný, než můj dlouhovlasý modrooký blonďák, v šedivém kabátě a s černou taškou přes rameno.
"TOMMI!" vyjekl jsem a na tváři se mi obvykle objevil široký úsměv. "Zlato..."
Udělal jsem krok vpřed a objal ho. Jestli jsem chtěl dneska někoho u sebe...
"Řekněme, že o tom Turku jsem kecal," zasmál se Tommi a položil mi ruku na záda. "Nevadí?"
"Ani omylem," zamumlal jsem šťastně.
"Jo, řekl jsem si, že ti zvednu náladu, když se ukážu," řekl a políbil mě do vlasů. "Pořád propadáš depresím a krizi středního věku?"
"Už se to lepší."
"Výborně."
Odstoupil jsem od něj.
"Tak pojď dovnitř! Chceš si sednout do obýváku? Nebo půjdeme..."
"Rovnou do ložnice?" olízl si rty. "To zní jako plán, Jukko..."