Cítil jsem Janiho prsty ve svém těle. Pomalu se pohybovaly hlouběji dovnitř a zase ven. Kňučel jsem a sténal a prosil ho, aby proboha nepřestával.
Vzrušeně mi vzdychal do ucha, díky čemuž jsem já sám byl ještě stokrát nadrženější. Klepal jsem se rozkoší. Ležel za mnou a já cítil jeho horké tělo. Sklonil hlavu a vášnivě mě políbil na krk.
"Jani. Prosím. Pokud nechceš, abych se hned udělal..."
"Než začne ta pravá zábava? Ne, drahoušku, to vážně nechci," zavrněl. "Chci se s tebou milovat. Kdybych chtěl, aby ses jen udělal, už ses dávno udělal."
Zasmál jsem se.
"Jo, broučku. Udělat mě umíš moc... ACH!"
"To tě naučí, abys držel svoji kouzelnou pusinku," zamumlal Jani a znovu mírně ohnul prsty. "Bože, jsi úžasnej, když se tváříš TAKHLE."
"Jani..." zakňučel jsem.
"Hm, dobře. Budu na tebe hodnej."
Čekal jsem, že mě otočí. Nebo že si lehne na záda. Nebo... cokoliv.
"Jani!" vzdychl jsem, když do mě vstoupil.
"Ano?"
"T-takhle to přece... nemusíš..."
"Ale ty to tak miluješ," pošeptal mi a já cítil jeho úsměv. "A dneska máš narozeniny ty. Tak je to o tobě. Za pár dní mám narozeniny já, takže pak se na mě budeš moct pěkně projet a udělat mi radost..."
Zaculil jsem se.
"Jo, to beru. Hm, tak už začni..."
"Ale s radostí..."
Začínal pomalu, nesnesitelně pomalu. Zbožňoval jsem to a on to věděl. Sténal jsem a prosil, ale nezrychlil.
Najednou vyjekl a vyklouzl ze mě. Slyšel jsem ho padat na zem. Prudce jsem se otočil.
U postele stál Jonne a držel Janiho pevně za vlasy. Ve druhé ruce měl nůž. V očích zlověstný výraz.
"Neměl jsi," zavrčel. "Neměl jsi..."
Chtěl jsem něco říct, ale nemohl jsem. Jako by mi něco zacpalo ústa.
Chtěl jsem se pohnout a bránit Janiho, ale byl jsem jako svázaný.
Mohl jsem jen sedět a dívat se, jak mu podřízl hrdlo. Jani zachroptěl a vytřeštil oči. Všude byla krev. A pak byly ty hnědé oči najednou mrtvé...
Nemohl jsem říct nic. Nemohl jsem zakňučet. Nemohl jsem se rozplakat. Jen sedět a dívat se.
Jonne pustil jeho vlasy. Janiho bezvládné tělo dopadlo na podlahu.
"Neměl jsi..." zopakoval Jonne.
Pak zvedl nůž ke svému krku.
Za chvíli byla smrt i v modrých očích...
***
Vykřikl jsem a konečně se probudil.
Byl jsem zpocený a vyděšený.
Jani. Jonne. OBA...
Zakňučel jsem. A pak jsem se rozplakal.
Proboha. Proboha...
Schoulil jsem se do klubíčka.
Proboha, ten sen byl tak živý. Tak živý a tak děsivý.
Dobře, asi mi začalo pomalu přeskakovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat