Uznávám,
že toho večera mě měl varovat už zvonek, protože zvonit tak intenzivně
dokáže jen člověk velmi netrpělivý, přičemž ona netrpělivost může být
způsobena buď tím, že onomu člověku hoří byt, nebo tím, že vás onen
člověk chce zabít. No, možná jsem doufal v tu první možnost. Pročež se
přirozeně ukázalo, že je to ta druhá.
Za dveřmi stál Christus. A ve chvíli, kdy jsem otevřel, mě chytil za tričko, zatlačil mě do bytu, zabouchl dveře, otočil mě i se sebou a namáčkl na dveře.
"T-taky tě rád vidím," vymáčkl jsem ze sebe.
"Byl jsi s ním nakupovat DÁRKY!" zakňučel Christus ublíženě. "BYL?!"
"Když se přiznám, ušetříš můj bídný život?"
"Proč jsi s ním šel nakupovat DÁRKY?!" zavyl Christus.
"Požádal mě o pomoc," odvážil jsem se říct.
"Ale dárky jsem s ním vždycky chodil nakupovat JÁ! Já to byl, já vždycky vybíral něco pořádnýho místo těch PONOŽEK, co by nejradši každýmu koupil! A teď jsi s ním šel TY!"
"Christusi, nebyl jsi s ním už loni."
"Loni s ním nebyl nikdo! To je taky důvod, proč každej, kdo mu včas neřekl, co chce, dostal-"
"Nech mě hádat... Ponožky?"
"PONOŽKY!" zaskučel Christus a já konečně ucítil, jak mě pouští. Padl totiž na kolena a hlasitě se rozvzlykal. "Každej dostal ponožky. A já pořád seděl doma a čekal, jestli Jonne přece jen nepřijde a já taky nedostanu ponožky! A on nepřišel..."
"To je mi, ehm... líto, Chrisi," poznamenal jsem.
"Ne, není," procedil skrze zaťaté zuby, náhle zase klidný. "Kdyby bylo, nešel bys s ním nakupovat. Ale když už se to stalo, tak mi pověz, Jannie... Dostanu letos aspoň ty ponožky?"
"Ehm..." odkašlal jsem si při vzpomínce na černo-růžovou kytaru, kterou se Jonnemu povedlo v nestřeženém okamžiku zakoupit. "Povím ti to takhle. Jonne ti dárek KOUPIL..."
"Fakt? FAKT?!" rozzářil se Christus. Vyskočil na nohy a vrhl se mi kolem krku. "Jannie! Jannie, já tě miluju! Takhle úžasnou zprávu mi snad ještě nikdy nikdo neřekl! Jonne mi koupil dárek, koupil mi DÁREK!"
"Ano, koupil," kývl jsem. "A myslím, že bys mu možná taky mohl-"
"Ale no tak, ty blbečku. Já mám pro Jonneho dárek už od září!" pochlubil se Christus.
"No nekecej."
"Nekecám! Koupil jsem mu novej parádní bílej kabátek, když ten starej rozerval. Ach, Jannie! Já jsem tak ŠŤASTNEJ! Tak mocinečky moc..."
A tohohle šťastného kytaristy jsem se zbavoval půl hodiny. V momentě, kdy konečně vypadl, jsem si došel na záchod, převlékl se a zapadl do postele. Tak strašně se mi chtělo spát. Ovšem to jsem ještě netušil, že jsou na světě síly, které dokáží, aby se noc zdála nekonečně dlouhá. A to i navzdory tomu, že nakonec jsem usínal sotva hodinu po ulehnutí.
Ve chvíli, kdy jsem zhasl lampičku na nočním stolku, mi totiž začal zvonit telefon. A já vůl ho prostě musel vzít.
Za dveřmi stál Christus. A ve chvíli, kdy jsem otevřel, mě chytil za tričko, zatlačil mě do bytu, zabouchl dveře, otočil mě i se sebou a namáčkl na dveře.
"T-taky tě rád vidím," vymáčkl jsem ze sebe.
"Byl jsi s ním nakupovat DÁRKY!" zakňučel Christus ublíženě. "BYL?!"
"Když se přiznám, ušetříš můj bídný život?"
"Proč jsi s ním šel nakupovat DÁRKY?!" zavyl Christus.
"Požádal mě o pomoc," odvážil jsem se říct.
"Ale dárky jsem s ním vždycky chodil nakupovat JÁ! Já to byl, já vždycky vybíral něco pořádnýho místo těch PONOŽEK, co by nejradši každýmu koupil! A teď jsi s ním šel TY!"
"Christusi, nebyl jsi s ním už loni."
"Loni s ním nebyl nikdo! To je taky důvod, proč každej, kdo mu včas neřekl, co chce, dostal-"
"Nech mě hádat... Ponožky?"
"PONOŽKY!" zaskučel Christus a já konečně ucítil, jak mě pouští. Padl totiž na kolena a hlasitě se rozvzlykal. "Každej dostal ponožky. A já pořád seděl doma a čekal, jestli Jonne přece jen nepřijde a já taky nedostanu ponožky! A on nepřišel..."
"To je mi, ehm... líto, Chrisi," poznamenal jsem.
"Ne, není," procedil skrze zaťaté zuby, náhle zase klidný. "Kdyby bylo, nešel bys s ním nakupovat. Ale když už se to stalo, tak mi pověz, Jannie... Dostanu letos aspoň ty ponožky?"
"Ehm..." odkašlal jsem si při vzpomínce na černo-růžovou kytaru, kterou se Jonnemu povedlo v nestřeženém okamžiku zakoupit. "Povím ti to takhle. Jonne ti dárek KOUPIL..."
"Fakt? FAKT?!" rozzářil se Christus. Vyskočil na nohy a vrhl se mi kolem krku. "Jannie! Jannie, já tě miluju! Takhle úžasnou zprávu mi snad ještě nikdy nikdo neřekl! Jonne mi koupil dárek, koupil mi DÁREK!"
"Ano, koupil," kývl jsem. "A myslím, že bys mu možná taky mohl-"
"Ale no tak, ty blbečku. Já mám pro Jonneho dárek už od září!" pochlubil se Christus.
"No nekecej."
"Nekecám! Koupil jsem mu novej parádní bílej kabátek, když ten starej rozerval. Ach, Jannie! Já jsem tak ŠŤASTNEJ! Tak mocinečky moc..."
A tohohle šťastného kytaristy jsem se zbavoval půl hodiny. V momentě, kdy konečně vypadl, jsem si došel na záchod, převlékl se a zapadl do postele. Tak strašně se mi chtělo spát. Ovšem to jsem ještě netušil, že jsou na světě síly, které dokáží, aby se noc zdála nekonečně dlouhá. A to i navzdory tomu, že nakonec jsem usínal sotva hodinu po ulehnutí.
Ve chvíli, kdy jsem zhasl lampičku na nočním stolku, mi totiž začal zvonit telefon. A já vůl ho prostě musel vzít.
Žádné komentáře:
Okomentovat