Autor: Arvari
Žánr: Není to slash a není to hetero. Vlastně to není nic, možná maximálně trochu vtipný...
Přístupnost: Ne tak vysoká, jak byste chtěli
Postavy: Bratříčci Mikkonenové
Shrnutí: V Mattiho bytě je mírný nepořádek. Kdo za něj asi nese odpovědnost?
Počet slov: 427
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: Není to slash a není to hetero. Vlastně to není nic, možná maximálně trochu vtipný...
Přístupnost: Ne tak vysoká, jak byste chtěli
Postavy: Bratříčci Mikkonenové
Shrnutí: V Mattiho bytě je mírný nepořádek. Kdo za něj asi nese odpovědnost?
Počet slov: 427
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
"Ty jsi prostě NESKUTEČNEJ, Jukko!" zaječel jsem.
Čekal jsem, že se naštve a něco odsekne. Čekal jsem, že se začne omlouvat. Co jsem ale rozhodně nečekal, bylo to, že se zakření a pronese: "Díky!"
Zalapal jsem po dechu.
"Díky?!" zopakoval jsem nevěřícně. "Ty mi DĚKUJEŠ?!"
Přikývl a nevzrušeně se obsloužil z pytlíku s chipsy.
"Za co mi proboha děkuješ?" zeptal jsem se, když mi došlo, že kývnutím považuje mou předchozí otázku za zodpovězenou.
"No, řekl jsi, že jsem neskutečnej," usmál se zářivě.
"Ale to nebyla poklona!" upozornil jsem ho.
"No a?" pozvedl obočí, načež do jeho úst putovala další hrst brambůrků.
Zamrkal jsem. Jediná reakce, které jsem v tu chvíli byl schopen.
Jukka natáhl ruku s pytlíkem chipsů.
"Dáš si?" zeptal se nevinně.
"JUKKO," zavrčel jsem. "Kdybych snad nějakou blbou shodou náhod CHTĚL brambůrky, dám krk na to, že z toho gauče jich vylovím aspoň dvě balení!"
Rozhlédl se po drobečcích kolem sebe.
"Možná i tři," pokýval. "Ale z pytlíku to máš pohodlnější a hygieničtější, broučku."
"A neříkej mi broučku," varoval jsem ho. Sedl jsem si vedle něj a paže obtočil kolem kolen. Opřel jsem se o něj a zavřel oči.
Ucítil jsem jeho ruku na svých ramenou.
"To víš, že nebudu, broučku," pošeptal mi.
"Půjčil jsem ti byt na dva dny. Jak jsi tady dokázal vyrobit TAKOVEJ svinčík? Pořádal jsi velkej mejdan?"
"Dá se to tak říct," kývl.
Vzhlédl jsem k němu.
"Jukko, pravidla byly jasně daný," frkl jsem. "Co to bylo za mejdan?"
"No, byla tady spousta holek," zasmál se.
"Tak o mejdanech tohohle typu byly pravidla daný ještě jasnějc. Pamatuješ? Žádný swingers-"
"Tvoje milovaná neteř," přerušil mě, "si sem včera pozvala zhruba... sedm nebo osm kamarádek. A uspořádaly velkej mejdan s bárbínama."
"Jo tak," usmál jsem se. A nedalo se popřít, že se mi docela ulevilo. "Tak takhle se stalo to, že po celým bytě jsou-"
"Brambůrky, popcorn, papírky od bonbonů, žvejkačky, flitry..." vypočítával Jukka. "A balkon plnej vajglů. To mám teda na svědomí já, ne ty holky."
"Můj drahý bratříčku..." vycenil jsem na něj zuby. "Je to jen můj pocit, nebo bys měl pomalu začít uklízet? Zítra se vrací Minna..."
"Ehm..." odkašlal si a upřel na mě stejný pohled, kterým mě minulý týden přiměl k tomu, abych mu ten byt vůbec půjčil.
Rozhlédl jsem se po tom nehorázném svinčíku.
"Fajn," zvedl jsem se. "Tak vstávej. Začneme předsíní. Dojdi laskavě pro vysavač..."
Čekal jsem, že se naštve a něco odsekne. Čekal jsem, že se začne omlouvat. Co jsem ale rozhodně nečekal, bylo to, že se zakření a pronese: "Díky!"
Zalapal jsem po dechu.
"Díky?!" zopakoval jsem nevěřícně. "Ty mi DĚKUJEŠ?!"
Přikývl a nevzrušeně se obsloužil z pytlíku s chipsy.
"Za co mi proboha děkuješ?" zeptal jsem se, když mi došlo, že kývnutím považuje mou předchozí otázku za zodpovězenou.
"No, řekl jsi, že jsem neskutečnej," usmál se zářivě.
"Ale to nebyla poklona!" upozornil jsem ho.
"No a?" pozvedl obočí, načež do jeho úst putovala další hrst brambůrků.
Zamrkal jsem. Jediná reakce, které jsem v tu chvíli byl schopen.
Jukka natáhl ruku s pytlíkem chipsů.
"Dáš si?" zeptal se nevinně.
"JUKKO," zavrčel jsem. "Kdybych snad nějakou blbou shodou náhod CHTĚL brambůrky, dám krk na to, že z toho gauče jich vylovím aspoň dvě balení!"
Rozhlédl se po drobečcích kolem sebe.
"Možná i tři," pokýval. "Ale z pytlíku to máš pohodlnější a hygieničtější, broučku."
"A neříkej mi broučku," varoval jsem ho. Sedl jsem si vedle něj a paže obtočil kolem kolen. Opřel jsem se o něj a zavřel oči.
Ucítil jsem jeho ruku na svých ramenou.
"To víš, že nebudu, broučku," pošeptal mi.
"Půjčil jsem ti byt na dva dny. Jak jsi tady dokázal vyrobit TAKOVEJ svinčík? Pořádal jsi velkej mejdan?"
"Dá se to tak říct," kývl.
Vzhlédl jsem k němu.
"Jukko, pravidla byly jasně daný," frkl jsem. "Co to bylo za mejdan?"
"No, byla tady spousta holek," zasmál se.
"Tak o mejdanech tohohle typu byly pravidla daný ještě jasnějc. Pamatuješ? Žádný swingers-"
"Tvoje milovaná neteř," přerušil mě, "si sem včera pozvala zhruba... sedm nebo osm kamarádek. A uspořádaly velkej mejdan s bárbínama."
"Jo tak," usmál jsem se. A nedalo se popřít, že se mi docela ulevilo. "Tak takhle se stalo to, že po celým bytě jsou-"
"Brambůrky, popcorn, papírky od bonbonů, žvejkačky, flitry..." vypočítával Jukka. "A balkon plnej vajglů. To mám teda na svědomí já, ne ty holky."
"Můj drahý bratříčku..." vycenil jsem na něj zuby. "Je to jen můj pocit, nebo bys měl pomalu začít uklízet? Zítra se vrací Minna..."
"Ehm..." odkašlal si a upřel na mě stejný pohled, kterým mě minulý týden přiměl k tomu, abych mu ten byt vůbec půjčil.
Rozhlédl jsem se po tom nehorázném svinčíku.
"Fajn," zvedl jsem se. "Tak vstávej. Začneme předsíní. Dojdi laskavě pro vysavač..."
Žádné komentáře:
Okomentovat