Trouble

Autor: Arvari
Žánr: Nemám tušení. Ale slash tam není. Ale ani hetero...
Přístupnost: Není tam slash ani hetero, tak co myslíte?
Postavy: Sir Christus, Larry Love
Shrnutí: Sir Christus má poněkud nečekanou návštěvu ve svém helsinském bytě...
Počet slov: 1501
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Jestli jsem od někoho nečekal, že se jen tak objeví u mých dveří, byl to on. Dobře, a pak pár dalších, od některých bych to nečekal možná ještě víc než od něj, ale...
Copak vůbec věděl, kde bydlím? Nevzpomínal jsem si na to, že bych mu dával svoji adresu. Nové číslo na mobil ano. Můj mail měl taky. Ale adresa?
Pozvedl jsem obočí a pečlivě si ho prohlédl. Známé rozcuchané kudrlinky, známé zelenohnědé oči, tmavé džíny a bundička...
"Jak ses sem dostal?" zeptal jsem se a doufal, že to nezní moc nepřátelsky.
Lauri se zhluboka nadechl.
"Tommi," řekl pak prostě.
Kývl jsem. Jo, to se vlastně dalo tak trochu čekat. Možná to byla přece jen chyba, brát si právě tohohle chlapa jako manažera...
"Půjdeš dál?" zadíval jsem se na něj opatrně. "Když už tu jsi..."
"Jestli to nevadí..." sklopil oči.
Vzdychl jsem.
"Kdyby vadilo, patrně se neptám."
Jeho pohled se odlepil od podlahy a Lauri se lehce pousmál.
"Teď tě poznávám..."
Koutky úst mi samy o sobě zacukaly a já ustoupil ode dveří.
"Tak pojď, ty ovečko..."
Vešel. Zavřel jsem za ním dveře a když jsem se otočil, Lauri se právě pozorně rozhlížel kolem sebe. Když si mého pohledu všiml, tváře mu zčervenaly.
"Promiň..." zamumlal. "Já jen..."
"Jen jsi byl zvyklej na tu díru, ve který jsem bydlel dřív, co?" ušklíbl jsem se. "Klidně se tu rozhlídni. Koupelna je hned tady za dveřma, kuchyň s obývákem tamhle a ložnice tam. A promiň, je tu trochu nepořádek. Vážně jsem nečekal návštěvu..."
Což byla svatá pravda. Moc dobře jsem věděl, že v kuchyňském dřezu je ještě nádobí od včerejška, že na konferenčním stolku se válí talíř od snídaně a hrnek od kafe, nemluvě o včerejším tričku na zemi vedle gauče. A v ložnici bylo neustláno a na křesle u okna byla sbírka svršků za poslední minimálně týden.
Díkybohu Lauri neprojevil zájem blíž můj byt zkoumat a zamířil rovnou do obývacího pokoje.
"Promiň, že jsem se tady tak zjevil..." zamumlal. "Asi jsem měl nejdřív zavolat. Ani jsem nevěděl, jestli už jsi doma, ale Jack říkal, že v pět už bejváš..."
"Většinou," kývl jsem. Odstranil jsem nádobí z konferenčního stolku, sice jen na kuchyňskou linku, ale co. Tričko jsem nechal ležet. Nebylo až tak na očích. "Dáš si něco?" zeptal jsem se Lauriho. "Kafe, čaj, pivo?"
"Jen minerálku, jestli máš," odpověděl. "Nebo... pomerančovej džus?"
"Jestli chceš, můžeš dostat obojí," pokrčil jsem rameny.
"Ten džus," rozhodl se.
Vylovil jsem ze skříňky čístou skleničku a z lednice krabici džusu. Pak jsem se rozhodl vylovit ještě jednu skleničku a nalít si taky.
Za chvíli jsem už seděl na křesle, čelem k Laurimu, který se uvelebil na gauči. A zdál se nervózní.
"No..." odkašlal jsem si. "Tak jak se vede? Dlouho ses neozval. Četl jsem něco o tom, že jste točili klip v LA..."
"Jo, točili," pokrčil rameny.
"Jaký to bylo?"
"No... Náročný. Svým způsobem chvílema hrozně stresující. Ale pak zas fajn..."
"A klip? Co to bude? Chci drby..."
Lauri se usmál.
"No, řeknu ti tolik, že my jsme točili na střeše baráku."
"Ale no tak, už zase?" frkl jsem. "To už tu bylo!"
"Jo, jen tentokrát je to barák v LA a nemáme za sebou velkej nápis HEAVEN," zasmál se. Pak se ale kousl do rtu a opatrně se na mě podíval. "A taky nám chybí kytarista..."
"No, to víš... To se stane," pokrčil jsem rameny. Absolutně mi nebylo jasné, kam míří. Ale v očích jako by měl svým způsobem naději... "Lauri, co tu chceš doopravdy?" zeptal jsem se možná trochu příkře. "Tohle není zdvořilostní návštěva."
Položil skleničku s džusem na konferenční stolek a nejistě se rozhlédl.
"Hezky ses tu zabydlel..." zamumlal.
"Lauri," oslovil jsem ho.
"Můžu... Můžu si zapálit?"
"LAURI!" křikl jsem. Trhl sebou. "Pro... promiň..." vzdychl jsem. "Ale jestli mě něco nehorázně štve, tak to, když přede mnou někdo něco nakousne a nedořekne to!"
"Chceš vědět, co tu dělám?" pozvedl obočí a z kapsy bundy vytáhl krabičku cigaret. Nabídl mi. Dalo se odmítnout?
"Jo, to bych fakt rád věděl," pokýval jsem, zatímco mi připaloval.
Zadíval se mi do očí. Špička jeho cigarety rudě žhnula.
"Chci zpátky svý Trouble..." řekl po chvíli, kdy jsme na sebe jen zírali.
Zamrkal jsem.
"Co prosím?"
"Nepamatuješ? Už nevíš, jak nám říkali?" zadíval se stranou, z okna, na zeď protějšího domu. "Double Trouble... Mně teď ale jedno Trouble chybí. A chci ho zpátky..."
Vytřeštil jsem oči. Po Lauriho tváři stekla slza, odlepila se od tváře a dopadla na límec bundy.
"Ví Jonne, že tu jsi?" zeptal jsem se. "A ví, co mi to tady nabízíš?"
"Souhlasil by s tím. Vždyť jste si to vyříkali," zašeptal.
"Lauri... Jo, vyříkali, ale... Sakra, to přece neznamená, že bysme spolu ještě někdy vydrželi v jedný kapele!"
"Můžete to přece aspoň zkusit," zadíval se na mě a naděje v jeho očích byla ještě znatelnější. "Prosím? Nechybíš mi jen jako ten druhej kytarista. Chybíš mi na turné, na zkouškách, chybí mi parťák. Byli jsme přátelé, než... se to celý zkazilo..."
"Než jste mě jako beznadějnýho alkoholika a feťáka hodili přes palubu, chtěl jsi říct!" Ne, já si tu výčitku nemohl odpustit.
"Víš, že to chtěl hlavně Jonne," kousl se Lauri do rtu. "Chrisu..."
"Nech toho. Lauri, vím, měl bych mu bejt vděčnej za to, že mě vykopnul, protože to mě přimělo se vzpamatovat, díky tomu mám tohle... I když na druhou stranu, třeba bych se vzpamatoval rychlejc, kdybyste mě podrželi. To už nezjistíme. Ale... Já vím, třeba bych Negative poslal do háje, ale nemůžu... už nechci... Nemůžu, když vím, že mě nepodrželi. Že nikdo z vás pro mě původně nehnul ani prstem. Přátelé? Ale prosím tě!"
"Takhle nemluv. Nebuď na mě tak hnusnej, Chrisu," zaškemral.
"Je to pravda..." sklonil jsem hlavou. "Vykašlali jste se na mě, když jsem vás potřeboval. Ale fajn, zvládnul jsem to i bez vás. A nezlobím se. Ale... Sakra, nechtěj po mně, abych se vracel do Negative! Mám novej život. Jak jsi řekl, hezky jsem se v Helsinkách zabydlel. Mám práci. Poprvý po dlouhý době jsem se svým životem SPOKOJENEJ! A mám novou skupinu, Lauri, pokud sis nevšimnul. A dal jsem do ní už moc na to, abych ji nechal za sebou..."
Zíral na mě a popel z jeho cigarety padal na zem a ničil mi koberec pod gaučem. A mně to bylo jedno.
"Sir Christus zpátky v Negative," řekl Lauri. "Umíš si to vůbec představit? Jakej by to byl poprask? Bylo by to..."
"Sir Christus se NEVRÁTÍ do Negative, Lauri," zavrtěl jsem pevně hlavou. "Ať se budeš snažit jakkoliv..."
"Ale... Double Trouble..."
Lauriho spodní ret se začal klepat.
Bezradně jsem se zadíval ke stropu.
"Double Trouble už nejsou, Lauri," dostal jsem ze sebe. "Double Trouble prostě skončili. Můžeme bejt Double Trouble v soukromí, ale už nikdy na pódiu. Já... Já mám, zatraceně, nový Trouble..."
"Jack," ušklíbl se. "Ten tvůj slavnej Jack Smack..."
"Jo, můj slavnej Japí," usmál jsem se. "Ale ten jedinej mě přes palubu nehodil. Držel mě nad vodou. Vytáhnul mě ze sraček. A nebál se mít se mnou kapelu. Ani omylem se nebál."
"Nemá smysl říkat, že já se taky nebojím, co?"
Nechal jsem pohled sklouznout k jeho obličeji, ze kterého už všechna naděje vymizela.
"Ne, Lauri. Nemá."
"Fajn..." kývl a konečně se vzpamatoval natolik, aby oklepal cigaretu do popelníku. "Ale ukážeš se ještě někdy v Tampere, viď? Ať zajdeme na pivo..."
"Speciálně kvůli tobě si tam udělám cestu," slíbil jsem.
"A třeba by to někdy vyšlo..." zamyslel se. "Třeba by vás Tommi mohl poslat s náma na turné. To by byla přímo bomba, nemyslíš?"
"Jo, to nejspíš jo," zasmál jsem se. "Pro Jonneho a jeho ego, až by se ukázalo, že tam většina lidí přišla podívat se NA MĚ."
"Sebevědomí ses nezbavil, co?"
"Rozhodně ne."
Uhasil cigaretu o dno popelníku.
"Hele, když už jsem v Helsinkách... A zejtra je sobota, tudíž nemusíš do práce... Nezajdeme na to pivo už tady?"
"Můžeme," kývl jsem. "Tak mi dej chvilku, hodím se do přijatelnýho stavu. Budeš tu pak chtít přespat?"
"Jo, to bych moc rád."
"A mám ještě předtím, než odejdeme, rozestlat gauč, nebo se spokojíš s tím, že budeš na jedný půlce mý postele?"
Usmál se.
"No hádej..."
"Postel. No, tak vítejte, starý časy."
"Jo, vítejte," pokýval Lauri. "Teda aspoň částečně..."
Sklonil jsem se a, nevím proč, nejspíš z toho starého koncertního zvyku, jsem ho kratičce políbil na rty.
"Co ty víš?" zaculil jsem se. "Nadhodíme Tommimu to turné. A kdyby Salvation jeli... Co ty víš. Třeba si my dva ještě přece jen spolu zahrajeme. Aspoň jednu písničku..."