Odešla
hned po jídle. Ne, vlastně ne. Odešla potom, co s Cami umyla nádobí. Ty
dvě si rychle padly do oka. Vlastně jsem se přistihl, že přemýšlím o
tom, že by nebylo tak špatné, kdyby Milla občas zaskočila na návštěvu a s
malou si pohrála. Ano, sice jsem expert na holčičí malovátka a šatečky,
rozumím všem jejím oblíbeným kresleným seriálům, učím ji hrát na
kytaru... ale do tajů hry s panenkami jsem nikdy zcela nepronikl. Na
druhou stranu to zaujetí, s jakým obě Camilly debatovaly o nejnovějším
modelu panenky Barbie, bylo až neuvěřitelné.
Zoufale jsem zaklapl knížku. Ano, knížku, nekoukejte tak překvapeně. Nemohl jsem se na čtení ani v nejmenším soustředit. Pořád se mi do hlavy vtíraly myšlenky na ni. POŘÁD. Netušil jsem, co to znamená, ale nějak se mi to celé přestávalo líbit.
Vtom jsem z kuchyně zaslechl cinkání skleněných lahví. Ksakru, vždyť Cami je u sebe, nebo ne?!
"Camillo!" vykřikl jsem, když jsem vletěl do oné inkriminované místnosti. Ta malá stála nad dřezem a právě v tom okamžiku do něj zaujatě lila nahnědlou tekutinu. Vedle ní už stály dvě prázdné lahve. Když jsem vyslovil její jméno, trhla sebou.
"T-tatí," pípla provinile. Lahev postavila na linku vedle sebe.
"Tys mi vlezla do baru?!" zaječela jsem. "Víš vůbec, co ten koňak stál? Měl jsem ho pro zvláštní příležitosti a ty jsi ho půlku vylila! A co ta vodka? A víno?!"
"Máma říkala, že jsi alkoholik," pronesla tiše. "A když budeš dál takhle pít, tak ti ztvrdnou játra a umřeš."
"To ti nakecala?" zamumlal jsem a opatrně ji vzal do náruče. Lehce pokývala hlavou. Její krásné blonďaté vlásky se rozkošně zavlnily.
"Ty neumřeš, viď, tatí?" popotáhla.
"Ještě dlouho ne. Ale jednou tam musíme všichni, princez- Co je zase tohle?!" začichal jsem.
"To nic!" ujišťovala mě překotně. Postavil jsem ji na zem a znovu začichal. Cigaretový kouř. Ten poznám na kilometry.
"Je to z obýváku!" vyjekl jsem a rozběhl se do sousedního pokoje. Ubrus na stolku byl v plamenech. Jen díky Bohu, že oheň nebyl veliký. A taky za to, že jsem u gauče nechal lahev s minerálkou.
Ldyž bylo nebezpečí požáru zažehnáno, otočil jsem se ke dveřím obýváku. Camilla stála v nich a upřeně pozorovala své prsty u nohou. Pečlivě jsem prozkoumal popelník, z kterého se oheň rozšířil.
"Pálila jsi moje cigarety," pronesl jsem temně.
"Když budeš kouřit, dostaneš rakovinu a umřeš," kuňkla.
"A to mi to nemůžeš říct jinak, než tím, že se mi pokusíš podpálit byt?!" vybuchl jsem.
"Já... já nechtěla... tatí..." vzlykla.
"Mohlo to tu celý skončit v plamenech!" řval jsem ne ni. "Proboha, jak ty jen můžeš bejt moje dítě?! Vždyť v hlavě nemáš špetku rozumu! A tvoje matka ti ještě říká takový hovadiny!"
"Kdy už se vrátí Camilla?!" vykřikla náhle. Její zeleně jiskřící oči se do mě vpíjely.
"Proč tohle chceš vědět?" zabručel jsem. Pořád jsem pěnil. Stačil jediný podnět...
"Protože před ní bys na mě nikdy takhle neřval!" vyjekla a z očí se jí začaly hrnout slzičky. "Nechtěl by ses shodit!"
"Tak poslouchej, ty malej zlořáde!" Chytil jsem ji za paže a pevně stiskl. Ano, tohle byla ta poslední kapka. "Vylila jsi mi chlast! Spálila cigarety! Ale do ženskejch mi kecat nebudeš! Nenechám se omezovat sedmiletým frackem! A říkám ti, jestli teď HNED nezmizíš do svýho pokoje, tak něco zažiješ! A pamatuj si, Camilla byla jen úlet! Sex na jednu noc! A teď padej, jinak se nedožiješ toho, abys vůbec zjistila, co to sex je!"
Pak jsem ji pustil.
"T-tatí," zakňučela. "Copak už mě nemáš rád?"
"Táhni k sobě do pokoje!" zavřeštěl jsem jí do tváře.
Otočila se a s pláčem utekla. Až ve chvíli kdy bouchly jedny dveře v bytě, mi to došli. Čelem jsem se zničeně opřel o zem. Neovladatelně jsem se třásl a vzlykal.
"Ježiši Kriste. Co jsem to udělal?!"
Zoufale jsem zaklapl knížku. Ano, knížku, nekoukejte tak překvapeně. Nemohl jsem se na čtení ani v nejmenším soustředit. Pořád se mi do hlavy vtíraly myšlenky na ni. POŘÁD. Netušil jsem, co to znamená, ale nějak se mi to celé přestávalo líbit.
Vtom jsem z kuchyně zaslechl cinkání skleněných lahví. Ksakru, vždyť Cami je u sebe, nebo ne?!
"Camillo!" vykřikl jsem, když jsem vletěl do oné inkriminované místnosti. Ta malá stála nad dřezem a právě v tom okamžiku do něj zaujatě lila nahnědlou tekutinu. Vedle ní už stály dvě prázdné lahve. Když jsem vyslovil její jméno, trhla sebou.
"T-tatí," pípla provinile. Lahev postavila na linku vedle sebe.
"Tys mi vlezla do baru?!" zaječela jsem. "Víš vůbec, co ten koňak stál? Měl jsem ho pro zvláštní příležitosti a ty jsi ho půlku vylila! A co ta vodka? A víno?!"
"Máma říkala, že jsi alkoholik," pronesla tiše. "A když budeš dál takhle pít, tak ti ztvrdnou játra a umřeš."
"To ti nakecala?" zamumlal jsem a opatrně ji vzal do náruče. Lehce pokývala hlavou. Její krásné blonďaté vlásky se rozkošně zavlnily.
"Ty neumřeš, viď, tatí?" popotáhla.
"Ještě dlouho ne. Ale jednou tam musíme všichni, princez- Co je zase tohle?!" začichal jsem.
"To nic!" ujišťovala mě překotně. Postavil jsem ji na zem a znovu začichal. Cigaretový kouř. Ten poznám na kilometry.
"Je to z obýváku!" vyjekl jsem a rozběhl se do sousedního pokoje. Ubrus na stolku byl v plamenech. Jen díky Bohu, že oheň nebyl veliký. A taky za to, že jsem u gauče nechal lahev s minerálkou.
Ldyž bylo nebezpečí požáru zažehnáno, otočil jsem se ke dveřím obýváku. Camilla stála v nich a upřeně pozorovala své prsty u nohou. Pečlivě jsem prozkoumal popelník, z kterého se oheň rozšířil.
"Pálila jsi moje cigarety," pronesl jsem temně.
"Když budeš kouřit, dostaneš rakovinu a umřeš," kuňkla.
"A to mi to nemůžeš říct jinak, než tím, že se mi pokusíš podpálit byt?!" vybuchl jsem.
"Já... já nechtěla... tatí..." vzlykla.
"Mohlo to tu celý skončit v plamenech!" řval jsem ne ni. "Proboha, jak ty jen můžeš bejt moje dítě?! Vždyť v hlavě nemáš špetku rozumu! A tvoje matka ti ještě říká takový hovadiny!"
"Kdy už se vrátí Camilla?!" vykřikla náhle. Její zeleně jiskřící oči se do mě vpíjely.
"Proč tohle chceš vědět?" zabručel jsem. Pořád jsem pěnil. Stačil jediný podnět...
"Protože před ní bys na mě nikdy takhle neřval!" vyjekla a z očí se jí začaly hrnout slzičky. "Nechtěl by ses shodit!"
"Tak poslouchej, ty malej zlořáde!" Chytil jsem ji za paže a pevně stiskl. Ano, tohle byla ta poslední kapka. "Vylila jsi mi chlast! Spálila cigarety! Ale do ženskejch mi kecat nebudeš! Nenechám se omezovat sedmiletým frackem! A říkám ti, jestli teď HNED nezmizíš do svýho pokoje, tak něco zažiješ! A pamatuj si, Camilla byla jen úlet! Sex na jednu noc! A teď padej, jinak se nedožiješ toho, abys vůbec zjistila, co to sex je!"
Pak jsem ji pustil.
"T-tatí," zakňučela. "Copak už mě nemáš rád?"
"Táhni k sobě do pokoje!" zavřeštěl jsem jí do tváře.
Otočila se a s pláčem utekla. Až ve chvíli kdy bouchly jedny dveře v bytě, mi to došli. Čelem jsem se zničeně opřel o zem. Neovladatelně jsem se třásl a vzlykal.
"Ježiši Kriste. Co jsem to udělal?!"
Žádné komentáře:
Okomentovat