Ve výtahu

Autor: Arvari
Žánr: slashárna s příchutí komedie
Přístupnost: Ne, nešuká se...
Postavy: Řeknu vám tolik, že vypravěčem je Jann Wilde.
Shrnutí: Co se stane, když se pět finských rockových hvězd, z nichž některé se mezi sebou nemají příliš v lásce, zasekne v jednom výtahu?
Počet slov: 1419
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Občas se do něčeho navezete, aniž byste vlastně pořádně věděli, jak se vám to povedlo. Prostě se to stane a vy plavete ve skutečně nezáviděníhodné situaci.
Asi tak, jako se to teď stalo mně.
Nedá se tedy říct, že by můj problém byl nějak extrémně zásadní, nezapletl jsem se do žádné vraždy a podobně. Kdyby se to vlastně vzalo kolem a kolem, je to docela vtipné. Ale ne v případě, že se v té situaci osobně nacházíte.
Stručně a jasně, uvízl jsem ve výtahu.
Což samo o sobě není humorné. Pokud tam ovšem uvíznete sami. Přál bych si mít to štěstí.
A to se to na začátku tvářilo tak nevinně. Tommi mi zavolal a pozval mě k sobě do kanceláře. Chtěl mě na turné s Negative, a to i navzdory faktu, že jsem mu od té jeho slavné nahrávací společnosti už před nějakou chvílí utekl. Ale byla to lákavá nabídka a vzhledem ke skutečnosti, že jsem teď víceméně musel ve všem spoléhat jen na sebe, z čehož právě moc peněz neplyne, rozhodl jsem se kývnout, jakkoliv se mi vyhlídka na celý měsíc strávený ve společnosti té blonďaté primadony, co si říká zpěvák, nezamlouvala.
Ve tři odpoledne, když měla začít schůzka ohledně podepsání smlouvy, jsem už seděl v Tommiho nadměrně velké kanceláři. Až v té chvíli se mi Tommi obtěžoval sdělit, že primadonka dorazí taky. Věděl, proč mi to neříkat dřív. Ani omylem bych nepřišel. A nakonec z něj vypadlo, že na to turné nepojedou jen Velvet Beat a Negative, ale taky... The Salvation. A některý z nich taky dorazí.
Nedokážete si představit, jak moc jsem si přál po něm skočit a podříznout ho tím jeho zdobeným nožem na dopisy, který NIKDY nepoužívá, protože co mu nepřijde mailem, tím nemá cenu ztrácet čas.
Zhruba pět minut po třetí se před kanceláří ozval smích. Tommi znatelně ztuhl, protože i jemu nejspíš došlo, kdo se blíží k jeho doupěti. A o okamžik později se dveře otevřely a v nich stanul ne jeden, ale dva členové The Salvation. Jack Smack a Sir Christus. Tommi bolestně zakňučel. A já získal pocit, že tohle bude zajímavější, než jsem předpokládal.
A mé podezření se potvrdilo v okamžiku, kdy se svým hvězdným dvacetiminutovým zpožděním dorazila primadonka. Ani ta nepřišla sama. A já přísahám, že nevím, jak jeho ego vedle sebe sneslo tak DOKONALÉ stvoření jako to, které blonďáka doprovázelo. Nikdy předtím jsem toho kluka neviděl, ale okamžitě mě dostaly jeho rudé vlasy, zelená očka a krásná tvář. Bohužel způsob, jakým ho Jonne držel kolem pasu, dával jasně najevo, že kdo se opováží na toho sexy krasavečka jen pomyslet, bude trpce litovat. Což mi ale nebránilo v tom, abych během jednání očima stále neuhýbal ke křesílku, kam Tommi nečekaného hosta usadil.
A co, když Jonne ho tam jen odložil a nevšímal si ho? A jak se na mě rudovlásek sladce usmál pokaždé, když k němu sklouzl můj pohled...
A to mi vážně pomohlo přežít tu hodinu, během které si primadonka vydupávala vlastní pokoj a Leoparďátko s Christusem Tommiho neustále přesvědčovali o tom, že jediný zvláštní požadavek, který Salvation mají, je tourbus, který se nerozpadne.
Po hodince jsme dostali smlouvy a vyrazili pryč, pěkně všichni najednou, protože každý odsud chtěl být co možná nejrychleji.
A teď jsem tady, zaseklý ve výtahu. S primadonkou, která dominantně svírá pas svého kouzelného rudovláska (který, PŘÍSAHÁM, se na mě ještě občas usmívá) a která se vražedně dívá na Christuse, který je pro změnu zavěšený do Leopardíka.
Vážně si tu přijdu jako v kleci s hladovými lvy.
"Christusi," promluvila najednou, tak najednou, až jsem sebou málem škubl, primadonka. "Vysvětlíš mi, co tu chceš?"
"Tvůj bratříček ti předtím nesdělil, že s tebou jedeme na turné?" zeptal se s úsměvem Christus.
"Sdělil. Ale nesdělil mi, že s tebou budu muset už předem protrpět jednání!" přimhouřil Jonne oči.
"Tak promiň. Japí nevěděl, kde má Tommi kancl. A vzhledem k tomu, že spolu pak chceme jít na nákupy..." odvětil Christus.
"Tak proč jsi nemohl počkat jinde a pak se pro něj vrátit?"
"Protože mně se to přece jen taky týká. Vadil jsem ti snad, Jonní?"
Jonne se nadechoval k odpovědi, ale...
"Tak se, kurva, nehádejte!"
Christus se dotčeně otočil na Japu. "Já se nehádám, zlato."
"Já vím," kývlo Leoparďátko. "To jen pro případ, že bys chtěl začít."
Christus se sklonil a vtiskl mu polibek. Což, jak se zdálo, Jonneho nasmírně pobouřilo. Ale vzhledem ke své ruce na Juhových bocích držel jazyk za zuby.
Zavřel jsem oči a doufal, že nás odtud vytáhnou co možná nejdřív. Nedalo se tu dýchat. Ne snad kvůli nedostatku kyslíku, ale především kvůli tomu, jak moc napjatá byla atmosféra mezi blonďákem a jeho bývalým chameleoním kytaristou.
"Co si, kurva, myslíš, že děláš?!" zaznělo náhle.
Zvažoval jsem, jestli od sebe odlepit víčka, ale nakonec jsem usoudil, že ať už blonďák vříská na kohokoliv, brzo se dozvím, kvůli čemu to dělá.
A měl jsem pravdu.
"Zapaluju si cigaretu, Jonne, co bys řekl? Nekouřil jsem už hodinu a půl!"
"No a? Jak můžeš kouřit tady? Co mý hlasivky?!"
"Jde ti jen o tvý hlasivky?"
"A o co jinýho?"
"To nic, blondýno."
"Kristu..." oslovil jsem ho. "Buď hodnej a schovej to. Nemám chuť se tady udusit."
"Fajn, ale jen proto, že jsi poprosil ty," odvětil Christus.
Teď ticho netrvalo ani zdaleka tak dlouho. Ani ne po minutě jsem uslyšel hlas, který za celou dobu ještě nezazněl, ale já nepochyboval o tom, komu patří.
"Udusit?" zeptal se onen hlas nejistě.
"Ale ne!"ozval se otráveně Jonne. "Už zase budeš otravovat s tou svojí klaustrofobií?"
"Pardon," pípl rudovlásek. "Ale... Ne, nic."
Otevřel jsem oči a zadíval se na něj. Vyloudil jsem na tváři úsměv.
"Bojíš se uzavřenejch prostor?" zeptal jsem se.
Rudovlásek se nejistě zadíval na primadonku. Ta pohodila svou blond hřívou.
"Bojí se i pout a pásky přes oči," frkla. "Je neskutečnej!"
"S tebou nemluvím, blondýno," odsekl jsem.
"Co si to dovoluješ?" napřímila se primadonka. "Dovol, abych ti připomněl, že to, jestli na to turné pojedeš, závisí především NA MNĚ!"
"Jo? Tahle smlouva," pozvedl jsem s úsměvem velké desky, které nám Tommi milostivě věnoval, "mluví jinak."
Christus se široce usmál a ukázal mi vztyčený palec. Jack se kousl do rtu, zjevně aby potlačil zahihňání. A krasaveček předklonil hlavu, aby mu vlasy skryly tvář před Jonnem a on se mohl rozkošně zaculit.
Jonne založil ruce na prsou a vražedně se na mě zadíval.
"A vzhledem k tomu, že jsem si to přečetl," pokračoval jsem, "vím, že tam Tommi dal zvláštní bod týkající se toho, že moje skupina nebude z turné vyšachována jen kvůli náladám blonďaté hlavní hvězdy."
Jonne vytřeštil oči.
"A na ně se vztahuje taky?" ukázal na Jacka.
"O tom nepochybuj," kývl jsem.
"Zatraceně," zaklel Jonne. "Ale-"
A najednou se výtah konečně rozjel. Nepopírám, že jsem si oddychl. V té smlouvě totiž vážně nebyla doložka ohledně toho, co se stane v případě, že mě primadonka zabije.
"Sláva!" zašeptal rudovlásek.
"Vidíš?" usmál jsem se na něj. "Není důvod se bát."
Upřel na mě své zelené oči.
"Můžu se tě na něco zeptat, Janne?" pípl.
"Samozřejmě," přikývl jsem.
"Ty jsi gay?" dotázal se těsně předtím, než se dveře výtahu otevřely.
"Co bys řekl?" zaculil jsem se a mrkl na něj.
Kousl se do rtu a zamyšleně se zadíval na Jonneho.
Jack a Christus už z výtahu vypadli. Já sám jsem měl pocit (pramenící zejména z výrazu v Jonneho očích), že vypařit se je skutečně ta nejlepší myslitelná strategie. Takže jsem ji elegantně aplikoval.
Věnoval jsem poslední pohled primadončinu kouzelnému rudovláskovi a spěšně jsem vyrazil ven z výtahu, z budovy, pryč od Tommiho nahrávací společnosti.
Jenže na ulici jsem stihl udělat sotva pár kroků, když jsem kolem pasu ucítil něčí ruku. Podíval jsem se vpravo, přímo na záplavu červených vlasů.
"A ještě jedna otázka. Jsi zadanej?" zadíval se na mě zvědavě rudovlásek.
Srdce mi poskočilo a já položil svou dlaň na jeho zadeček.
"Teď už nejspíš jo."
Natáhl krk a políbil mě. A jeho rty byly přesně takové, jaké jsem si představoval.
"Mimochodem, jsem Juha," oznámil mi.
"Jani."
Vážně, jak se tohle jen tak stane? Jdete na nudnou schůzku kvůli turné, zaseknete se ve výtahu, hrozí vám smrt z rukou nafintěného blonďáčka a skončíte s novým (a NÁDHERNÝM) chlapem.
Život umí být vážně divný.
Ale nedá se říct, že bych si chtěl stěžovat...