Touhle dobou už by mohlo být docela jasné, že mám menší problém.
Naprosto plně jsem si to uvědomoval, když jsem si prohlížel Janiho štíhlé tělíčko, které skoro klidně leželo na posteli, a jeho spokojený úsměv, když já se zvedal a zase klesal na jeho penis, jeho sténání, když držel moje boky, jeho zavřené oči, když se udělal...
Ležel jsem mu v náručí a poslouchal tlukot jeho srdce, a miloval jsem ho úplně stejně, jako jsem přede dvěma dny miloval Jonneho.
Kdyby se na tohle přišlo, asi se stanu veřejným nepřítelem číslo jedna. Budu na tom mnohem hůř než Jonne, když odhalil, že je ve skutečnosti gay, ačkoliv má už pěkných pár let přítelkyni. Začali ho skoro lynčovat, protože přeci chudák holka, která celou tu dobu věří, že má spolehlivého přítele...
Tady byli chudáci DVA, kdo myslí, že mají spolehlivého přítele.
Nenáviděl jsem se za to, co jsem jim dělal.
Na začátku byl Jonne, zničený tím svým přiznáním (a zejména jeho následky), a já ho utěšoval a uklidňoval a vyspal se s ním jednou, podruhé, potřetí, a zamiloval jsem se do něj, do blonďáčka, co potřebuje jen moji pomoc, chtěl jsem ho chránit, chtěl jsem ho uchránit před celým světem.
A pak jednou večer, když byl Jonne s bratry, už dávno nevím proč, jsem v baru narazil na Janiho. Jasně, už jsme se znali z dřívějška. Jasně, už dřív jsme si povídali. Ale najednou jsem ho viděl tak nějak jinak. A než jsem věděl, co se děje, ležel jsem na jeho posteli, nohy doširoka roztažené, a nechával se bezhlavě šoustat.
A ráno, když jsem ho viděl rozcuchaného, s linkami rozmazanými dobré dva centimetry pod oko, ještě neoholeného, ale dokonale veselého a šťastného, jak tancuje před rádiem, zpívá si a občas potáhne z cigarety, kterou má v pravé ruce, věděl jsem, že jsem ztracený.
Jonne byl něžný a křehký a já ho chtěl chránit.
Jani byl sice mezi cizími plachý, ale přede mnou dokonale divoký, nespoutaný a svéhlavý, a to poslední, co potřeboval, bylo chránit.
Jonne byl modrooký blonďáček, roztomilý a prostě vyzývající k tomu, abyste ho milovali.
Jani měl uhrančivé tmavé oči a černé vlasy, nebyl extra hezký, ale NĚCO v něm vás nenechalo nemilovat ho.
Jonne se soustředil jen na skládání a na zpěv, a většinu času vlastně neměl co dělat.
Jani krom toho dělal ještě dva miliony dalších věcí, a pořád nadával, že nemá čas dělat všechno, co by chtěl.
Jonne byl, řekněme si to upřímně, obyčejný, průměrně inteligentní chlap.
Jani byl chytrý, občas až moc chytrý muž.
Jonneho byt byl prostě designový kousek sám o sobě. Neustále dokonale uklizený.
Janiho byt vypadal mnohem víc jako domov. A panoval tu nepřetržitý chaos.
Jonneho jsem šukal já. Vždycky.
Jani šukal mě. VŽDYCKY.
S Jonnem jsem ovládal.
S Janim jsem se dal ovládat.
S Jonnem jsem měl romantické mazlení, šeptání zamilovaných slůvek, něžnosti.
S Janim jsem měl zábavu, spoustu smíchu a prostě pohodu.
S Jonnem jsem byl šťastný.
S Janim jsem byl šťastný.
Pokud jsem tedy zrovna nemyslel na to, co se stane, když přijde na toho druhého.
Ale já je miloval oba. A nemohl jsem se rozhodnout...
Žádné komentáře:
Okomentovat