Autor: Arvari
Žánr: Patrně prostě jen komedie
Přístupnost: PG-13? Pár sprostých slov...
Postavy: Zacky Nite, Jann Wilde, Tender Rexx, Robin Savage
Shrnutí: Když po někom něco chcete, musíte občas přinést jisté oběti...
Počet slov: 576
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: Patrně prostě jen komedie
Přístupnost: PG-13? Pár sprostých slov...
Postavy: Zacky Nite, Jann Wilde, Tender Rexx, Robin Savage
Shrnutí: Když po někom něco chcete, musíte občas přinést jisté oběti...
Počet slov: 576
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Zhluboka jsem se nadechl, zvedl ruku a zazvonil.
Zíral jsem na ty čistě bílé dveře, které byly v tom nijak luxusním bytovém domě něco jako zjevení, sotva deset vteřin, když se otevřely a stanul v nich...
Mr. Wilde v celé své osobitosti.
Nedávno zkrácené vlasy měl rozcuchané a na sobě měl bílé, zjevně domácí kalhoty a černé tričko, které mu mírně odhalovalo břicho, ani ne tak vinou toho, že by se Jann chtěl nějak předvádět, ale spíš toho, že je nejspíš poněkud složité sehnat na příliš široké tričko v odpovídající délce. Ach, ano. A na nohou měl žluté ponožky.
"Ach. Zacky Nite," pousmál se. "Pojď dál."
Už jen chybělo, aby dodal, že mě čekal.
Vstoupil jsem do jeho okrově vymalované předsíně, kde byly všechny jeho boty pečlivě vyrovnané na botníku a bundičky a kabátky na věšáčcích seřazené podle barev a odstínů. Bez přehánění.
"Pojď do mojí pracovny. Potřebuju nutně dodělat návrhy na obal alba Volter, dokud to mám v hlavě. Takže pojď a klidně mluv, já budu poslouchat."
Vkročil jsem za ním do nepříliš velké místnosti, jejíž stěny byly čistě bílé, tedy až na pár plakátů, a úroveň pořádku tu byla podstatně nižší než v předsíni. Na stole byl otevřený čistě bílý notebook, v jehož těsné blízkosti se válela velká sluchátka, všude byly papíry, ať už čisté nebo popsané, a na hromadě cédéček balancoval červený hrnek, zjevně na kávu. A všude tu byly Wildovy hudební nástroje.
Počkal jsem, až se usadí ke stolu, a pak jsem spustil.
"Jde o Tendera a Robina," řekl jsem.
Zvedl hlavu a v jeho tmavých očích se objevilo překvapení.
"Co je s Tenderem a Robinem?"
Kousl jsem se do rtu. Tohle bude kapku ošemetné.
"Víš, snažím se teď tak nějak... založit novou kapelu. Bude se jmenovat May. A víš, jaksi potřebuju kytaristu a bubeníka. A Robi s Tendym by měli zájem, ale bojí se, ehm... že by je to stálo místo ve TVOJÍ kapele. Takže..."
"Takže tě poslali jako vyjednavače," pokýval zamyšleně. "A ty po mně chceš, abych ti slíbil, že pokud je vezmeš, já je nevyhodím."
"Jo, tak asi nějak. Jo," potvrdil jsem.
"A co za to, ctěný pane Nite?"
"Cokoliv si řekneš a bude to v mých silách," odpověděl jsem bez váhání.
Na jeho tváři se objevil ďábelský úsměv.
"Výborně. Přesně v to jsem doufal..."
Toho večera jsem se přesně dle dohody dostavil do Amadea. Tender a Robin na mě už netrpělivě čekali. Celou dobu, co jsem se usazoval, po mně vrhali zvědavé pohledy.
"Pustí vás," řekl jsem. "Pustí a nevyhodí."
"Jo!" vykřikl Robin. "Zacky, já věděl, že to zvládneš!"
"Co za to po tobě chtěl?" dotázal se věcně Tender.
"Vyleštit nástroje," frkl jsem.
"Cože?" zamrkal Tender. "Počkej, to je nějakej novej opis pro-"
"Ne, zlato. To znamená, že jsem mu musel vyčistit a naleštit všechny jeho zkurvený kytary a basovky, klávesy i ten blbej saxofon! Skončil jsem před dvaceti minutama! Zatraceně, to mě nemohl chtít prostě ošukat?!"
"Ty jsi mu to neřekl, co?" otočil se Robin na Tendera. "Že Wilďák je FAKT heterák?"
"Ale no tak," ušklíbl se bubeník. "Kdybych mu to řekl, myslíš, že by s ním vyjednávat šel? Kdepak, hodil by to na nás!"
"Víš ty co?" zavrčel jsem. "Kdybych nestrávil odpoledne tím, že jsem si zajišťoval, že pro mě budeš muset bubnovat, tak tě teď asi zabiju, Tendíku..."
Zíral jsem na ty čistě bílé dveře, které byly v tom nijak luxusním bytovém domě něco jako zjevení, sotva deset vteřin, když se otevřely a stanul v nich...
Mr. Wilde v celé své osobitosti.
Nedávno zkrácené vlasy měl rozcuchané a na sobě měl bílé, zjevně domácí kalhoty a černé tričko, které mu mírně odhalovalo břicho, ani ne tak vinou toho, že by se Jann chtěl nějak předvádět, ale spíš toho, že je nejspíš poněkud složité sehnat na příliš široké tričko v odpovídající délce. Ach, ano. A na nohou měl žluté ponožky.
"Ach. Zacky Nite," pousmál se. "Pojď dál."
Už jen chybělo, aby dodal, že mě čekal.
Vstoupil jsem do jeho okrově vymalované předsíně, kde byly všechny jeho boty pečlivě vyrovnané na botníku a bundičky a kabátky na věšáčcích seřazené podle barev a odstínů. Bez přehánění.
"Pojď do mojí pracovny. Potřebuju nutně dodělat návrhy na obal alba Volter, dokud to mám v hlavě. Takže pojď a klidně mluv, já budu poslouchat."
Vkročil jsem za ním do nepříliš velké místnosti, jejíž stěny byly čistě bílé, tedy až na pár plakátů, a úroveň pořádku tu byla podstatně nižší než v předsíni. Na stole byl otevřený čistě bílý notebook, v jehož těsné blízkosti se válela velká sluchátka, všude byly papíry, ať už čisté nebo popsané, a na hromadě cédéček balancoval červený hrnek, zjevně na kávu. A všude tu byly Wildovy hudební nástroje.
Počkal jsem, až se usadí ke stolu, a pak jsem spustil.
"Jde o Tendera a Robina," řekl jsem.
Zvedl hlavu a v jeho tmavých očích se objevilo překvapení.
"Co je s Tenderem a Robinem?"
Kousl jsem se do rtu. Tohle bude kapku ošemetné.
"Víš, snažím se teď tak nějak... založit novou kapelu. Bude se jmenovat May. A víš, jaksi potřebuju kytaristu a bubeníka. A Robi s Tendym by měli zájem, ale bojí se, ehm... že by je to stálo místo ve TVOJÍ kapele. Takže..."
"Takže tě poslali jako vyjednavače," pokýval zamyšleně. "A ty po mně chceš, abych ti slíbil, že pokud je vezmeš, já je nevyhodím."
"Jo, tak asi nějak. Jo," potvrdil jsem.
"A co za to, ctěný pane Nite?"
"Cokoliv si řekneš a bude to v mých silách," odpověděl jsem bez váhání.
Na jeho tváři se objevil ďábelský úsměv.
"Výborně. Přesně v to jsem doufal..."
Toho večera jsem se přesně dle dohody dostavil do Amadea. Tender a Robin na mě už netrpělivě čekali. Celou dobu, co jsem se usazoval, po mně vrhali zvědavé pohledy.
"Pustí vás," řekl jsem. "Pustí a nevyhodí."
"Jo!" vykřikl Robin. "Zacky, já věděl, že to zvládneš!"
"Co za to po tobě chtěl?" dotázal se věcně Tender.
"Vyleštit nástroje," frkl jsem.
"Cože?" zamrkal Tender. "Počkej, to je nějakej novej opis pro-"
"Ne, zlato. To znamená, že jsem mu musel vyčistit a naleštit všechny jeho zkurvený kytary a basovky, klávesy i ten blbej saxofon! Skončil jsem před dvaceti minutama! Zatraceně, to mě nemohl chtít prostě ošukat?!"
"Ty jsi mu to neřekl, co?" otočil se Robin na Tendera. "Že Wilďák je FAKT heterák?"
"Ale no tak," ušklíbl se bubeník. "Kdybych mu to řekl, myslíš, že by s ním vyjednávat šel? Kdepak, hodil by to na nás!"
"Víš ty co?" zavrčel jsem. "Kdybych nestrávil odpoledne tím, že jsem si zajišťoval, že pro mě budeš muset bubnovat, tak tě teď asi zabiju, Tendíku..."
Žádné komentáře:
Okomentovat