No one can live...

Autor: Arvari
Žánr: Já ani nevím... Ale slash to není.
Přístupnost: PG-13?
Postavy: Sir Christus, Jack Smack
Shrnutí: "Já vím. Ale je to písnička, kvůli který myslím na věci, na který myslet prostě NECHCI!"
Počet slov: 592
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Seděli jsme na gauči v Japově obýváku, Japa nohy položené na konferenčním stolku, já na jeho klíně. Seděli jsme, mlčeli a poslouchali cédéčko s nějakým Rakeliným mixem písniček, jen proto, že Japa byl líný vstát a dojít k přehrávači.
Klížily se mi oči. Tenhle týden byl vážně nehorázně únavný. A byl jsem Japovi upřímně vděčný za to, že mě dneska pozval na večeři, protože jinak bych při pokusu něco uvařit patrně podpálil byt. Nebo skončil s něčím z rychlého občerstvení. Takhle jsem věděl, že budu mít teplé jídlo, a lepší, než bych já sám kdy uvařil.
Dost možná bych přímo na tom gauči vážně usnul, kdyby mi najednou nedošlo, jaká písnička právě hraje.
"No-one can live broken-hearted..."
Najednou jsem se cítil vzhůru až moc.
"Japo..." vzdychl jsem.
"Ani s tím nezačínej!" varoval mě.
"Vypni to. PROSÍM!" zaklonil jsem zoufale hlavu. "Prosím, Japí..."
"Chrisu, je to jen PÍSNIČKA," řekl takovým tónem, že mi bylo jasné, že u toho protočil panenky.
"Já vím," zamumlal jsem. "Ale je to písnička, kvůli který myslím na věci, na který myslet prostě NECHCI!"
"Jukko-"
"VYPNI TO! Nebo to vypnu JÁ!"
"No jo, proboha. Tak už se přestaň vztekat," řekl a za chviličku už se pokojem rozezněli Bon Jovi.
"Víš, tvoje ženská má prostě ujetej hudební vkus," konstatoval jsem.
"Víš, vážně by sis měl uvědomit, že tohle všechno je už za tebou," odsekl.
"Co konkrétně myslíš tím VŠÍM?" frkl jsem.
"Jukko..." vzdychl. "Ty NEMÁŠ zlomený srdce."
"Ta písnička není o zlomeným srdci, to moc dobře víš," olízl jsem si bezděčně rty. "Sakra, Japo. Byl jsem sám, když jsme tuhle písničku dělali. A jsem... pořád sám."
"Nejsi sám."
"Jakto?"
"Máš přece mě."
Vytřeštil jsem oči a zadíval se na jeho v tuhle chvíli naprosto nevinný obličejík.
"Já si něco šlehnul?!"
"Ach, bože..." ušklíbl se. "Samozřejmě to nemyslím v tom smyslu, že spolu něco máme, jelikož nemáme, ale stejně... Jsem tady přece pro tebe."
"Jsi patetický pako," poznamenal jsem.
"Jukko," vzdychl. "Víš, že přede mnou si nemusíš hrát na drsňáka."
"Nehraju si na žádnýho drsňáka," zavrtěl jsem hlavou.
"Jen dobře," kývl. "Protože, víš... Já tě už viděl na dně. Viděl jsem, jak nepřítomně zíráš do prázdna, když se s tebou tehdy ta kačena rozešla. Poslouchal jsem tvůj hysterickej pláč, když jsi s Negative už prostě nemohl vydržet na turné a zoufale jsi chtěl domů. Viděl jsem, jak se hroutíš, když tě vyhodili. A v neposlední řadě jsem u tebe seděl a držel tě za ruku, když jsi měl nejhorší absťák svýho života a brečel a škemral o dávku..."
Nejistě jsem se mu zadíval do očí.
"Juho..." špitl jsem.
"To, že projevíš city, neznamená, že jsi slaboch," mrkl.
"Já... Já vím. Jako když ses ty večer před svatbou rozbrečel štěstím, že si budeš Rakel brát," neodpustil jsem si.
"Přesně," kývl. "Ale o tom se mimo tuhle místnost laskavě nešiř, ano?"
Sundal jsem nohy z jeho klína a místo toho se velmi nepohodlně schoulil do jeho náruče.
"Bez tebe bych byl v prdeli, Juho," zamumlal jsem.
"Jo, Jukko," pohladil mě po zádech. "Taky tě mám rád..."