Čtveřice
lidí nervózně povstávala na chodníku a vytrvale se rozhlížela kolem
sebe. Byla to velice zvláštní situace. Touhle dobou se okolo měl
potulovat nespočet lidí, ale nikde nebyla ani noha. Kristian se kousl do
rtu.
"Začínám si myslet, že nás sem někdo vylákal," vyslovil svou domněnku.
"Prosím tě, kdo by nás sem lákal?" protočil Antti panenky.
"Ten hlas v telefonu byl divnej," zachvěl se Larry.
"Ticho!" praštila ho Helena do ramene. "Ty jsi chlap! Já ženská, navíc těhotná! Já mám říkat, že ten hlas v telefonu byl divnej a ty mě máš uklidňovat!"
"Promiň, ale já si nemůžu pomoct," pípl Larry.
"Taky se bojím," zahleděl se Christus do dálky. "Myslím, že se něco stane. Antti! Co když nás chce někdo rozdělit?"
"To mu nedovolím, neboj," sevřel Antti jeho ruku.
"Přísaháš, lásko?" zadíval se mu Christus do očí.
"Nás dva nikdy nikdo nerozdělí," ujistil svou nevěstu Antti. "A kdyby to snad chtěl někdo zkusit, vždy nás bude držet pohromadě naše láska, není to tak? Budeme spolu, i když každý jinde..."
"Ale já nechci být jinde!" fňukl Christus. "Chci být jen s tebou!"
"Budeš. Neboj. Budeme spolu navždycky."
"Nikdy mě nepustíš z náručí?"
"Vidíš naše ruce, Kristianku? Jsou spojené."
"A nikdo je nerozdělí?"
"To by nás nejspíš musel zabít."
"Takže... budeme navždycky spolu."
"Naše ruce nikdo neroztrhne."
"Romantika..." vzdychla Helena.
"Myslíš, že nás taky nerozdělí?" zeptal se Larry.
"Proč by nás chtěl někdo rozdělit, Lauri?"
"Já nevím. Třeba je na nás někdo naštvanej."
"Ty snad o někom takovým víš?"
Přísahala by, že zaslechla něco velmi podobného slovům 'tvůj bratr', následovaným tichým konstatováním, že ona osoba je naštvaná pouze a jedině na mluvčího.
Zrovna se chtěla zeptat, proč by se chudák Ahti měl na Larryho zlobit, když vtom se k nim středem liduprázdné ulice přiblížily dvě černé dodávky.
"Antti..." odkašlal si Kristian. "Můj špatnej pocit je špatnější než kdy dřív!"
"Nepovídej..." polkl tiše Antti.
"Lásko," zamumlal Kristian, když se dveře dodávek otevřely a z nich vyskákali muži v černých kuklách. "Pořád naše ruce nikdo neroztrhne?"
"Neroztrhne! Já tě prostě nikomu nedám!"
"A... Antti!" zaječel Christus, když ho hrubé ruce popadly za pas a vlekly do auta.
"Lásko. LÁSKO!" vřískal Antti, když ho silné paže zvedaly do vzduchu. S hrůzou zjistil, že je nesen do jiné dodávky než Christus.
"Helenko! Heli, nechoď s nima! Lásko!" řval Larry, se kterým se potýkali hned dva muži najednou. "Lásko, nenech je, aby tě odvezli! LÁSKO!"
Dveře dodávky se zavřely a vůz se rozjel. Na chodníku už zbyli jen dva lidé.
"Půjdeš sama?" zahuhňal hlubokým hlasem únosce.
"Ovšem," pohodila hlavou Helena.
"Výborně. Prosím, madam..."
Únosce jí galantně pomohl do zadních prostor auta, kde se tou dobou nalézal zběsile ječící Christus. Vřískal s nevídanou hlasitostí.
"Jedem! Jedem!" křikl únosce směrem k řidiči.
"Rozkaz, pane! Ale umlč ho nějak," požádal řidič.
"Anttí! Anttí!" lkal Christus.
"Ticho, Kristiane!" okřikl ho únosce.
"Anttíku! Miláčku! ANTTI, pomóc!"
"Mlč!" překřičela ho Helena. "Proboha, musíš být tak strašně teatrální?!"
Christus se ihned uklidnil, otevřel oči a vzhlédl.
"Tak bacha. Jsem všechno možný, ale NEJSEM TEATRÁLNÍ, drahá madam!"
"Hele, nehádejte se mi tady," požádal únosce. O vteřinku později sňal z hlavy kuklu a odhalil své zlaté... zbytky vlasů.
"Jonne!" zalapal Christus dramaticky po dechu. "Poslyš, co tohle znamená?! Pokud mě unášíš kvůli tomu, abych si nebral Anttiho, rád bych ti připomněl, že Antti je moje jediná životní láska, na čemž se nemůže nic změnit! A to nezávisle na tom, jaké ke mně snad chováš city!"
"Já k tobě žádný city nechovám," ujistil ho Jonne. "Unesli jsme vás, protože... Slyšeli jste o takovým hezkým předsvatebním zvyku?"
"Jakým?" zamrkala Helena.
"Ženich nesmí čtyřiadvacet hodin před svatbou vidět svoji nevěstu!" vyhrkl Christus.
"Takže ženichové budou mít mejdan, co?" frkla Helena.
"Ale my taky," zaculil se Jonne. "Ten, kdo řídí, je Juha. A v mým bytě na nás čekají Natti a Patti!"
"Tak hele, Jonne!" ozval se Christus. "Abych se vůbec byl SCHOPNEJ vdát!"
"Začínám si myslet, že nás sem někdo vylákal," vyslovil svou domněnku.
"Prosím tě, kdo by nás sem lákal?" protočil Antti panenky.
"Ten hlas v telefonu byl divnej," zachvěl se Larry.
"Ticho!" praštila ho Helena do ramene. "Ty jsi chlap! Já ženská, navíc těhotná! Já mám říkat, že ten hlas v telefonu byl divnej a ty mě máš uklidňovat!"
"Promiň, ale já si nemůžu pomoct," pípl Larry.
"Taky se bojím," zahleděl se Christus do dálky. "Myslím, že se něco stane. Antti! Co když nás chce někdo rozdělit?"
"To mu nedovolím, neboj," sevřel Antti jeho ruku.
"Přísaháš, lásko?" zadíval se mu Christus do očí.
"Nás dva nikdy nikdo nerozdělí," ujistil svou nevěstu Antti. "A kdyby to snad chtěl někdo zkusit, vždy nás bude držet pohromadě naše láska, není to tak? Budeme spolu, i když každý jinde..."
"Ale já nechci být jinde!" fňukl Christus. "Chci být jen s tebou!"
"Budeš. Neboj. Budeme spolu navždycky."
"Nikdy mě nepustíš z náručí?"
"Vidíš naše ruce, Kristianku? Jsou spojené."
"A nikdo je nerozdělí?"
"To by nás nejspíš musel zabít."
"Takže... budeme navždycky spolu."
"Naše ruce nikdo neroztrhne."
"Romantika..." vzdychla Helena.
"Myslíš, že nás taky nerozdělí?" zeptal se Larry.
"Proč by nás chtěl někdo rozdělit, Lauri?"
"Já nevím. Třeba je na nás někdo naštvanej."
"Ty snad o někom takovým víš?"
Přísahala by, že zaslechla něco velmi podobného slovům 'tvůj bratr', následovaným tichým konstatováním, že ona osoba je naštvaná pouze a jedině na mluvčího.
Zrovna se chtěla zeptat, proč by se chudák Ahti měl na Larryho zlobit, když vtom se k nim středem liduprázdné ulice přiblížily dvě černé dodávky.
"Antti..." odkašlal si Kristian. "Můj špatnej pocit je špatnější než kdy dřív!"
"Nepovídej..." polkl tiše Antti.
"Lásko," zamumlal Kristian, když se dveře dodávek otevřely a z nich vyskákali muži v černých kuklách. "Pořád naše ruce nikdo neroztrhne?"
"Neroztrhne! Já tě prostě nikomu nedám!"
"A... Antti!" zaječel Christus, když ho hrubé ruce popadly za pas a vlekly do auta.
"Lásko. LÁSKO!" vřískal Antti, když ho silné paže zvedaly do vzduchu. S hrůzou zjistil, že je nesen do jiné dodávky než Christus.
"Helenko! Heli, nechoď s nima! Lásko!" řval Larry, se kterým se potýkali hned dva muži najednou. "Lásko, nenech je, aby tě odvezli! LÁSKO!"
Dveře dodávky se zavřely a vůz se rozjel. Na chodníku už zbyli jen dva lidé.
"Půjdeš sama?" zahuhňal hlubokým hlasem únosce.
"Ovšem," pohodila hlavou Helena.
"Výborně. Prosím, madam..."
Únosce jí galantně pomohl do zadních prostor auta, kde se tou dobou nalézal zběsile ječící Christus. Vřískal s nevídanou hlasitostí.
"Jedem! Jedem!" křikl únosce směrem k řidiči.
"Rozkaz, pane! Ale umlč ho nějak," požádal řidič.
"Anttí! Anttí!" lkal Christus.
"Ticho, Kristiane!" okřikl ho únosce.
"Anttíku! Miláčku! ANTTI, pomóc!"
"Mlč!" překřičela ho Helena. "Proboha, musíš být tak strašně teatrální?!"
Christus se ihned uklidnil, otevřel oči a vzhlédl.
"Tak bacha. Jsem všechno možný, ale NEJSEM TEATRÁLNÍ, drahá madam!"
"Hele, nehádejte se mi tady," požádal únosce. O vteřinku později sňal z hlavy kuklu a odhalil své zlaté... zbytky vlasů.
"Jonne!" zalapal Christus dramaticky po dechu. "Poslyš, co tohle znamená?! Pokud mě unášíš kvůli tomu, abych si nebral Anttiho, rád bych ti připomněl, že Antti je moje jediná životní láska, na čemž se nemůže nic změnit! A to nezávisle na tom, jaké ke mně snad chováš city!"
"Já k tobě žádný city nechovám," ujistil ho Jonne. "Unesli jsme vás, protože... Slyšeli jste o takovým hezkým předsvatebním zvyku?"
"Jakým?" zamrkala Helena.
"Ženich nesmí čtyřiadvacet hodin před svatbou vidět svoji nevěstu!" vyhrkl Christus.
"Takže ženichové budou mít mejdan, co?" frkla Helena.
"Ale my taky," zaculil se Jonne. "Ten, kdo řídí, je Juha. A v mým bytě na nás čekají Natti a Patti!"
"Tak hele, Jonne!" ozval se Christus. "Abych se vůbec byl SCHOPNEJ vdát!"
Žádné komentáře:
Okomentovat