"A teď mi ještě jednou řekněte, proč ho vlastně hledáme," požádal Larry.
"Taky nevím! Radši bysme měli chystat oslavu a hostinu!" zavrčel Christus.
"Musíme přeci najít mého bratra!" odsekl Tommi.
"Proč? Aby se náhodou neztratil? Nejsou mu tři a Tampere zná moc dobře!" frkl Antti.
"Ale je vyděšenej!" hádal se Tommi.
"To já taky," pípl Juha.
"Ty jsi vyděšenej?" otočil se na něj Jay. Až v tu chvíli zaregistroval, jak Juha drtí Tommiho pravou paži.
"Proč jsi vyděšenej?" zeptal se Nakki.
"Protože se mi tu nelíbí," zamumlal Juha.
"Nelíbí?" rozhlédl se Antti po tmavé a zatuchlinou páchnoucíuličce, ve které se právě nacházeli. "Mně jo. Mám na tohle útulný místečko nádherný vzpomínky..."
"Ach, Antti!" vzdychl Christus. "Taky si vzpomínám!"
"Tady jsi mě povalil na tu popelnici," usmál se Antti.
"A o cihly jsem ti odřel tvou drahou koženou bundu!" rozplýval se Christus.
"A já ti nevratně zabělil tvý černý tričko..." zaculil se Antti.
"Skončili jste?" zavrčel Tommi, když Antti a Christus přistoupili k sobě a společně se zahleděli do dáli.
"Proč jsme pořád tady?" fňukl Juha.
"Upír a bojí se tmavejch uliček?" zasmál se Nakki.
"Já nejsem upír!" ohradil se Juha.
"Tak mi vysvětli, proč máš tak rudý vlasy! Takový nikdo nemá!" upozornil Jay.
"Ehm... Antti..." ucedil Larry.
"Ježiš, upír!" ukázal Jay vyděšeně na baskytaristu.
"Pánové, slyšeli jste někdy o barvě na vlasy?!" založil si Juha ruce v bok.
"A co tvý uhrančivý oči?!" přešel do útoku Nakki.
"NARODIL jsem se s uhrančivýma očima!" zavrčel Juha.
"Kurevsky uhrančivejma," uteklo Tommimu.
"Co?!" vytřeštil Christus na manažera nevěřícné oči.
"Já nic neřekl!" vyhrkl spěšně Tommi.
"Promluvil jsi nespisovně!" zaječela jedna popelnice. "Kurva, já slyšel, jak jsi promluvil nespisovně, Tommi Liimatainene!"
"Jonne?" vydechl Antti.
"Jonne!" vykřikl Juha a spěšně odklopil víko.
"Jíhá!" vřískl Jonne a pokusit se vyskočit ven. Byl však pohotově zachycen Juhovými pevnými pažemi. Několikrát sebou zazmítal, ale nakonec zůstal bezvládně ječet v Juhově náručí.
"Jsem rád, že mě poznáváš," konstatoval Juha. "Mohl bys se mnou mluvit, prosím?"
"Pusť mě, upíre," řekl Jonne hned poté, co mu došlo, že předstírání smrti na Juhu rozhodně platit nebude.
"Nejsem upír," zopakoval trpělivě Juha.
"A co tvý rudý vlasy a uhrančivý oči?" položil Jonne ještě nepoloženou otázku.
"Vlasy si barvím a-"
"Ty si barvíš vlasy?!"
"No přirozeně!"
"Jaká barva? Jakej odstín?!" vyhrkl Jonne.
"Ani na to nemysli!" okřikl ho Christus. "Tobě by to neslušelo!"
"Proč ne?" popotáhl Jonne. "Vždyť je to pěkný..."
Tommi se přinutil potlačit myšlenku na pár tvořený Juhou a Jonnem, oběma tak fantasticky rudovlasými. A hlavně na ty věci, co by se s nimi daly dělat...
"Tommi? Je ti dobře?" zeptal se Jonne svého mírně zpoceného a třesoucího se bratra.
"J-jasně," přikývl Tommi.
Incest! řval malý, slabý hlásek v manažerově hlavě. Alarm někde v jeho mozku hlasitě ječel, když Tommi v duchu sledoval, jak se k němu blíží Jonne s růžovými plyšovými pouty a koženým roubíkem...
"Jsi nějak rudej," poznamenal Juha.
"Já..." vydechl Tommi.
"Co se stalo, Tommi?" vyptával se Nakki.
"Tommi?" zamrkal Jay.
Ale to už manažer mizel za rohem.
"Tak co? Už můžeme jít?" dotázal se Juha.
"Jo, jasně," kývl Antti. Chtěl chytit ruku svého miláčka, ale toho už okupoval Jonne Liimatainen.
"Pomoc, Kristianku," zašeptal zpěvák do kytaristova ucha. "Já Juhovi nevěřím!"
"Neboj, Jonne. Neboj. Dáme si na něj pozor," ujistil ho tiše Christus.
Vzápětí byl Jonne popadnut za rameno a přitisknut k tělu rudovlasého mladíka. "Jdeme, zlato. Generál už zaručeně čeká..."
"Taky nevím! Radši bysme měli chystat oslavu a hostinu!" zavrčel Christus.
"Musíme přeci najít mého bratra!" odsekl Tommi.
"Proč? Aby se náhodou neztratil? Nejsou mu tři a Tampere zná moc dobře!" frkl Antti.
"Ale je vyděšenej!" hádal se Tommi.
"To já taky," pípl Juha.
"Ty jsi vyděšenej?" otočil se na něj Jay. Až v tu chvíli zaregistroval, jak Juha drtí Tommiho pravou paži.
"Proč jsi vyděšenej?" zeptal se Nakki.
"Protože se mi tu nelíbí," zamumlal Juha.
"Nelíbí?" rozhlédl se Antti po tmavé a zatuchlinou páchnoucíuličce, ve které se právě nacházeli. "Mně jo. Mám na tohle útulný místečko nádherný vzpomínky..."
"Ach, Antti!" vzdychl Christus. "Taky si vzpomínám!"
"Tady jsi mě povalil na tu popelnici," usmál se Antti.
"A o cihly jsem ti odřel tvou drahou koženou bundu!" rozplýval se Christus.
"A já ti nevratně zabělil tvý černý tričko..." zaculil se Antti.
"Skončili jste?" zavrčel Tommi, když Antti a Christus přistoupili k sobě a společně se zahleděli do dáli.
"Proč jsme pořád tady?" fňukl Juha.
"Upír a bojí se tmavejch uliček?" zasmál se Nakki.
"Já nejsem upír!" ohradil se Juha.
"Tak mi vysvětli, proč máš tak rudý vlasy! Takový nikdo nemá!" upozornil Jay.
"Ehm... Antti..." ucedil Larry.
"Ježiš, upír!" ukázal Jay vyděšeně na baskytaristu.
"Pánové, slyšeli jste někdy o barvě na vlasy?!" založil si Juha ruce v bok.
"A co tvý uhrančivý oči?!" přešel do útoku Nakki.
"NARODIL jsem se s uhrančivýma očima!" zavrčel Juha.
"Kurevsky uhrančivejma," uteklo Tommimu.
"Co?!" vytřeštil Christus na manažera nevěřícné oči.
"Já nic neřekl!" vyhrkl spěšně Tommi.
"Promluvil jsi nespisovně!" zaječela jedna popelnice. "Kurva, já slyšel, jak jsi promluvil nespisovně, Tommi Liimatainene!"
"Jonne?" vydechl Antti.
"Jonne!" vykřikl Juha a spěšně odklopil víko.
"Jíhá!" vřískl Jonne a pokusit se vyskočit ven. Byl však pohotově zachycen Juhovými pevnými pažemi. Několikrát sebou zazmítal, ale nakonec zůstal bezvládně ječet v Juhově náručí.
"Jsem rád, že mě poznáváš," konstatoval Juha. "Mohl bys se mnou mluvit, prosím?"
"Pusť mě, upíre," řekl Jonne hned poté, co mu došlo, že předstírání smrti na Juhu rozhodně platit nebude.
"Nejsem upír," zopakoval trpělivě Juha.
"A co tvý rudý vlasy a uhrančivý oči?" položil Jonne ještě nepoloženou otázku.
"Vlasy si barvím a-"
"Ty si barvíš vlasy?!"
"No přirozeně!"
"Jaká barva? Jakej odstín?!" vyhrkl Jonne.
"Ani na to nemysli!" okřikl ho Christus. "Tobě by to neslušelo!"
"Proč ne?" popotáhl Jonne. "Vždyť je to pěkný..."
Tommi se přinutil potlačit myšlenku na pár tvořený Juhou a Jonnem, oběma tak fantasticky rudovlasými. A hlavně na ty věci, co by se s nimi daly dělat...
"Tommi? Je ti dobře?" zeptal se Jonne svého mírně zpoceného a třesoucího se bratra.
"J-jasně," přikývl Tommi.
Incest! řval malý, slabý hlásek v manažerově hlavě. Alarm někde v jeho mozku hlasitě ječel, když Tommi v duchu sledoval, jak se k němu blíží Jonne s růžovými plyšovými pouty a koženým roubíkem...
"Jsi nějak rudej," poznamenal Juha.
"Já..." vydechl Tommi.
"Co se stalo, Tommi?" vyptával se Nakki.
"Tommi?" zamrkal Jay.
Ale to už manažer mizel za rohem.
"Tak co? Už můžeme jít?" dotázal se Juha.
"Jo, jasně," kývl Antti. Chtěl chytit ruku svého miláčka, ale toho už okupoval Jonne Liimatainen.
"Pomoc, Kristianku," zašeptal zpěvák do kytaristova ucha. "Já Juhovi nevěřím!"
"Neboj, Jonne. Neboj. Dáme si na něj pozor," ujistil ho tiše Christus.
Vzápětí byl Jonne popadnut za rameno a přitisknut k tělu rudovlasého mladíka. "Jdeme, zlato. Generál už zaručeně čeká..."
Žádné komentáře:
Okomentovat