Popadl jsem zvonící mobil a bez pohledu na displej hovor přijal.
"Ano?" řekl jsem.
"Zacky?" ozval se opatrný hlas.
"Mikkonene?" ušklíbl jsem se.
"Ehm... Jo."
"Mám se vůbec ptát, proč voláš?"
"No, jestli to chceš vědět, tak by ses možná zeptat měl."
"Vážně? A co jestli to tak trochu tuším?"
"Myslíš, že tušíš?"
"Hm... Jo. Nesouvisí to NÁHODOU s tou návštěvou fitka, co máme naplánovanou asi tak na... za hodinku?"
"Eh, teda, no... MOHLO by..."
"A souvisí?"
"No, tak trochu, chci říct, docela... Docela jo, no."
"Mikkonene..."
"Fajn, hodně souvisí."
"MIKKONENE!"
"Když ty se budeš vztekat, já tě znám."
"Já se skoro nikdy nevztekám, jsem nejklidnější člověk v okolí!"
"Promiň, ale v tuhle chvíli tak nezníš."
"Ne, protože kdykoliv jsem poblíž tebe, ze záhadných důvodů ztrácím nervy!"
"Teď nejsi poblíž, já jsem u sebe v bytě, ty u sebe. Teda, asi."
"Mikkonene, kdybys byl na jižním pólu a já na severním, jsi moc blízko!"
"Tohle od tebe vůbec není hezký, Ville."
"Neříkej mi Ville!"
"Tak mi ty neříkej Mikkonene."
"Zmlkni, Mikkonene, a koukej mi říct, proč voláš, nebo přísahám, že jsem do deseti minut u tebe a vytáhnu to z tebe osobně!"
"Deset minut? Tak rychle sem nedojdeš."
"Víš, jsou lidi, co umí i BĚHAT, a jsou lidi, co umí běhat RYCHLE."
"Tím asi myslíš sebe, co?"
"Ano, a věř mi, že za deset minut k tobě doběhnu naprosto bez problémů."
"H-hele, Zacky, to nebude nutný. Můžeme se přece rozumně domluvit."
"V to jsem taky doufal!"
"Ehm... Hele, jde prostě o tohle. Já do tý posilovny nemůžu přijít."
"To tak nějak PŘEDPOKLÁDÁM, věříš? Čekám na to, jakej vybalíš důvod. A to, že tě pořád bolí svaly, za důvod nepovažuju!"
"Jenže ony bolí!"
"Přestanou, jen co se zahřejou a budeš cvičit, spolehni se. Máš nějaký DALŠÍ důvod, proč se nemůžeš dostavit?"
"Ehm... É... Jo, na pár dní přijede do Tampere brácha, musím se mu věnovat, znáš to, skoro se nevídáme, co se odstěhoval do Helsinek..."
"Uvědomuješ si, že tohle by bylo uvěřitelný jen v případě, že by nebylo naprosto zjevný, že sis to právě vymyslel?"
"Tak trochu."
"No, ale kdybys snad NÁHODOU mluvil, ehm, pravdu, tak může Christus jít do posilovny s náma. Pokud má pořád tu sexy postavičku, jako měl, když jsme se potkali naposled, bylo by boží vidět ho cvičit, pot na jeho bicepsech..."
"Jukka nepřijede a ty zapomeň na to, že bys s ním někdy šel posilovat, ty nadržený prase!"
"Ale Matti, snad to není žárlivost v tvém hlase?"
"Ne, jen se mi VÁŽNĚ nelíbí myšlenka na to, že se na závěr cvičení necháš od mýho bratra přefiknout ve sprše!"
"NECHÁM přefiknout?"
"Ale no tak, Zacky, oběma nám je jasný, kdo by byl dole."
"No, když myslíš..."
"Co, chceš mi tvrdit, že bejváš nahoře?!"
"Ne, ale třeba by tvůj bratr byl radši-"
"Nite, nechci rozebírat, kde je při sexu s chlapem můj bratr, jasno?!"
"Ne? Tak koukej za hodinu naklusat před posilovnu, jinak přijdu k tobě a budu o tom mlet dokola, dokola a DOKOLA!"
"A jak se dostaneš dovnitř, hm?"
"Mikkonene, tobě to asi přijde neskutečný, ale jsou lidi, co mají sílu vyrazit dveře."
"Ale..."
"Budeš před tou posilovnou?"
"Ale... Moje svaly..."
"MIKKONENE!"
"Hele, v kterým vesmíru že jsi ty klidnej?"
"Za hodinu. Před posilovnou. Nebo si mě nepřej!"
Ukončil jsem hovor a telefon odhodil vedle sebe na gauč.
Kurva, ten chlap mě ale umí vytočit...
Žádné komentáře:
Okomentovat