"Ách..."
"Jo, nevyjádřil bych to líp. Ou..."
"Páni. Páni."
"Spíš bych řekl panebože."
"Jo, to je taky jedna z možností. Bože..."
"Ježiši Kriste..."
"Tak... Tak teď už asi konečně chápu, co je myšlený těma schodama do nebe!"
"Ty možná."
"Cože? Jukkí, tobě se to snad nelíbilo?!"
"Víš, pro tebe to jsou schody do nebe, protože na nich celou dobu NEJSI NAPLÁCNUTEJ."
"A-ale..."
"Japí, když ze mě konečně slezeš, hned ti to vysvětlím."
"Jo, už... Už lezu."
"Dík... Ach, moje kolena. Moje stehna... Moje LOKTY!"
"A-ale... Jukkí..."
"Uch, Juhí... Byla to paráda. Prostě PARÁDA."
"Tak proč to nebyly schody do nebe?!"
"Byly. Do chvíle, než jsem sletěl z toho orgasmovýho obláčku a došlo mi, jak moc mám všechno otlačený!"
"J-Jukkínečku?"
"Ano, Juhísku?"
"Takže se ti to opravdu líbilo?"
"Byl jsi stejně úžasnej, jako vždycky. A teď... Co se přesunout do toho mýho pokoje, kam jsme se předtím nedokázali dostat? Víš, postel je o dost pohodlnější záležitost než SCHODY."
"A má tvůj starej pokoj dost velkou postel?"
"Ach, ano. Už jako teenager jsem si rád užíval..."
"Tak to by mě ani nenapadlo, věříš?"
"Vlastně mám pocit, že jsem prošoustal celej tenhle dům. Až na tyhle schody! Na těch jsem to fakt ještě NIKDY nedělal!"
"Do dnešního dne."
"Ach ano... A myslím, že mi to stačí. Juhínku..."
"Copak, Jukkísku?"
"Opravdu jsi toho pavouka nastrčil Anttimu?"
"Jo, lásko. A věř, že z toho byl nadšenej. Doufám, že mu nic neudělá."
"Pavouk Anttimu nebo Antti pavoukovi?"
"Spíš to druhý."
"Hm, lásko?"
"Ano?"
"Napadá mě další místo v tomhle domě, kde jsem si ještě neužíval."
"Poslouchám."
"V koupelně na pračce."
"No, ne že bysme toho doma neměli dost, ale..."
"Ale?"
"Ale pojď! Pračka tvojí matky, to je něco úplně jinýho! Jen... Jukkínku?"
"Neboj. Pak se sbalím a půjdeme si užívat k NÁM domů, na NAŠI pračku a do NAŠÍ postýlky."
"Jukkí?"
"Ano?"
"Nemůžeme si koupit byteček se schodama?"
"Samozřejmě, že můžeme, Juhínku."
"Jukkí, cítím tam ale!"
"Cítíš správně. Ale pokaždý, když si to budeš mít chuť dát na těch schodech, budeš DOLE!"
"Chápu. Žádný schody."
"Hodnej kluk. Jau, moje lokty. Moje kolena..."
"Jo, nevyjádřil bych to líp. Ou..."
"Páni. Páni."
"Spíš bych řekl panebože."
"Jo, to je taky jedna z možností. Bože..."
"Ježiši Kriste..."
"Tak... Tak teď už asi konečně chápu, co je myšlený těma schodama do nebe!"
"Ty možná."
"Cože? Jukkí, tobě se to snad nelíbilo?!"
"Víš, pro tebe to jsou schody do nebe, protože na nich celou dobu NEJSI NAPLÁCNUTEJ."
"A-ale..."
"Japí, když ze mě konečně slezeš, hned ti to vysvětlím."
"Jo, už... Už lezu."
"Dík... Ach, moje kolena. Moje stehna... Moje LOKTY!"
"A-ale... Jukkí..."
"Uch, Juhí... Byla to paráda. Prostě PARÁDA."
"Tak proč to nebyly schody do nebe?!"
"Byly. Do chvíle, než jsem sletěl z toho orgasmovýho obláčku a došlo mi, jak moc mám všechno otlačený!"
"J-Jukkínečku?"
"Ano, Juhísku?"
"Takže se ti to opravdu líbilo?"
"Byl jsi stejně úžasnej, jako vždycky. A teď... Co se přesunout do toho mýho pokoje, kam jsme se předtím nedokázali dostat? Víš, postel je o dost pohodlnější záležitost než SCHODY."
"A má tvůj starej pokoj dost velkou postel?"
"Ach, ano. Už jako teenager jsem si rád užíval..."
"Tak to by mě ani nenapadlo, věříš?"
"Vlastně mám pocit, že jsem prošoustal celej tenhle dům. Až na tyhle schody! Na těch jsem to fakt ještě NIKDY nedělal!"
"Do dnešního dne."
"Ach ano... A myslím, že mi to stačí. Juhínku..."
"Copak, Jukkísku?"
"Opravdu jsi toho pavouka nastrčil Anttimu?"
"Jo, lásko. A věř, že z toho byl nadšenej. Doufám, že mu nic neudělá."
"Pavouk Anttimu nebo Antti pavoukovi?"
"Spíš to druhý."
"Hm, lásko?"
"Ano?"
"Napadá mě další místo v tomhle domě, kde jsem si ještě neužíval."
"Poslouchám."
"V koupelně na pračce."
"No, ne že bysme toho doma neměli dost, ale..."
"Ale?"
"Ale pojď! Pračka tvojí matky, to je něco úplně jinýho! Jen... Jukkínku?"
"Neboj. Pak se sbalím a půjdeme si užívat k NÁM domů, na NAŠI pračku a do NAŠÍ postýlky."
"Jukkí?"
"Ano?"
"Nemůžeme si koupit byteček se schodama?"
"Samozřejmě, že můžeme, Juhínku."
"Jukkí, cítím tam ale!"
"Cítíš správně. Ale pokaždý, když si to budeš mít chuť dát na těch schodech, budeš DOLE!"
"Chápu. Žádný schody."
"Hodnej kluk. Jau, moje lokty. Moje kolena..."
Žádné komentáře:
Okomentovat