Nemám
ani to nejmenší tušení, jak se mi to stalo, ale krátce poté, co Rakel
usnula, povedlo se totéž i mně. Když jsem zase otevřel oči, v ložnici
byla tma.
V první chvíli mi ani nedošlo, co mě vlastně vzbudilo. Až po pár vteřinách jsem postřehl, že Rakel se pod peřinou hýbe.
"Zlato?" zamumlal jsem.
"Hm..." odvětila. "Nehci bejt zlá, ale cítím se docela stísněně."
"Promiň," kousl jsem se do rtu a pustil ji ze svého objetí. "Je ti líp?"
Pomalu se posadila. Viděl jsem prakticky vzato jen její obrysy ve tmě, ale neušlo mi, jak se najednou otřásla.
"Sakra, jsem zpocená jak... Jsem zpocená," frkla. "Ale... jo... Asi je to lepší."
"Podám ti nějakou košili," řekl jsem a vyskočil z postele.
Vzápětí se ozvalo cvaknutí a místnost ozářila aspoň trocha světla z lampičky na nočním stolku.
"To by se ti mohlo hodit," řekla Rakel, a z jejího hlasu bylo slyšet, že se usmívá.
Vzal jsem ze skříně bavlněnou noční košili a hodil ji na postel.
"Tentokrát to zvládneš sama?" pozvedl jsem obočí.
Rakel, která už po košili sahala, se zarazila a zděšeně se na mě zadívala.
"Ty jsi mě vážně převlíkal?!" vyjekla. "Sakra, já myslela, že se mi to zdálo!"
"No, pokud se nám to nezdálo oběma..." pokrčil jsem rameny.
"Ach, sakra. Japo, já... Do háje."
Kousla se do rtu a zahleděla se do peřiny. Pak zavřela oči.
"Hele, nemáš za co se stydět," usmál jsem se. "Rakel, no tak. Tiino. Nech toho. Vůbec jsem to tak nebral..."
Kecy, kecy, kecy.
"Ale já to beru," kuňkla. "Sakra. Asi bys měl jít."
Krátký pohled na hodiny na nočním stolku.
"Jsou tři v noci. Jak myslíš, že se dostanu domů? Pěšky se mi moc nechce."
"Já ti dám na taxík," olízla si rty. "Ale... Prosím, jdi. Je mi teď vážně trapně."
Trapně?
"Promiň, ale svlečenou tě může vidět každej, kdo chce, a tobě je trapně, že tě nemocnou převlíkám?!"
Vytřeštila oči.
"Tohle jsi NEŘEKL!" vyhrkla.
"Ale řekl!" zavrčel jsem. "Proboha, Rakel, víš, kam si můžeš strčit tohle... zkurvený feministický chování? Proboha, co z toho, že jsem tě viděl nahou? Vážně jsem si pak nešel vyhonit! Jo, jsi nádherná, prostě nádherná, ale v tu chvíli jsem měl jedinou starost! Jen aby ti bylo zase líp!"
Pak jsem se zvedl z postele.
"Juho..." řekla tiše.
"Ne, promiň. Máš pravdu. Půjdu. Jen je mi jasný, že teď už nic jako VZTAH mezi náma dvěma prostě nehrozí. Skvělý. Fakt skvělý. Byla jsi mi vážně sympatická, víš? Možná... Možná jsem se začal zamilovávat. Ale to je jedno. Protože slečna pornoherečka nesnese myšlenku na to, že jsem ji viděl NAHOU."
Vstala a bylo vidět, že jí není dobře. Chtěl jsem jí pomoct, nabídnout jí, ať se o mě opře, ale vrazila mi takovou facku, jakou jsem od ženy ještě nedostal.
"VYPADNI!" zavrčela.
"Fajn," frkl jsem. "Jak je libo. Madam."
Otočil jsem se a zabouchl za sebou dveře ložnice.
K čertu s ní. Káča zatracená. Jen jsem chtěl, aby se jí udělalo líp.
Když jsem se sehnul pro první botu, z ložnice se ozvalo vzlyknutí.
Ona... plakala?
V první chvíli mi ani nedošlo, co mě vlastně vzbudilo. Až po pár vteřinách jsem postřehl, že Rakel se pod peřinou hýbe.
"Zlato?" zamumlal jsem.
"Hm..." odvětila. "Nehci bejt zlá, ale cítím se docela stísněně."
"Promiň," kousl jsem se do rtu a pustil ji ze svého objetí. "Je ti líp?"
Pomalu se posadila. Viděl jsem prakticky vzato jen její obrysy ve tmě, ale neušlo mi, jak se najednou otřásla.
"Sakra, jsem zpocená jak... Jsem zpocená," frkla. "Ale... jo... Asi je to lepší."
"Podám ti nějakou košili," řekl jsem a vyskočil z postele.
Vzápětí se ozvalo cvaknutí a místnost ozářila aspoň trocha světla z lampičky na nočním stolku.
"To by se ti mohlo hodit," řekla Rakel, a z jejího hlasu bylo slyšet, že se usmívá.
Vzal jsem ze skříně bavlněnou noční košili a hodil ji na postel.
"Tentokrát to zvládneš sama?" pozvedl jsem obočí.
Rakel, která už po košili sahala, se zarazila a zděšeně se na mě zadívala.
"Ty jsi mě vážně převlíkal?!" vyjekla. "Sakra, já myslela, že se mi to zdálo!"
"No, pokud se nám to nezdálo oběma..." pokrčil jsem rameny.
"Ach, sakra. Japo, já... Do háje."
Kousla se do rtu a zahleděla se do peřiny. Pak zavřela oči.
"Hele, nemáš za co se stydět," usmál jsem se. "Rakel, no tak. Tiino. Nech toho. Vůbec jsem to tak nebral..."
Kecy, kecy, kecy.
"Ale já to beru," kuňkla. "Sakra. Asi bys měl jít."
Krátký pohled na hodiny na nočním stolku.
"Jsou tři v noci. Jak myslíš, že se dostanu domů? Pěšky se mi moc nechce."
"Já ti dám na taxík," olízla si rty. "Ale... Prosím, jdi. Je mi teď vážně trapně."
Trapně?
"Promiň, ale svlečenou tě může vidět každej, kdo chce, a tobě je trapně, že tě nemocnou převlíkám?!"
Vytřeštila oči.
"Tohle jsi NEŘEKL!" vyhrkla.
"Ale řekl!" zavrčel jsem. "Proboha, Rakel, víš, kam si můžeš strčit tohle... zkurvený feministický chování? Proboha, co z toho, že jsem tě viděl nahou? Vážně jsem si pak nešel vyhonit! Jo, jsi nádherná, prostě nádherná, ale v tu chvíli jsem měl jedinou starost! Jen aby ti bylo zase líp!"
Pak jsem se zvedl z postele.
"Juho..." řekla tiše.
"Ne, promiň. Máš pravdu. Půjdu. Jen je mi jasný, že teď už nic jako VZTAH mezi náma dvěma prostě nehrozí. Skvělý. Fakt skvělý. Byla jsi mi vážně sympatická, víš? Možná... Možná jsem se začal zamilovávat. Ale to je jedno. Protože slečna pornoherečka nesnese myšlenku na to, že jsem ji viděl NAHOU."
Vstala a bylo vidět, že jí není dobře. Chtěl jsem jí pomoct, nabídnout jí, ať se o mě opře, ale vrazila mi takovou facku, jakou jsem od ženy ještě nedostal.
"VYPADNI!" zavrčela.
"Fajn," frkl jsem. "Jak je libo. Madam."
Otočil jsem se a zabouchl za sebou dveře ložnice.
K čertu s ní. Káča zatracená. Jen jsem chtěl, aby se jí udělalo líp.
Když jsem se sehnul pro první botu, z ložnice se ozvalo vzlyknutí.
Ona... plakala?
Žádné komentáře:
Okomentovat