"Jukko?"
"..."
"Jukkí, mazlíčku..."
"Mchm?"
"Pusinečko moje..."
"Uch..."
"Pořád umíráš, lásko?"
"Tohle si snad ani nezaslouží komentář, JUHO!"
"Ale no tak. Tohle od tebe nebylo hezký."
"A od tebe nebylo hezký to, jak ses mi posmíval, jestli ještě umírám! Bylo to od tebe dokonce hrozně ošklivý, Juhano Jakonene! Abys věděl, já se vážně necítím dobře!"
"Ano, pusinko, je to na tobě vidět."
"Vidět? PROBOHA! Takže je to tady! Proboha, doufal jsem, že se to nestane! Ne, prosím, jdi pryč! Nechci, abych mě viděl se zapadlýma očima, bledýho, slabýho, nemohoucího!"
"O tom jsem nemluvil, Jukkínku. Spíš o tom, že jsi přikrytej oběma dekama, na čele máš studenej obklad a na noční stolek sis dal hrnek čaje, všechny možný i nemožný prášky proti nachlazení a teploměr."
"Ten teploměr naměřil přes sedmatřicet!"
"Jo, zlato, protože jsi přehřátej z toho, že ležíš pod dvěma dekama."
"To není pravda."
"Ale je. A my oba to víme."
"Jacku, ty jsi tak strašně necitlivej! Já mám TĚŽKOU RÝMU, proč to nechápeš?!"
"Jasně. Těžkou rýmu. Tak kde jsou posmrkaný kapesníky?"
"Ehm... tady?"
"Jukko, to je jeden papírovej kapesníček. A od pohledu je suchej."
"Aha. Jasně. Tak abys věděl, ten koš, kam házíme papírový ubrousky, kterýma se po sexu otíráme, ten byl ještě včera odpoledne prázdnej. Teď jsi spokojenější?!"
"Ehm..."
"Jsi na mě zlej."
"Hele, když jsi u toho, nebyla ta krabice s kapesníkama předevčírem večer černá?"
"Byla. Tohle je další. Napiš si papírový kapesníky na seznam k tomu čokoládovýmu masážnímu oleji."
"Ach, Jukkí. Promiň. Já ti nevěřil, že ti není dobře..."
"Tak teď už vě... he... he... he..."
"Jukkí?"
"PČÍ!"
"Na zdravíčko, miláčku."
"Děkuju, prdelko..."
"Chceš podat hrnek s čajem? Prášek? Chceš uvařit nějakou dobrůtku?"
"Proboha, NE!"
"..."
"???"
"To už zase narážíš na moje vaření?!"
"Ne, lásko! Jak tě to proboha mohlo napadnout?! Víš, to jen... Že když jsem nachlazenej, vůbec nemám na nic chuť, nechce se mi nic jíst, nic nemá chuť..."
"Aha. A proto je na tom nočním stolku napůl sežraná tabulka čokolády, co?"
"Tohle od tebe není hezký. Vůbec mi nevěříš. ZASE!"
"Jukko, někdy jsi na zabití, víš o tom?"
"Ach, ano, prdelko."
"A proč mám pocit, že najednou ti není ZDALEKA tak mizerně jako před chvílí, hm?"
"No, možná..."
"Jukkí?"
"Juhínku, víš, já se tu sám v postýlce docela nudím..."
"Ale no tak. Zase začínáš?"
"Juhí, co kdybys mě kapku zahřál a rozptýlil?"
"Jukko, víš, že když takhle začneš..."
"Tak neodoláš. Ano, prdelko."
"Jen jedna malá technická otázka... Jsi hodně nadrženej?"
"Proč, Japí?"
"Já jen, jestli mám na ten seznam rovnou dopsat i lubrikant..."
Žádné komentáře:
Okomentovat