Ráno jsem se vzbudil už o půl osmé. Rakel tvrdě spala a zdálo se, že teplotu už nemá, za což jsem byl vážně rád.
Opatrně jsem vstal, abych ji náhodou neprobudil. Zatraceně, spaní v džínách a tričku už není nic pro mě. Cítil jsem se hrozně rozlámaný.
Z nočního stolku jsem vzal svůj mobil a vyklouzl do bytu.
Hned dvě zprávy od Kristiana. První v osm večer s otázkou, jestli jsem pořád u tý pornokočky. Druhá o půlnoci s gratulací k tomu, že jsem zjevně konečně zabodoval.
Prej konečně.
Prej ZABODOVAL.
Poslal jsem mu zprávu se sdělením, že má jít do hajzlu.
O minutu později se mi telefon rozdrnčel.
"Mikkonene? Ty nespíš?" frkl jsem.
"Teď jsem se vrátil z baru. Z PRÁCE, pokud bys chtěl mít blbý komentáře," ozvalo se. "Co jsi podrážděnej? Přece jen jsi nezabodoval?"
"Rakel měla horečku, kašel a rýmu. Co myslíš?" ušklíbl jsem se.
"Že by snadno podlehla?" zasmál se. "Ne, fajn, pardon. Tak... Proč jsi o sobě celej večer nedal vědět, když jsi byl doma?"
"Nebyl jsem doma! Zůstal jsem u ní a staral se o ni!"
"Japo, co jsem ti říkal o teplym kamarádovi?! Ne, dobře, promiň. Ježiš... Fakt jsi tam zůstal?"
"Měl jsem na výběr?"
"No... Jasně. Já bych asi... Jacku, ty ses do ní fakt zbláznil, co?"
"Zbláznil..." vzdychl jsem. "To zní jako by mi šlo jen o její tělo. Ale tak to není. Ona je skvělá. A já... Jukko, já se do ní asi fakt zamiloval."
Pár vteřin bylo ticho.
"Jako... fakt?" zeptal se pak Jukka.
"Říkám. Fakt," zasmál jsem se. "Vzít si ji, koupit si psa, pořídit si děti a v šedesáti s ní sedět v obýváku, zatímco kolem nás pobíhají naše vnoučata... Jo, najednou to zní jako docela dobrej plán. Sex s pornohvězdou... No, myslím, že vzhledem k těm dětem se k tomu dostanu stejně."
"Páni. Jacku, to je... Jsem rád. Za tebe. Fakt. Fajn, takže odteď ignoruj veškerý ty rady, co jsem ti dal."
"Ano, nebudu se snažit dostat ji do postele ještě dneska," ušklíbl jsem se.
"Hodnej kluk. Teď ti jde o hodně. I když, to, že jsi o ni pečoval, jsou nesporný body k dobru. Hele, když měla horečku, tak jsi ji možná taky... převlíkal, co?"
"Panebože, MIKKONENE!"
"Jen mi řekni, jestli má pořád ty piercingy v bradavkách, jinak nebudu klidně spát!"
"Ty ses koukal na porno, co?"
"Dávno předtím, než sis s ní začal, proboha! Tak má?"
"Jo, Jukko, má," protočil jsem panenky. "Ale neříkej mi, že s tím zjištěním budeš klidně spát!"
"No, tak za čtvrt hodinky ano."
"Hele! Přestaň laskavě fantazírovat o mojí holce!"
"Přestanu, až budu mít potvrzený, že to tvoje holka je!"
"Panebože, Mikkonene... Jdi radši... spát, jo?"
"Jasně. Tak... Pa, Japí. Hodně štěstí, až se vzbudí."
"Dobrou noc, Jukko."
Skončil jsem hovor a odlepil se od kuchyňské linky. Chtěl jsem zajít pro něco k snídani a zkusit si uvařit kafe, ale... Ve dveřích kuchyně stála Rakel. Zpod županu jí koukaly nohavice pyžama. Takže se zjevně už převlékla.
"Ehm, dobrý ráno," zamumlal jsem. "Je ti... líp?"
"Mnohem," usmála se.
"A jak... jsi tady dlouho?" odkašlal jsem si opatrně.
"Dost dlouho na to, abych slyšela to o dětech, o tom, že jsem tvoje holka, a taky tu část diskuse, která se asi vztahovala k mejm bradavkám."
"Ale do háje."
Zadíval jsem se do země.
Fajn, tak teď jsem to asi definitivně projel.
Zavřel jsem oči.
Počkat, ale to by mohla slyšet i...
Na svých rtech jsem ucítil ty její. A tentokrát to vážně nebyl ten lehoučký polibek.
"Rakel..." špitl jsem.
"Mimochodem, tu část o zamilování jsem slyšela taky," zasmála se. "A... mám pocit, že v tomhle ohledu na tom budeme podobně."
Vytřeštil jsem oči.
"Počkej, to jako-"
Zase mě políbila. Její jazyk vklouzl do mých úst. Objala mě. Ruce na mých zádech.
A pak udělala krok zpět, směrem k ložnici.
Opatrně jsem vstal, abych ji náhodou neprobudil. Zatraceně, spaní v džínách a tričku už není nic pro mě. Cítil jsem se hrozně rozlámaný.
Z nočního stolku jsem vzal svůj mobil a vyklouzl do bytu.
Hned dvě zprávy od Kristiana. První v osm večer s otázkou, jestli jsem pořád u tý pornokočky. Druhá o půlnoci s gratulací k tomu, že jsem zjevně konečně zabodoval.
Prej konečně.
Prej ZABODOVAL.
Poslal jsem mu zprávu se sdělením, že má jít do hajzlu.
O minutu později se mi telefon rozdrnčel.
"Mikkonene? Ty nespíš?" frkl jsem.
"Teď jsem se vrátil z baru. Z PRÁCE, pokud bys chtěl mít blbý komentáře," ozvalo se. "Co jsi podrážděnej? Přece jen jsi nezabodoval?"
"Rakel měla horečku, kašel a rýmu. Co myslíš?" ušklíbl jsem se.
"Že by snadno podlehla?" zasmál se. "Ne, fajn, pardon. Tak... Proč jsi o sobě celej večer nedal vědět, když jsi byl doma?"
"Nebyl jsem doma! Zůstal jsem u ní a staral se o ni!"
"Japo, co jsem ti říkal o teplym kamarádovi?! Ne, dobře, promiň. Ježiš... Fakt jsi tam zůstal?"
"Měl jsem na výběr?"
"No... Jasně. Já bych asi... Jacku, ty ses do ní fakt zbláznil, co?"
"Zbláznil..." vzdychl jsem. "To zní jako by mi šlo jen o její tělo. Ale tak to není. Ona je skvělá. A já... Jukko, já se do ní asi fakt zamiloval."
Pár vteřin bylo ticho.
"Jako... fakt?" zeptal se pak Jukka.
"Říkám. Fakt," zasmál jsem se. "Vzít si ji, koupit si psa, pořídit si děti a v šedesáti s ní sedět v obýváku, zatímco kolem nás pobíhají naše vnoučata... Jo, najednou to zní jako docela dobrej plán. Sex s pornohvězdou... No, myslím, že vzhledem k těm dětem se k tomu dostanu stejně."
"Páni. Jacku, to je... Jsem rád. Za tebe. Fakt. Fajn, takže odteď ignoruj veškerý ty rady, co jsem ti dal."
"Ano, nebudu se snažit dostat ji do postele ještě dneska," ušklíbl jsem se.
"Hodnej kluk. Teď ti jde o hodně. I když, to, že jsi o ni pečoval, jsou nesporný body k dobru. Hele, když měla horečku, tak jsi ji možná taky... převlíkal, co?"
"Panebože, MIKKONENE!"
"Jen mi řekni, jestli má pořád ty piercingy v bradavkách, jinak nebudu klidně spát!"
"Ty ses koukal na porno, co?"
"Dávno předtím, než sis s ní začal, proboha! Tak má?"
"Jo, Jukko, má," protočil jsem panenky. "Ale neříkej mi, že s tím zjištěním budeš klidně spát!"
"No, tak za čtvrt hodinky ano."
"Hele! Přestaň laskavě fantazírovat o mojí holce!"
"Přestanu, až budu mít potvrzený, že to tvoje holka je!"
"Panebože, Mikkonene... Jdi radši... spát, jo?"
"Jasně. Tak... Pa, Japí. Hodně štěstí, až se vzbudí."
"Dobrou noc, Jukko."
Skončil jsem hovor a odlepil se od kuchyňské linky. Chtěl jsem zajít pro něco k snídani a zkusit si uvařit kafe, ale... Ve dveřích kuchyně stála Rakel. Zpod županu jí koukaly nohavice pyžama. Takže se zjevně už převlékla.
"Ehm, dobrý ráno," zamumlal jsem. "Je ti... líp?"
"Mnohem," usmála se.
"A jak... jsi tady dlouho?" odkašlal jsem si opatrně.
"Dost dlouho na to, abych slyšela to o dětech, o tom, že jsem tvoje holka, a taky tu část diskuse, která se asi vztahovala k mejm bradavkám."
"Ale do háje."
Zadíval jsem se do země.
Fajn, tak teď jsem to asi definitivně projel.
Zavřel jsem oči.
Počkat, ale to by mohla slyšet i...
Na svých rtech jsem ucítil ty její. A tentokrát to vážně nebyl ten lehoučký polibek.
"Rakel..." špitl jsem.
"Mimochodem, tu část o zamilování jsem slyšela taky," zasmála se. "A... mám pocit, že v tomhle ohledu na tom budeme podobně."
Vytřeštil jsem oči.
"Počkej, to jako-"
Zase mě políbila. Její jazyk vklouzl do mých úst. Objala mě. Ruce na mých zádech.
A pak udělala krok zpět, směrem k ložnici.
Žádné komentáře:
Okomentovat