"Jsem naprostej magor, Wilde."
Podíval se na mě přes stůl, na tváři klasický 'řekni mi něco novýho' výraz.
"Já ti to říkal už ve chvíli, kdy ses rozhodnul, že do toho trénování Mikkonena půjdeš, vzpomínáš?" prohlásil. "Věděl jsem, že to bude průser. Stačí se na něj jenom podívat. Bylo jasný, že se s ním budeš muset pomalu RVÁT, abys ho donutil k aktivitě."
"Kdyby ses tak nejdřív zeptal, proč jsem magor, co?" pozvedl jsem obočí.
"Promiň, promiň," ušklíbl se. "Proč jsi magor?"
"Protože..." Zhluboka jsem se nadechl. "Víš, málem jsem ho políbil."
"CO?!" zaječel Jann, a veškeré osazenstvo kavárny otočilo hlavy směrem k nám.
"Zmlkni!" sykl jsem. "Idiote zatracenej!"
"Tak promiň," kousl se do rtu. "Ale... Co?! Kurva... Co jsi to řekl?!"
"O nic nešlo," vzdychl jsem. "Prostě... Byli jsme plavat. A on měl křeč v noze, a byli jsme tak blízko sebe, a on vypadal tak nějak... Sakra, já to sám nechápu!"
"To je nás víc."
"Ale to není všechno," odkašlal jsem si opatrně.
"Ne?!" vytřeštil oči.
"Ne," zavrtěl jsem hlavou. "Víš... Pak jsme lezli z vody. On šel první. A... Kurva, věřil bys, že ten chlap má fakt boží zadek?"
"Nevěřil," odpověděl mírně znechuceně. "Chceš mi říct, že se ti LÍBÍ?!"
"Zadek, nebo Mikkonen?" pozvedl jsem obočí.
"Oboje!"
"Jo," kývl jsem. "Jo, naprosto bych tomu nevěřil, kdybys mi to před pár dnama tvrdil, ale... Jo. Líbí."
"Počkej. Zadek, nebo Mikkonen?!"
"Oboje."
Díval se na mě způsobem člověka, co čeká na okamžik, kdy tomu druhému vyroste třetí ruka nebo zfialoví kůže.
"Hele..." odkašlal si. "Já bych tohle chápal. Fakt. Naprosto bych tomu rozuměl. Kdybysme se tu bavili o JUKKOVI Mikkonenovi. Jo, i když jsem heterák, KURVA, tohle bych chápal. Protože ten chlap je hezoun. Ale... MATTI? Viděl jsi ho poslední dobou?!"
"Ano, rozloučili jsme se před hodinou."
"V tom případě by sis měl zajít na oční."
"Ale no tak," frkl jsem. "Není to tak zlý!"
"NE?!"
Osazenstvo kavárny se otočilo znova.
"Zmlkni!" zasyčel jsem. "Ne, není to tak zlý. A bude to jenom lepší! Až ho dokopu, aby zhubnul, dokopu ho i k holiči, nechám mu udělat něco s těma šílenejma vlasama, nenápadně mu naznačím, že by si konečně zase mohl upravit fousy-"
"Hej. Hej!" luskl Jann prsty. "Jsi jeho trenér! Ne jeho přítel. Vzpomínáš?"
"Ehm..." olízl jsem si rty. "Ale stejně mě třeba bude poslouchat, ne?"
"Hm... Jasně," kývl. "A já třeba zítra požádám Jennu o ruku."
Několikavteřinový souboj upřených pohledů, zatímco se můj mozek snažil vymyslet nějakou odpověď.
"No..." zašklebil jsem se nakonec. "Chceš pomoct s výběrem prstýnků?"
Žádné komentáře:
Okomentovat