"Ach jo..."
"Hm?"
"ACH... JO..."
"Ano, lásko?"
"ACH! JO!"
"Prdelko, ať to řekneš jakkoliv důrazně, nepochopím, co mi má tvoje 'ach jo' naznačit."
"Co asi? NUDÍM SE, Jukkí!"
"Já myslel, že si čistíš a leštíš kytaru. Řekl jsi, že půjdeš!"
"To bylo před třema hodinama, Jukkí! V tomhle bytě není kytara, která by se v případě potřeby nedala použít jako zrcadlo!"
"To je dobrý vědět..."
"No jo, ale teď se NUDÍM!"
"Tak proč si teď na tu kytaru nezahraješ?"
"Zešílel jsi? Aby se zas celá upatlala?!"
"Ach, jasně. To mi nedošlo."
"Minimálně do zejtřka na žádnou z těch kytar nesáhnu!"
"Tak si jdi, já nevím... Nemůžeš si třeba číst?"
"Nemám NÁLADU na čtení. Beztak nemáme žádnou zajímavou knížku."
"Taky pravda."
"Co ty to čteš?"
"Máma mi půjčila nějakej zamilovanej románek. Ale je to hrozně nudný..."
"Div se, Jukkí. V těhle věcech spolu dva chlapi většinou neskončej."
"NE?!"
"Počkej, nebo spolu skončili?"
"Ne, ale... Já doufal, že si ty dva idioti konečně přestanou rvát o tu jednu babu, když je tak zjevný, že ve skutečnosti jedou po sobě navzájem!"
"Obávám se, Jukkí, že jeden z nich skončí s ní."
"Sakra!"
"Nebo je tu taky možnost, že ona umře, a nebude ji mít ani jeden."
"A pak skončej spolu?"
"Myslím, že i kdyby, nikdo by to tam nenapsal."
"..."
"Chudák knížka."
"To jsi udělal schválně, co? Abych se taky nudil, když ty se nudíš!"
"To jsem neplánoval..."
"Fajn."
"Ale když už to tak vyšlo..."
"Ty jeden parchante!"
"Jukko, když já jsem fakt ZNUDĚNEJ!"
"Tak se nějak zabav! Můžeš mi jít udělat kafe."
"Co je na tom zábavnýho, sakra?"
"Já nevím. Nauč se žonglovat s hrnkama."
"Ha. Ha. Ha. JUKKÍ..."
"Budeš takhle otravovat, dokud se ti nezačnu věnovat, mám pravdu?"
"Mhm..."
"Jsi příšernej."
"Jukkí, co když ti řeknu, že mám zábavu pro nás oba?"
"Ty chceš souložit, co?"
"To jsem tak průhlednej?"
"Ale kdepak, prdelko... Ale já mám lepší nápad!"
"Mám se bát?"
"Proč bys měl?"
"Já nevím, tvoje nápady bejvaj většinou děsivý."
"Budu se tvářit, že jsem tohle přeslechnul."
"To nemusíš, Jukkí, jelikož já si za tím stojím."
"Chceš to slyšet nebo ne?!"
"Fajn, povídej."
"Vidíš, jak je dneska venku krásně?"
"Tak teď se už VÁŽNĚ bojím!"
"Jak svítí sluníčko..."
"Jukko, ty chceš jít VEN?!"
"Mhm, na procházku..."
"Co je na procházce zábavnýho?!"
"Co? No, můžeme jít, koukat se kolem sebe, držet se za ruce, občas si dát pusinku..."
"To je zábava?"
"Můžeme se pak stavit někde na kafi."
"To pořád není zábava."
"JUHÍ, no tak! Je tam přece nádherně!"
"Je tam hnusný SLUNCE!"
"Co máš proti sluníčku?"
"Jen nemám rád, když mi svítí do očí."
"Lásko, promiň, ale nemáš na to asi tak padesátery sluneční brejle, ve všemožnejch barvách a odstínech?"
"To je detail."
"Juhí, no tak, nebuď takovej! Podívej, stejně jsi bílej jako stěna. Neuškodí ti, když se kapku opálíš. Prdelko..."
"Tak já se ti nelíbím takovej, jakej jsem?!"
"Tohle jsem měl asi čekat, co? Lásko, ale to od tebe není moc hezký, používat moje triky, víš?"
"A to mě má zajímat?"
"Tak víš co, Juhí?"
"Copak?"
"Když budeš hodnej a půjdeš se mnou na procházku a někam do kavárny, tak... až se vrátíme..."
"Mhm, to zní dobře..."
"Takže půjdeme?"
"Fajn. Ale varuju tě, jestli se opálím MOC, tak si mě nepřej!"
"Neboj, prdelko. Budeme tam maximálně tak hodinku. Slibuju."
"Fajn. Tak já si jdu pro ty sluneční brejle..."
Žádné komentáře:
Okomentovat