V práci jsem si málem uříznul ruku, jen protože jsem myslel na Soheie.
Skvělej nápad, vážně úžasnej, tenhle deník.
Nevím, proč jsem se na to ještě nevysral. Akorát mě to ničí.
Nechci na něj furt myslet. Myslím Soheie, ne deník, aby bylo jasno.
Asi se budu opakovat, ale měl jsem pocit, že na něj chci ZAPOMENOUT, ne bez ustání si ho pouštět do hlavy!
Přísahám, nebejt dneska pátek a nemít před sebou víkend na odpočinutí, skončil bych mrtvej.
Nespím, protože myslím na Soheie. Nechutná mi jíst.
Kvůli tomuhle zasranýmu deníčku jsem tam, kde jsem byl tejden po jeho odjezdu, DO PRDELE.
Přemejšlím akorát o tom, že jsem si ho nikdy neměl brát do kapely. Že kdybych to neudělal, nedostanu se do toho, v čem jsem teď.
Všichni říkali, že jsem kretén, když si do kapely dobrovolně beru kluka, co nemá povolení k pobytu, ale já je neposlouchal. Protože já si tehdy vážně myslel, že se to s ním nějak vyřeší, a on byl prostě úžasnej muzikant, nejlepší.
Kdybych si s ním nezačal, byl bych asi míň v hajzlu, to uznávám.
Ale já si s ním NEMOH nezačít.
Do prdele, seru na to. Zase tady řvu jako malej.
Seru na to. Seru, seru, SERU!
Žádné komentáře:
Okomentovat